Petra Dvořáková: Proměněné sny
Forma rozhovorů
Než se vyjádřím k jádru knížky, považuju za nutné zdůraznit, že Proměněné sny jsou publikací žurnalistickou. Autorka dala dohromady zajímavý materiál vypovídající o rozličných přístupech ke křesťanské víře; pro tento účel oslovovala lidi, se kterými vedla rozhovory. Ne vždy s uspokojivým výsledkem; v závěru knihy Petra píše, že se jí místy nedařilo vybrané jedince rozpovídat a z některých prý cítila i neupřímnost a jakési mlžení. Přesto nakonec poodkryla dvanáct zajímavých životních příběhů, které stojí za přečtení. Nejsou tu uvedena příjmení věřících ani nic, co by blíže odhalovalo jejich totožnost; v úvodu textu pokaždé nacházíme jen jejich křestní jméno a věk. To ale rozhodně ničemu nevadí.
Osmdesátá a devadesátá léta
Dětství dotazovaných zpravidla zasahuje do období socialismu, a tedy doby, která měla na každého z nich vliv (na někoho nepatrný, jinému obrátila život velmi zásadním způsobem). A pak se logicky ocitáme ve fázi rané demokracie. Proto je možné knihu vnímat mimo jiné i jako pohled do nitra církve v kontextu dvou výrazných politických epoch.
Empatický přístup Petry Dvořákové
Musím podotknout, že rozhovory jsou realizovány empaticky, a oceňuju, že autorčiny otázky nejsou kontaminovány žádnými osobními soudy či opovržením. Petra Dvořáková stojí v pozadí, nezaujatá, bez předsudků... a nechává dotazované, aby nás v klidu provedli svou realitou. Aby nerušeně přiblížili své vlastní verze pravdy, vlastní zkušenosti. Autorka zkrátka nechává příběhy krystalizovat a to, jak budou interpretovány, zůstává na čtenáři.
Dvanáctero silných příběhů
Konkrétní zkušenosti lidí jsou pak velmi působivé. Každá z nich je zajímavá jiným způsobem a každá z nich by teoreticky mohla tvořit kostru samostatného románu. Narazíte tady na kněze, jehož od církevní praxe odradilo zkostnatělé uvažování představených. Na budoucí jeptišku z kláštera sjíždějící se heroinem. Nebo třeba na několik případů, v nichž sehrál významnou roli celibát.
A nakonec malá ukázka (Eva o jeptiškách, str. 79)
"Jednou týdně jsme na hodinu v noci vstávaly k modlitbě, abychom Bohu darovaly svůj spánek. Byla to taková uměle vytvořená oběť. V tom je jejich život (pozn. život jeptišek) diametrálně odlišný od života normálního člověka. Sestry si mnohdy musejí vymýšlet těžkosti, které by Bohu obětovaly. Byly přesvědčené, jak velkou oběť Bohu přinášejí, když kvůli němu jednu hodinu týdně bdí. Ale ani ve snu si nedokážou představit, že maminky vstávají několik měsíců třeba i desetkrát za noc k miminku. Netuší, jak velké oběti lidé přinášejí z přirozené lidské lásky."
I tato kniha Petry Dvořákové ve mě tedy zanechala silný zážitek.
A musím ji doporučit. Je to jedinečná sonda do životů věřících lidí, která ukazuje, jak moc mohou být cesty víry rozmanité. Na příbězích vidíte, jakými všelijakými způsoby dokáže náboženství pomáhat. A naopak, čím může uškodit, když se s ním jedná příliš mocensky, dogmaticky nebo v horších případech fanaticky (a to i v dnešní době, nebavíme se tady o Středověku).
Komentáře
Okomentovat