Budiž kniha!

Tereza Boučková  (*1957) je česká spisovatelka, publicistka a scenáristka, která už má za sebou celý seznam publikovaných knih. A tentokrát se pustila do cestopisu. Titul Bhútán, má láska mě na první pohled zaujal. Když mi bylo nějakých náct, tak jsem totiž do to téhle země penisů zatoužila jednou vyrazit. (Že mužské údy zdobí snad každý bhútánský domek, je zřejmě nejznámějším faktem o tomto jihoasijském státě. Je to podobně zapamatovatelná informace jako třeba to, že v Estonsku se nachází město Kunda nebo že pravé jméno Otokara Březiny je Václav Jebavý .) Ale to jsem trochu odskočila. Bhútán mě zkrátka kdysi dávno oslovil, a tak jsem si řekla, že si o cestování po něm aspoň přečtu. Když už jsem ztratila odvahu se tam přímo vypravit. :-D Tak tedy předně - o čem to je ?  Jak už bylo řečeno, jedná se o autobiografický cestopis - autorka se rozhodne uspořádat dobrodružný výlet po Bhútánu. Na kolech. A tak skupinka několika lidí popojíždí po této zemi, poznává místní kulturu, přírodu, jí

" Afroameričana v Africe přepadá velice zvláštní pocit, že nepatří tam ani tam. Dolehl tu na mě těžko popsatelný stesk - jako bych byla vykořeněná na obou světadílech. " A je to tady. I já jsem si přečetla příběh bývalé první dámy USA, Michelle Obamové . Musím přiznat, že do monografií se moc často nepouštím. Jde o to, že mě málokterá osobnost zajímá natolik, abych se nadšeně vrhla na čtení čtyř seti stránek jenom o ní. (Takhle proaktivním způsobem jsem se prozatím zajímala jenom o Havla. :-)) Takže když se k nějaké monografii dostanu, je to většinou dílo náhody. A nebo mě ovlivní nadšené reakce na sociálních sítích a knižních databázích... což byl právě případ téhle publikace. O čem to je? Jak už název napovídá ( Můj příběh , v originále přiléhavěji  Becoming ), Michelle Obamová vypráví o sobě a své životní cestě. Rozepisuje se o dětství, o tom, jak ji formovala rodina. Dozvíte se, kde a jak studovala. A pak samozřejmě přichází to nejzajímavější - seznámení s Barackem, prez

Už se vám někdy stalo, že jste chtěli začít číst v cizím jazyce, ale z nějakého důvodu z toho sešlo? Mně se tohle v minulosti totiž dělo celkem často a myslím, že jde o relativně běžný čtenářský problém. Proto tento článek. :-) Dneska bych se ráda zaměřila na několik základních chyb, které mohou od čtení v originále zbytečně odradit. Čili - pojďme rovnou na to! 1) Dobře zvažte svou jazykovou úroveň Než se člověk vrhne do čtení cizojazyčné literatury, měl by ze všeho nejdřív kriticky zhodnotit svou úroveň a na základě té si vybrat vhodný text. Důležité je, aby vás příliš neotravovalo vyhledávání neznámých frází. Abyste i bez nich alespoň zevrubně chápali, o co v knize jde. Pokud totiž budete spíše než knihou listovat slovníkem, časem vás to unaví a jazykový přínos je při takovém čtení navíc nulový. Zkuste si zapamatovat dvacet slovíček na stránku. :-/ To se už rovnou můžete učit ten slovník. :-D Možná se vám toto úvodní pravidlo zdá jako samozřejmost... Nicméně věřte tomu, že existují

Tímto článkem bych ráda započala jakousi sérii textů, kterou najdete pod štítkem  # Psaní pro neziskový web . Před nějakou dobou jsem totiž psala knižní recenze pro jeden nejmenovaný portál a myslím, že některé zážitky této éry stojí za sdílení. :-) Pro začátek bych se ráda zaměřila na typy knižních recenzentů z hlediska  motivace . Totiž - když jsem začínala pro náš web psát, měla jsem samozřejmě své důvody, proč se do toho chci pustit. Ale moc jsem nechápala, z jakých pohnutek to dělají ti ostatní. Vytížení pracující lidé. Po očku jsem tedy sledovala počínání svých kolegů a jejich motivy postupně vybublaly na povrch. :-) Ukázalo se, že většina autorů knižních recenzí na neziskových portálech se dělí do následujících pěti kategorií. A tady... je máme! :-) Kariéristi Musím přiznat, že ke kariéristům jsem se zpočátku řadila i já. Tahle skupinka lidí na neziskové weby píše proto, že je to baví a ve skrytu duše by se něčím takovým chtěli živit. Neziskovky jsou pro ně tedy skvělou přílež