Marie Machytková: Sama v Tokiu

Jakmile jsem zahlédla knížku s názvem Sama v Tokiu, okamžitě mi padla do oka. A když jsem si přečetla anotaci, bylo mi jasné, že tohle bude četba jako ušitá pro mě. :-) Nemýlila jsem se. Osobní svědectví reportérky, která se zamilovala do japonštiny, mě dokonale vtáhlo. Inu...


Sama v Tokiu

Nástin dějové linky

Jádrem příběhu je vlastní zkušenost autorky Marie Machytkové, která popisuje svou cestu za krásami Japonska. V jednu chvíli se zkrátka nadchne pro japonskou kulturu a japonský jazyk, přičemž se rozhodne dále kráčet právě tímto směrem. Jednoduché to nemá - studium zdolává zároveň s prací v Českém rozhlase, její rodiče už navíc také nejsou nejmladší. Přesto se svého snu nevzdává, Karlovku dostuduje a i do onoho vytouženého Tokia se jí daří několikrát vycestovat.

Delikatesa pro lingvistické duše

Hned zkraje musím poznamenat, že tahle knížka je krásným modrým zákuskem ty z nás, kteří jsme našli zalíbení v jazycích. Japonština je totiž nesmírně zajímavým jazykovým prostorem, na hony se vzdalujícím všemu, na co jsme v našich podmínkách zvyklí. Tři abecedy, kaligrafie, východní melodie, hra s významy. Je to prostě něco, co láká svou složitostí a zavání tajemstvím. Titul Sama v Tokiu jako by vás zval dovnitř, pootevíral pomyslný závěs a nechával vás nahlížet dovnitř vší té lingvistické nádhery.

"U nás známe pár odstínů podle toho, jak moc seprané tričko máme. Mně například jako západnímu ignorantovi přijdou mléko a sníh úplně stejně bílé. Pro Japonce je ale sníh ‚džunupaku' - tedy sněhobílý - a mléko je ‚njúšoku' - tedy mléčně bílé. Naštěstí ale existuje univerzální výraz ‚široi' - a ten znamená prostě a jednoduše obyčejnou univerzální bílou." (str. 89)

Japonské perličky

Kromě jazykových kuriozit se také dočtete mnohé o japonské kultuře. Marie je extrémně zažranou japanoložkou, pořizuje si stohy literatury s japonskými reáliemi. Prostřednictvím svého vyprávění vám tedy předává nejen střípky ze svého vědění, ale také tipy na knihy s japonskou tématikou, které stojí za to. No a když pak tahle studentka skutečně odletí do Tokia, to je teprve jízda. Marie totiž nezůstala jen u teorie. Naopak - poznává místní, účastní se klíčových událostí, komunikuje s okolím, nasává místní kulturu se vším všudy. Podle mě je to prostě příjemný literárně geografický výlet. :-)

Univerzita Karlova

Protože se Marii podařilo dostat se na pražskou japanologii, tak se v jisté části textu ocitáte spolu s ní v budovách Karlovky a sledujete pěkně zevnitř průběh studia jejího vysněného oboru. Nemyslím si, že by tento prvek ocenil úplně každý, nicméně já rozhodně ano. :-) Je to taková moje slabost.

Haiku

A konečně - každou kapitolu uzavírá haiku, které vždy souvisí s Mariiným předchozím vyprávěním. To považuji za dobrý nápad, protože básně v této formě dodávají textům japonský šmrnc.

Jaro nastává. 
Na růžovém koberci
přilétá můj vzor.

A celkově jsem si čtení užila.

Titul mi nemohl nepřipomenout mou oblíbenou knížku Probudím se na Šibuji, kterou jsem objevila loni. To nadšení japonštinou, univerzitní prostředí, touha navštívit Tokio... Samotným zpracováním se texty pochopitelně odlišují, ale jedno mají společné - pokud se ve vás ukrývá byť jen nepatrná japanologická zvědavost, tyhle příběhy ji dokážou pořádně zažehnout a rozhořet. 

Každá po svém. :-)


Sama v Tokiu

Sama v Tokiu

Sama v Tokiu


Bibliografické údaje

Název: Sama v Tokiu
Autorka: Marie Machytková
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2022
Počet stran: 464
ISBN: 978-80-264-4215-8

Komentáře

Okomentovat

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Obrázek
Dneska trochu prakticky. :-) Myslím, že každý čtenář někdy řešil otázku, co s vyřazenými knihami. Přetřízení knihovny je totiž pouze prvním krokem k tomu, abychom uvolnili místo na nové výtisky a zbavili se těch, které už z různých důvodů nepotřebujeme. I já jsem v minulosti zkoumala, "kam s nimi" - prostor naší domácí knihovny také není nafukovací. :-D Čili... jaké tedy máme možnosti?  Člověk má obvykle představu, jak by zhruba chtěl s vyřazenými knihami naložit. Zpravidla přemýšlíme o dvou alternativách: buď z nich chceme ještě něco vytěžit (a prodat je), nebo je naším primárním cílem vyklidit prostor v knihovně (a třeba je i darovat). Otázka zní, kde a jak. Plus - existují i jiné způsoby, jak poslat literaturu dál. Pojďme se na to tedy společně podívat. (↓) 1)     Varianta  PRODAT Antikvariáty - Kontaktovat majitele antikvariátů se vyplatí především ve chvíli, kdy se vám v bytě povalují stovky knih, se kterými si nevíte rady. Podle mě je to ideální řešení, pokud kupříkladu
Číst

Coleen Hoover: Námi to končí

Obrázek
Námi to končí je kniha velmi oblíbené autorky v žánru new adult -  Colleen Hoover . Až doteď jsem ji moc neznala, jen jsem na ni odevšad slýchala chválu a ódy. :-) Titul Námi to končí jsem si pro seznámení s její tvorbou vybrala především proto, že jej mnoho čtenářů (resp. spíše čtenářek) označilo za svůj nejoblíbenější. A pak mě utvrdilo 91   % na Databázi knih a 92   % na ČBDB . :-)
Číst

Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Obrázek
Dneska si pro změnu dovolím být lehounce kritická. Jen trochu, ale přesto. :-) Tentokrát jsem se totiž rozhodla rýpnout si do tří knih, které mě  zklamaly svým závěrem . Nechápejte mě špatně: závěrečná pointa můj celkový dojem z knížky většinou nijak výrazně neovlivňuje. Peckoidní vyústění příběhu považuju spíše za takovou třešinku na dortu . Když to tam je, jsem nadšená. Když ne, nevadí. Nicméně i tady se vynořily jisté výjimky a o těch to dneska bude. Čili – vítejte v dnešním protivném okénku. :-) Než se k jednotlivým knížkám vyjádřím, musím upozornit na zcela minimální, leč možné spoilerování. Budu se sice snažit, abych neprozradila příliš, ale přesto musím nějak odůvodnit svá stanoviska. Vysvětlit, čím mě inkriminované závěry nepotěšily. To jen tak pro pořádek. :-) A teď už pojďme na to! Dívka ve vlaku   Paula Hawkins Na prvním místě musím uvést thrillerový bestseller Dívka ve vlaku . Příběh o zvědavé Rachel, která den co den z okýnka vlaku sleduje, co se děje v jejím starém domě
Číst

Penelope Bloom: Jeho banán

Obrázek
Knihy Jeho banán jsem se popravdě hodně bála. Ten název prostě zavání prvoplánovou erotikou, kteroužto v beletrii úplně nevyhledávám. Přesto mě hryzala zvědavost, protože úspěch knížek této série je opravdu jen stěží ignorovatelný. Kdykoli otevřu sítě, tak na mě některý z oněch titulů vykoukne. A že už jich vyšlo fakt hodně:  Její třešničky , Jeho zákusek , Její keřík , Její tajemství , Jeho balík .... Ale abych to zkrátila – nakonec jsem se odhodlala, do poťouchlého Banánu se zakousla a... jo. Je to taková odpočinková blbost. :-D Dějový rámec Příběh je vyprávěn ze dvou perspektiv; první z nich patří trochu ztřeštěné, přidrzlé a pohromy přitahující Nataše , druhou ztělesňuje vlivný suchar  Bruce . Tito dva lidé se v jednu chvíli ocitnou v peprném postavení šéf-stážistka . Nataša a Bruce jsou protipóly, které se nesnášejí a přitahují zároveň, hrají si spolu na kočku a myš. A do toho mají oba svůj vlastní (tajný) kariérní cíl. Povaha banánového humoru Spousta čtenářů o knížce již nap
Číst

Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý

Obrázek
Nedávno si ke mně našla cestu knížka  Až na ten konec dobrý . Úplně náhodou, nutno říct. O to větší překvapení pro mě bylo, jak moc jsem si ji užila. Navíc – přestože jde o knížku, která se v mnoha bodech dotýká smrti, tak jsem se u ní místy fakt zasmála. A nejsem jediná. Vzhledem k tomu, že titul získal Magnesii Literu v kategorii Cena čtenářů, je jasné, že cynický humor Pavla Tomeše zdaleka neoslovil jenom mě. :-) Struktura příběhu Vypravěči se v knize  Až na ten konec dobrý vyskytují celkem tři  –  pětatřicetiletá novinářka, bývalý ředitel hvězdárny v důchodu a jeho vnučka Luna. Každý vypráví svůj vlastní příběh, prezentuje vlastní pohled na svět... a (jak asi čekáte) v jednu chvíli jejich osudy protnou . Velice nezvykle ovšem, to se musí nechat. :-) Chlap v každé postavě Každý z těchto tří pohledů autor jazykově přizpůsobil konkrétním postavám . Všechny jsou jasně rozpoznatelné a ohraničené. Přesto mi přijde, že se chlapský a sarkastický styl Pavla Tomeše promítnul nejen do osobn
Číst