Budiž kniha!

Většinou se tady tasím s knížkami, které se mi líbily. Nestíhám totiž psát o všem, co přečtu, a proto se prostě vždycky zaměřím na to lepší. Asi bych ale neměla být pořád jen nadšená a proto – tohle je kniha s názvem  Haiku: Cesta ze stresu , kterou dal dohromady Radkin Honzák s Denisou Vostrou. A proč mi tohle čtení úplně nesedlo...? Hned se k tomu dostanu. O čem to je? Cílem knížky  Haiku: Cesta ze stresu  je předat čtenáři jeden poměrně neotřelý psychologický tip. Jde o tohle: japonský básnický útvar haiku má údajně pomáhat v těžkých situacích, kdy se člověk jeho prostřednictvím takzvaně  „vypíše“ ze stresu . Radkin prý tuhle myšlenku před nějakou dobou kdesi formuloval (argumentuje tím, že při psaní haiku člověk zapojuje jak pravou, tak levou, tj. racionální hemisféru). Denisa Vostrá se toho chytla, otestovala tuto kreativní filozofii v praxi a prý to fungovalo . Struktura knížky Kniha je rozdělena do několika kapitol, přičemž se jako první ujímá slova Radkin Hozák, který má na sta

Po nějaké době jsem opět zamířila do Japonska. Literárního Japonska, samozřejmě. :-) Přečetla jsem si totiž  Kaligrafii zlomu od Emily Itami . Na tenhle titul mě kdysi upozornil můj webový kolega Wu, který má rovněž literární blog (možná ho znáte, jmenuje se to  WuWejův zápisník ). :-) Takže tímto děkuju za tip a pojďme se rovnou mrknout na knížku! O čem Kaligrafie zlomu je? Kaligrafie zlomu  je příběh nevěry oblečený do tokijských kulis. Hlavní hrdinkou zde je jistá Mizuki, která se během dospívání dostala do New Yorku, a ten ji v mnoha ohledech poněkud  „odjaponštil“ . Teď ovšem žije ve své rodné zemi, má dvě malé děti a věčně nepřítomného muže. Jejich manželství je vychladlé, ona se cítí přehlížená . Jako by její život postrádal šťávu. A protože jí někdejší pobyt na západě notně naboural tradiční japonské vnímání, nehodlá se jen tak smířit s rolí zneuznané domácí hospodyňky. Pohled na současné Japonsko V téhle knížce se skvěle odráží pohled na současné Japonsko . Příběh je situován

Přijde mi, že se kolem mě objevuje čím dál víc termínů označujících nové literární žánry. Už to prostě dávno není jen detektivka , horor, sci-fi nebo třeba fantasy . V tomto ohledu se literatura v posledních desetiletích docela rozštěpila, žánry se mísí, prolínají a setkáváme se s kategoriemi všemožných druhů, počínaje young-adultovkami a dystopiemi konče (i když ty úplnými novinkami, pravda, nejsou). Každopádně jsem si řekla, že se v té žánrové bujabéze pokusím zorientovat a některé z oněch moderních pojmů objasnit. Když jsem se začala pídit po literárních žánrech, zjistila jsem (hlavně na anglické Wiki ), že jich je NESKUTEČNĚ MOC. Takhle do hloubky tady ale dneska nepůjdu a omezím se na moderní žánry, které se u nás objevují nejčastěji. :-) (Horory, detektivky, thrillery a sci-fi nicméně pro dnešek nechme stranou, ty beztak každý zná. :-)) A vezměme to podle abecedy. Feel-good Poměrně časté je v dnešním knižním světě označení feel-good a jde o žánr, který má ve čtenáři vyvolat p

„Každý, kdo rád jezdí na výlety, jistě narazil na jeden odvěký problém. Výletní cíle se po čase začnou opakovat. Ať už vyrazíte do jakéhokoli infocentra, obyčejně vám nabídnou totéž –⁠ hrad, zámek, kostel, podzemní chodby, kopec s rozhlednou, turistickou známku a propisku s logem města. Česko přitom dokáže nabídnout i originálnější místa.“ Tak píše Ladislav Zibura ve své knížce Prázdniny v Česku a nutno říct, že pokud i vy narážíte na podobná cestovatelská úskalí, právě jeho knížka by vás mohla docela dobře rozparádit. O některých turistických cílech, které tu autor zmiňuje, jste totiž dozajista neslyšeli, to se teda vsadím. :-) Kudy Ládík chodí, teda vlastně jezdí Ve světě řádí covidová pandemie, hranice se zavírají a (nejen) proto se Ládík vypravuje na cesty po vlasti . Dopravní prostředek, kterým se tentokrát převážně pohybuje, je svérázný postarší vůz Nissan Cube s ještě svéráznější espézetkou „PROMINTE“. No a pak už stačí jen nažhavit motor a vyrazit do známých i neznámých koutů Č

O knížce Les v domě od Aleny Mornštajnové jste už jistojistě alespoň něco zaslechli. Ona je totiž letos úplně všude. A když říkám všude, nemyslím tím jenom literárně orientované kruhy. Les v domě totiž dokázal prorůst i do bulvárních médií, což se v knižním světě nestává každý den. Pro tento okamžik však pomiňme důvod, proč se tak stalo. Místo toho bych hned zkraje ráda poznamenala, že já osobně tuhle pochmurnou knížku považuju za jeden nejlepších autorčiných románů. O čem Les v domě vypráví Hlavní hrdinkou knížky je malá holčička, které doma říkají  Cácora . Bydlí v domku u lesa se svou matkou a s prarodiči. Už od první stránky je zřejmé, že v téhle rodině se ukrývá cosi silně toxického . Že to celé nejspíše nepovede k happy-endu. Babička své okolí neustále propichuje jedovatými slovními výpady, děda je divný, matka ztracená... a v Cácorce se hromadí bolest spolu s pocitem, že je všem kolem na obtíž. A ústřední téma? To už prozrazovat nebudu, protože si myslím, že bych tím prozra