Budiž kniha!

„Mým cílem se stal dokonalý tvar chodidel a ten charakterizovalo sedm výrazných znaků: chodidlo musí být malé, úzké, rovné, zašpičatělé, klenuté, voňavé a hebké. Ze všeho nejdůležitější je ideální délka, totiž sedm centimetrů.“ Hned v úvodu musím poznamenat, že Tajemství hedvábného vějíře  je skutečně pozoruhodné a silné čtení. Za knížkou stojí Lisa See, která mě před časem zaujala románem  Čajová dívka z Kolibříkové ulice ..., a stejně dobře hodnotím i tento příběh, ve kterém autorka rozpracovala běžný život Číňanů v první polovině 19. století. Rozhodně jde o čtivou a obzory rozšiřující knížku... i když se musím přiznat, že se mi z toho všeho chvílemi „neudělalo dobře“. O čem Tajemství hedvábného vějíře vypráví? Vypravěčkou je zde postarší žena jménem Lilie, která se dělí o svůj životní příběh. Svým způsobem jde o „obyčejné“ vyprávění jedné Číňanky, která teoreticky mohla žít v první polovině 19. století . Protože se ale děj odehrává v kultuře, která se od té naší diametrálně odlišuj

Dneska si pro změnu dovolím být lehounce kritická. Jen trochu, ale přesto. :-) Tentokrát jsem se totiž rozhodla rýpnout si do tří knih, které mě  zklamaly svým závěrem . Nechápejte mě špatně: závěrečná pointa můj celkový dojem z knížky většinou nijak výrazně neovlivňuje. Peckoidní vyústění příběhu považuju spíše za takovou třešinku na dortu . Když to tam je, jsem nadšená. Když ne, nevadí. Nicméně i tady se vynořily jisté výjimky a o těch to dneska bude. Čili – vítejte v dnešním protivném okénku. :-) Než se k jednotlivým knížkám vyjádřím, musím upozornit na zcela minimální, leč možné spoilerování. Budu se sice snažit, abych neprozradila příliš, ale přesto musím nějak odůvodnit svá stanoviska. Vysvětlit, čím mě inkriminované závěry nepotěšily. To jen tak pro pořádek. :-) A teď už pojďme na to! Dívka ve vlaku   Paula Hawkins Na prvním místě musím uvést thrillerový bestseller Dívka ve vlaku . Příběh o zvědavé Rachel, která den co den z okýnka vlaku sleduje, co se děje v jejím starém domě

„ VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ. “ Velkou klasikou dvacátého století je určitě Farma zvířat od George Orwella. Já jsem si ji přečetla až teprve nedávno a popravdě jsem nečekala, že na mě tolik zapůsobí. Proto hned v úvodu musím říct jedno: tohle je skutečně silné kafe. A úplně chápu, proč se právě  tahle knížka  stala takovým hitem. Uf.... výdech, nádech. Pojďme na to! O čem Farma zvířat je? Farma zvířat je alegorický příběh z roku 1944, který velice zřetelnou formou zobrazuje ruskou revoluci a stalinskou diktaturu . Na samotném počátku se objevuje kanec jménem Major (= Lenin), který hned v úvodu umírá. Předtím však stihne upozornit zvířata na to, že jsou farmářem Jonesem vykořisťována, a podnítit tak revoluci. Poté, co je Jones svržen, chopí se slova prasata a vyhlásí rovnost všech tvorů na farmě. Idea svobody se ale pomalu rozpouští. Zvláště poté, co se definitivně ujme vlády svině jménem Napoleon (= Stalin), který si postupně upravuje znění původníc

Knihy Jeho banán jsem se popravdě hodně bála. Ten název prostě zavání prvoplánovou erotikou, kteroužto v beletrii úplně nevyhledávám. Přesto mě hryzala zvědavost, protože úspěch knížek této série je opravdu jen stěží ignorovatelný. Kdykoli otevřu sítě, tak na mě některý z oněch titulů vykoukne. A že už jich vyšlo fakt hodně:  Její třešničky , Jeho zákusek , Její keřík , Její tajemství , Jeho balík .... Ale abych to zkrátila – nakonec jsem se odhodlala, do poťouchlého Banánu se zakousla a... jo. Je to taková odpočinková blbost. :-D Dějový rámec Příběh je vyprávěn ze dvou perspektiv; první z nich patří trochu ztřeštěné, přidrzlé a pohromy přitahující Nataše , druhou ztělesňuje vlivný suchar  Bruce . Tito dva lidé se v jednu chvíli ocitnou v peprném postavení šéf-stážistka . Nataša a Bruce jsou protipóly, které se nesnášejí a přitahují zároveň, hrají si spolu na kočku a myš. A do toho mají oba svůj vlastní (tajný) kariérní cíl. Povaha banánového humoru Spousta čtenářů o knížce již nap