Budiž kniha!

Klasiky jsou věčným čtenářským tématem. Všeobecně se tvrdí, že je dobré čas od času nějakou přečíst, protože bychom  přece měli mít alespoň základní přehled . Na druhou stranu ale určitě není žádoucí uvrhnout se do čtecí krize jenom proto, že jsme si naordinovali Dostojevského a ne a ne s ním pohnout. Já osobně jsem toho názoru, že je lepší přečíst spoustu knížek, které nás baví, než se několik měsíců zbytečně mordovat s jednou klasikou. NICMÉNĚ! Pokud přece jen máte ambice se sem tam do nějaké té „Babičky“ pustit, mám pro vás pár tipů, jak si takové čtení co nejvíce užít. :-) 1. Ke klasikám přistupujte v kontextu doby Tak tedy zaprvé – vždycky, když berete do rukou klasiku, mějte na vědomí jednu věc: tahle knížka původně NEBYLA napsána pro vás . To, že nás klasiky občas nudí, je totiž často způsobeno tím, že na ně pohlížíme příliš kriticky. Jsme „rozmazlení“ současnou literaturou, která se nám snaží jít všemi možnými způsoby naproti. Autoři se můžou přetrhnout, abychom byli spokojení

Káva každé půlnoci je young-adultovka od mladé české spisovatelky, která si říká Theresa Black. Já osobně tenhle žánr většinou nečtu, ale tady jsem udělala výjimku – v ohnisku příběhu totiž figuruje porucha příjmu potravy, s níž má navíc autorka osobní zkušenost. Za mě sice v tomto tématu stále vede Petra Dvořáková a její titul Já jsem hlad , ale ani Káva každé půlnoci  není k zahození. O čem Káva každé půlnoci je? Rosemary studuje poslední ročník střední školy, chová havrana, miluje literaturu a trpí anorexií . Kromě toho má malé tajemství – každý den o půlnoci si dopřává šálek kávy (odtud název). Tahle slečna má okolo sebe pár skvělých kamarádů, kteří ji podporují (jejímu úbytku váhy ale možná věnují menší pozornost, než by měli). A – jak už to tak u mladých lidí chodí – zamiluje se . Konkrétně tedy do svého zdánlivě nabručeného třídního.  Ústřední téma: PPP Příběh točí kolem poruchy příjmu potravy , kterou Rosemary onemocněla. To rozhodně považuju za přidanou hodnotu knížky. Zvláš

Hned v úvodu bych měla říct, že kniha Malý život má velmi silnou fanouškovskou základnu. Mnozí čtenáři ji definují jako emotivně nabitou, bolavou a plnou slz. Na databázích má titul rozhodná pětihvězdičková hodnocení s dlouhými pochvalnými komentáři, což byl ostatně důvod, proč jsem se do téhle šestisetstránkové bichle pustila i já. Když je něco tak ohromně oblíbené, tak na tom přece musí něco být, no ne...? O čem román Malý život vypráví? Příběhová linka Malého života se točí kolem jistého Judea. Ten se na univerzitě v USA seznamuje s dalšími třemi kluky (Williamem, Malcomem a DžejBím), přičemž se mezi nimi vytvoří blízká přátelství. Klíčové ovšem je, že Jude je záhadnou postavou s řadou otazníků – nejen, z pohledu čtenáře, ale i pro většinu postav kolem něj. V jádru téhle knížky tedy stojí právě rozplétání jeho životního příběhu, který je (jak od úplného začátku tušíte) pošramocený, děsivý a plný bolesti... Nepřístupný START Hned zkraje musím upozornit na poměrně náročný úvod . No

Miluju čaj. Fakt hodně. ♡ Takže si o něm ráda občas něco přečtu. A protože se do hlubin čajů a čajových kultur pročítám už poměrně dlouho, vytvořila se mi doma hezká kupička publikací, které se tomuto nápoji věnují. A které z nich mám nejradši? O tom je dnešní článek. :-) Příběh čaje Mým úplně nejoblíbenějším knižně-čajovým společníkem je bezesporu  Příběh čaje   od autorů Thomových. Je to komplexní průvodce čajovým světem, který pojednává o roli tohoto nápoje v rámci jednotlivých zemí, zpracovává čajovou historii a tak podobně. Knížka je velkoformátová, poctivá a plná  perfektních fotek , které mě pokaždé dokonale naladí a vtáhnou. ♡ 77 čajů Dále musím rozhodně upozornit na titul  77 čajů  Michala Thomy. Oproti ostatním publikacím, které tady dneska zmiňuju, je tato poněkud stručnější, co se obecných informací týče. Na druhou stranu však autor každému z představovaných čajů věnuje výstižnou dvojstránku shrnující vše podstatné (jeho historii, způsob přípravy, charakteristiku lístků, ba

V japonštině existuje výraz označující stav, kdy nakupujeme přehnané množství knih, které pak nestíháme číst. Říká se tomu tsundoku . My, Češi, pro tuhle situaci sice pojmenování nemáme, přesto nám není cizí. Jak ale k tomu tsundoku vlastně dochází? Proč si kupujeme mraky knih, ke kterým se nikdy nedostaneme? Odpověď je zdánlivě jednoduchá: protože čas prostě není nafukovací a zajímavých knížek vychází víc než dost. Přesto si myslím, že existují tři druhy lákadel , kvůli kterým knihy nakupujeme opravdu tak trochu zbytečně... Tenhle článek budiž určen těm, kterým vadí, že mají doma příliš mnoho nedočtených knih. Dokážu si totiž představit, že ne všem je tohle na obtíž... A jistě existují i lidé, kteří si knihy rovnou pořizují jako dekoraci do bytu , a ty něco jako „nepřečtená kniha“ nebude štvát už vůbec. Pro vás ostatní mám nicméně pár upozornění na pasti, které na vás mohou číhat. Pojďme na ně! :-) Lákadlo č.1: Sexy obálky Prvním z lákadel, kterému člověk občas neodolá, je bezpochyby