Marie Machytková: Sama v Tokiu

Jakmile jsem zahlédla knížku s názvem Sama v Tokiu, okamžitě mi padla do oka. A když jsem si přečetla anotaci, bylo mi jasné, že tohle bude četba jako ušitá pro mě. :-) Nemýlila jsem se. Osobní svědectví reportérky, která se zamilovala do japonštiny, mě dokonale vtáhlo. Inu...


Sama v Tokiu

Nástin dějové linky

Jádrem příběhu je vlastní zkušenost autorky Marie Machytkové, která popisuje svou cestu za krásami Japonska. V jednu chvíli se zkrátka nadchne pro japonskou kulturu a japonský jazyk, přičemž se rozhodne dále kráčet právě tímto směrem. Jednoduché to nemá - studium zdolává zároveň s prací v Českém rozhlase, její rodiče už navíc také nejsou nejmladší. Přesto se svého snu nevzdává, Karlovku dostuduje a i do onoho vytouženého Tokia se jí daří několikrát vycestovat.

Delikatesa pro lingvistické duše

Hned zkraje musím poznamenat, že tahle knížka je krásným modrým zákuskem ty z nás, kteří jsme našli zalíbení v jazycích. Japonština je totiž nesmírně zajímavým jazykovým prostorem, na hony se vzdalujícím všemu, na co jsme v našich podmínkách zvyklí. Tři abecedy, kaligrafie, východní melodie, hra s významy. Je to prostě něco, co láká svou složitostí a zavání tajemstvím. Titul Sama v Tokiu jako by vás zval dovnitř, pootevíral pomyslný závěs a nechával vás nahlížet dovnitř vší té lingvistické nádhery.

"U nás známe pár odstínů podle toho, jak moc seprané tričko máme. Mně například jako západnímu ignorantovi přijdou mléko a sníh úplně stejně bílé. Pro Japonce je ale sníh džunupaku' - tedy sněhobílý - a mléko je njúšoku' - tedy mléčně bílé. Naštěstí ale existuje univerzální výraz široi' - a ten znamená prostě a jednoduše obyčejnou univerzální bílou." (str. 89)

Japonské perličky

Kromě jazykových kuriozit se také dočtete mnohé o japonské kultuře. Marie je extrémně zažranou japanoložkou, pořizuje si stohy literatury s japonskými reáliemi. Prostřednictvím svého vyprávění vám tedy předává nejen střípky ze svého vědění, ale také tipy na knihy s japonskou tématikou, které stojí za to. No a když pak tahle studentka skutečně odletí do Tokia, to je teprve jízda. Marie totiž nezůstala jen u teorie. Naopak - poznává místní, účastní se klíčových událostí, komunikuje s okolím, nasává místní kulturu se vším všudy. Podle mě je to prostě příjemný literárně geografický výlet. :-)

Univerzita Karlova

Protože se Marii podařilo dostat se na pražskou japanologii, tak se v jisté části textu ocitáte spolu s ní v budovách Karlovky a sledujete pěkně zevnitř průběh studia jejího vysněného oboru. Nemyslím si, že by tento prvek ocenil úplně každý, nicméně já rozhodně ano. :-) Je to taková moje slabost.

Haiku

A konečně - každou kapitolu uzavírá haiku, které vždy souvisí s Mariiným předchozím vyprávěním. To považuji za dobrý nápad, protože básně v této formě dodávají textům japonský šmrnc.

Jaro nastává. 
Na růžovém koberci
přilétá můj vzor.

A celkově jsem si čtení užila.

Titul mi nemohl nepřipomenout mou oblíbenou knížku Probudím se na Šibuji, kterou jsem objevila loni. To nadšení japonštinou, univerzitní prostředí, touha navštívit Tokio... Samotným zpracováním se texty pochopitelně odlišují, ale jedno mají společné - pokud se ve vás ukrývá byť jen nepatrná japanologická zvědavost, tyhle příběhy ji dokážou pořádně zažehnout a rozhořet. 

Každá po svém. :-)


Sama v Tokiu

Sama v Tokiu

Sama v Tokiu


Bibliografické údaje

Název: Sama v Tokiu
Autorka: Marie Machytková
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2022
Počet stran: 464
ISBN: 978-80-264-4215-8

Komentáře

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Proč v poslední době nechodím do knihoven

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?