Budiž kniha!

Musím říct, že vybrat "nejlepší knížky" roku bylo tentokrát poměrně těžké. Rozhodně jsem tedy musela přemýšlet usilovněji než loni . Nejen, že jsem toho přečetla podstatně víc, ale hlavně jsem měla mnohem šťastnější ruku. To je samozřejmě super! Na druhou stranu to však také znamená, že téměř žádná z knížek viditelně nevyčnívala nad ostatními. Přesto jsem nakonec dospěla k následující super "topce", na kterou se hned mrkneme. Je tu romantika, motivační jednohubka, nějaké to non-fiction... Jo a –⁠ podobně jako minulý rok –⁠ také tady se najdou tři tituly, které čirou náhodou souvisejí s Japonskem. Nebo to náhoda není? Kdo ví. :-D  No nic. Už to nebudu zdržovat. Vítejte v mé osobní síni slávy. :-) Tara Westover: VZDĚLANÁ Mou letošní TOP jedničkou se bezkonkurečně stala autobiografická kniha  Vzdělaná . Vlastně jsem zatím neslyšela o nikom, komu by se nelíbila, a ani já jsem se neodchýlila od onoho všeobecného nadšení. Jedním slovem –⁠ pecka. Jsou to perfektně sepsané

V minulých dvou letech jsem v předvánočním čase sdílela sentimentální příspěvky. Letos však sentiment stranou a hurá na ptákoviny. :-D Inu, provedla jsem fiktivní interview s několika slavnými princeznami z pohádek, jež jsou pro předvánoční čas typické. Jejich Výsosti jsem požádala o pár názorů na knihy, které četly, a ukázalo se, že jsou to nejen krásné dívky, ale také upřímné recenzentky. :-) A jak odpověděly...? PRINCEZNA HELENA O VELKÉ KNIZE VTIPU "O tuhle knihu s naháčema bych normálně ani nezavadila, to Kokoška mě k ní přinutil. Jeho styl, no... Já bych se tomuhle nesmála, ani kdybych zrovna nemusela předstírat smutek. Velká kniha vtipu je plná humoru jako kráva, na který říkám jediné: chi chi, cha cha, cho cho ." POPELKA O KNIZE JAK SI SPRÁVNĚ PŘÁT "Kniha mého života! Souhlasím se vším. Do písmene. Píše se tu třeba, že si máte prostě něco přát a nechat Vesmíru volnost v tom, jakou cestou to hodlá učinit. Já jsem si přála prince. Jako - musím říct, že když jsem ot

Přestože je Julie Caplinová poměrně produktivní autorkou a knihy jí vycházejí zhruba jednou za půl roku, téhle jsem se nemohla dočkat. No a taky že jsem si ji patřičně užila. Jako obvykle. :-)  Hrad ve Skotsku  navíc ideálně zapadá do víru předvánoční atmosféry – k horkému čajíčku, ke krbu, k vanilkovému cukroví a do svátečního obýváku ovoněného čerstvým jehličím.   Nástin děje Tentokrát se tedy ocitáme na hradě ve Skotsku. Ten hlavní hrdinka jménem Izzy nedávno zdědila po zesnulém strýci a má v plánu z něj udělat hotel . Protože má však impulzivní a, přiznejme si to, dosti střelenou mamču, je třeba tento krok značně urychlit. Na renovaci interiéru jí zbývají necelé tři měsíce, neboť Xanth na vánoční svátky (bez jakéhokoli souhlasu) domluvila příjezd bohatých platících hostů... Ústřední zápletku... ... musím hodnotit jako lehce pohádkovou (nechci použít slovo naivní , a tak se mu snažím vyhnout. :-D). Ale fakt; představa, že mladá slečna zdědí hrad a pak ho rychlostí blesku zvládne je

Jedna z nejoblíbenějších romantických sérií počíná titulem  Než jsem tě poznala , který se stal bestsellerem... a já se tomu vůbec nedivím. Ani tomu, že ho zfilmovali. Je to vážně skvělá knížka - jen škoda, že bývá často zařazována do škatulek typu "knihy pro ženy", "červená knihovna" a tak podobně. Nechci zpochybňovat její romantický nádech, to ne. Ale i tak se domnívám, že právě tenhle příběh z pera Jojo Moyesové má v sobě oproti klasickým pohádkovým lásko-knihám přece jen něco víc. O čem to je? Louisa je slečna mezi dvacítkou a třicítkou, která přišla o práci v kavárně a nechá se zaměstnat jako pečovatelka jistého Willa Traynora. Ten po vážném úraze ochrnul a skončil na vozíku. William je mladý chlapík. Pohledný, ale dost nerudný, úsečný, má své nálady. Louise to moc příjemné není, být s ním je jako procházka peklem. Z finančních důvodů se ale nevzdává a pak... pak se začíná pomalu ukazovat, že Will vlastně není takový kus vola, jakým se zpočátku dělal... Skvěle

Co si budeme povídat –⁠⁠⁠ knih o romantických vztazích bylo vydáno již hodně. Až moc, řekla bych. A pravda je, že spoustu z nás už přestalo bavit číst stále dokola o tom, jak máme se svými partnery komunikovat, že jim máme naslouchat, že se máme navzájem oceňovat a bla, bla, bla. Regály se zaručenými návody proto obcházíme obloukem. Nicméně! Za melvilovku Sedm principů spokojeného manželství bych se přece jen přimluvila. A teď, proč...?

V rámci prozkoumávání tvorby českých autorů jsem vzala do ruky  Poupátka Hany D. Lehečkové . Spisovatelka je nositelkou  Ceny Jiřího Ortena (za novelu Svatá hlava ), vystudovala DAMU, kromě knížek píše i divadelní hry. Mě nicméně zaujal především její nejnovější titul a zklamaná jsem určitě nebyla. A o čem to je?

Čas od času ráda sáhnu po komiksu a tentokrát mi padla do oka Naprostá šílenost  – knížka manželů Kopeckých zpracovávající téma úzkosti (nikoli však úzkosti zapříčiněné konkrétní smutnou událostí, nýbrž úzkosti jakožto diagnózy). Na jednu stranu tento projekt oceňuju a vítám, i když se přiznám, že k němu mám i jednu osobní výhradu... Nepředbíhejme ale. :-)

Každý máme žánry, do kterých se nám moc nechce. Pro někoho je to romantika, někdo nemá rád literaturu osobního rozvoje… no a mě docela straší označení historický román . Ne že bych takové čtení považovala za nudné. Naopak - jsem si jistá, že dobře napsaný příběh s historickým jádrem by u mě uspěl. Ale i tak je tu jeden důvod, proč se tomuto žánru bráním... Začnu trochu zeširoka. Když vezmu do ruky jakoukoli příběhovou knížku, soustředím se na vnitřní svět postav. Na to, jak hrdinové vnímají dění kolem sebe, co jak cítí. Psychologický aspekt pro mě zkrátka hraje podstatnou roli. Docela mě zklame, když se protagonisté nechovají věrohodně. Ne vždy jsem samozřejmě schopna onu věrohodnost rozpoznat, zvláště, je-li ten či onen příslušníkem cizí země (ve které jsem nebyla) nebo vykonává povolání, o kterém nemám páru. Mimochodem - ono je obecně docela těžké psát o něčem "cizím" tak, aby text působil přesvědčivě. Podle mě je nutné, aby spisovatel s takovýmto literárním plánem učinil c

Další knížka z pera Petry Dvořákové . Opět jiná, opět úžasná. Nevím, jak to autorka dělá. :-) Knížka Vrány vyšla v roce 2020 v nakladatelství Host a už její obálka prozrazuje, že obsah nebude zrovna veselý. Není. Ani vzdáleně. A musím říct, že ve mně tenhle text zanechal opravdu silné emoce...

Jsou povolání, která se v knihách objevují často (lékař / lékařka, policista / policistka, prodavač / prodavačka). A pak jsou povolání, která se v literatuře do popředí příliš často nedostávají. Popeláři, horníci... a nebo právě zaměstnanci pohřebního ústavu. Z českého prostředí sice jedno známé dílo s pohřební tématikou pochází (mluvím o Spalovači mrtvol  Ladislava Fukse), ale jinak se s touto profesí v literárních textech setkáváme spíše okrajově. Proto mi přijde vcelku originální knížka Upřímnou soustrast odhalující reálné historky z prostředí rakví a márnic.

"Wabi sabi cítíme, když přicházíme do styku s podstatou autentické krásy - toho druhu, která je nepředstíraná, nedokonalá a tím lepší. Tento pocit podněcuje přirozená krása, taková, která je střízlivá a prostá."    O wabi-sabi už jste možná někdy slyšeli. A nebo taky ne. :-) Každopádně jde o japonský koncept, který nelze vysvětlit jednou větou. Je to působ vidění světa, jejž je třeba především procítit. Snad proto se Beth Kamptonová  rozhodla wabi-sabi prozkoumat co možná nejhlouběji a své poznání rozšířit směrem na západ. Prostřednictvím knížky. Téhle knížky (↓). Nutno říct, že v mém případě se jí tahle osvěta rozhodně zdařila - užila jsem si každé slovo, nořila se do wabisabiánské filozofie, pociťovala její kouzlo... prostě nádhera. ♡

V posledních několika letech čím dál častěji zaznamenávám mezi čtenáři jakousi nechuť ke knihám řazeným do kategorie s označením self-help . Pro některé z nás už zkrátka pojem seberozvojová kniha automaticky vyvolává představu literární spodiny. Snůšky hemzů. Bahna. Jako by se člověk měl stydět za to, že se něčeho takového vůbec dotknul. Proto bych se chtěla pokusit tenhle typ knížek trochu obhájit, já je totiž za odpad stále ještě nepovažuju. No... rozhodně tedy ne všechny. :-)

Poté, co mě  Petra Dvořáková  nadchla knihou  Sítě , neodolala jsem a pořídila si i její  Proměněné sny -  publikaci obsahující dvanáct autentických příběhů křesťanské víry, která v roce 2007 získala Literu za publicistiku . Spisovatelka vyzpovídala běžné věřící, kněze i jeptišky a každá z životních cest těchto lidí je, nutno říct, naprosto unikátní. Knížka je plná nadšení i zklamání, obrácení i vystřízlivění. Je to dvanáct osobních pohledů na křesťanský svět.

Jakmile jsem zahlédla knížku s názvem Sama v Tokiu , okamžitě mi padla do oka. A když jsem si přečetla anotaci, bylo mi jasné, že tohle bude četba jako ušitá pro mě. :-) Nemýlila jsem se. Osobní svědectví reportérky, která se zamilovala do japonštiny, mě dokonale vtáhlo. Inu...

Musím říct, že román  Čajová dívka z Kolibříkové ulice  spisovatelky Lisy See byl pro mě skutečně netradičním zážitkem. Především tedy zásluhou prostředí; příběh se odehrává v Číně a část postav jsou takzvaní Akhové (národnost žijící v horských jihoasijských oblastech). Kromě toho se kniha točí kolem čaje (kvůli tomu jsem si ji vybrala ke čtení) a řeší se tu rodinné vztahy. No... byl to docela zajímavý kulturologický koktejl. :-) Dějové obrysy Příběh se odehrává v dlouhém časovém úseku (1988-2016) a je dokladem jakéhosi kulturního přelomu v rámci jedné generace Akhů . Ústřední protagonistkou je zde jistá  Li-Jen . Ta se narodila do tohoto primitivního horského kmene, ale díky přirozené inteligenci (a za pomoci místního učitele) se jí přes všechny trpké překážky podaří vystudovat, přestěhuje se do města a stává se z ní úspěšná podnikatelka. Přesto jí něco chybí - dcera Jen-Je , kterou musela v mládí odložit, aby zachránila holčiččin život. Životní cestu  Jen-Je pak čtenář sleduje b

Dneska trochu prakticky. :-) Myslím, že každý čtenář někdy řešil otázku, co s vyřazenými knihami. Přetřízení knihovny je totiž pouze prvním krokem k tomu, abychom uvolnili místo na nové výtisky a zbavili se těch, které už z různých důvodů nepotřebujeme. I já jsem v minulosti zkoumala, "kam s nimi" - prostor naší domácí knihovny také není nafukovací. :-D Čili... jaké tedy máme možnosti?  Člověk má obvykle představu, jak by zhruba chtěl s vyřazenými knihami naložit. Zpravidla přemýšlíme o dvou alternativách: buď z nich chceme ještě něco vytěžit (a prodat je), nebo je naším primárním cílem vyklidit prostor v knihovně (a třeba je i darovat). Otázka zní, kde a jak. Plus - existují i jiné způsoby, jak poslat literaturu dál. Pojďme se na to tedy společně podívat. (↓) 1)     Varianta  PRODAT Antikvariáty - Kontaktovat majitele antikvariátů se vyplatí především ve chvíli, kdy se vám v bytě povalují stovky knih, se kterými si nevíte rady. Podle mě je to ideální řešení, pokud kupříkladu

Po čase bych ráda nahodila tip na audioknihu; nedávno mě totiž zaujala mluvená verze původního titulu z roku 2017  Eleanor se má vážně skvěle od  Gail Honeymanové . Jde o vyprávění dívky s originálním viděním světa a pošramocenými vzpomínkami na dětství. Mnozí čtenáři si tuhle bytůstku zamilovali a musím přiznat, že já taky. Ona byla opravdu čímsi půvabná. Tak nějak bezelstně, řekla bych. :-) Náznak dějové linky Eleanor vystudovala literaturu, ale živí se jako účetní v grafické firmě. Dětství hrdinky je silně poznamenáno zvrácenou osobností matky a jednou významnou tragickou událostí, která je v průběhu textu kousek po kousku odkrývána. V důsledku podivné výchovy a nedostatku lásky se Eleanor izoluje před světem, nerozumí společenským konvencím. Působí trochu jako z jiné planety. Pak se ale v jejím životě objevuje jistý Raymond, díky němuž se tahle slečna začíná pomalu včleňovat do reálného světa a chápat, jak vlastně funguje. Postava Eleanor Oliphantové Největší předností knížky je te

Na knížku  Vzdělaná   Tary Westoverové jsem se těšila opravdu dlouho. Poprvé u nás vyšla před dvěma lety, rekordně rychle se vyprodala, ale dotisk nikde. Letos jsme se ale konečně (!) dočkali dalšího vydání a já jsem nezaváhala ani vteřinu. Na přebalu tentokrát najdete mimo jiné doporučení Billa Gatese, který tvrdí, že tahle kniha je ještě lepší, než vám vyprávěli . Naprosto souhlasím. Je skvělá. Kdo je Tara Westover Protože se jedná o silný autobiografický příběh , považuju za důležité ze všeho nejdřív představit jeho autorku. Tara (*1986, Idaho) se narodila v početné mormonské rodině v čele s podivně smýšlejícím otcem trpícím pravděpodobně bipolární poruchou. Tento muž se mermomocí snaží "oprostit od sytému", zásobuje se municí a jídlem (protože přijdou zlé časy), nedůvěřuje medicíně, je přísně věřící. Své děti neposílá do školy, některým z nich dokonce po narození nenechal vystavit rodný list. Přesto se Taře nakonec z tohoto prapodivného prostředí podaří uniknout a, pozo

Fenomén chození ultimátním způsobem ovlivnil Facebook a další sociální sítě, které mají tu hloupou funkci, jež říká, že je někdo ve vztahu, nebo není. Představuju si to tak, že holka jde s klukem do kina a místo, aby pak spolu trávili příjemný večer, tak rychle spěchá domů a refrešuje a refrešuje a refrešuje. A ten pitomec tam má pořád "single". Kniha  Bez jablka  vyšla v roce 2016 a můj článek tedy přichází se zpožděním šesti let... ale i tak se ke knížce vyjádřím. :-) Jejími autory jsou Miloš Říha a  Michelle Losekoot , kteří se ve formě krátkých blogových fejetonů vyjadřují ke vztahům mezi muži a ženami v rámci naší generace (čímž je myšlena generace Y). Jak funguje knížka Bez jablka Jak jsem již podotkla v úvodu, knížka je v podstatě sérií fejetonků . Pokaždé je nadhozeno téma, k němuž se oba autoři posléze krátce vyjádří. Michelle zaujímá ženskou perspektivu a Miloš tu chlapskou. Jsou tu rozpitvány dárky, hádky, svatby, dámské kabelky, placení, první sex... a další &quo