Budiž kniha!

Před nějakým časem se mi pod odkazem na článek  Jak číst klasiky, aby vás bavily  (bylo to na Facebooku) objevilo pár reakcí, ve kterých čtenáři nesouhlasili s mou radou podtrhávat si v knížkách zajímavé myšlenky. PODTRHÁVAT V KNIHÁCH? To je přece zločin! Jak něco tak barbarského můžu doporučovat? Netušila jsem, že tím lidi popudím, ale dobře, že se tak stalo. Přivedlo mě to totiž k dnešní úvaze. :) Podtrhávat, či nepodtrhávat? Co myslíte? Je hřích, když člověk vezme do ruky zvýrazňovač nebo gelové pero a poznamená si do knihy své postřehy...? No... podle mě v prvé řadě záleží na tom,  komu knížka patří . Půjčené knížky = nedotknutelné knížky Za totální bezohlednost považuju to, když někdo čmárá do knížek, které si půjčil . Odkudkoli. Když jsem na výšce chodila do knihoven , tak mě všechny ty debilní vpisky a poznámky uvnitř publikací celkem iritovaly. Půjčené věci jsou podle mě nedotknutelné. Bez výjimky. A že někdo neváhá cizí výtisk znehodnotit svými „úžasnými myšlenkami“ a značkami

(Audio)kniha  Fazóna má poměrně originální start: začíná totiž pohřbem. A vzhledem tomu, jaká v dílku finského autora Miikyho Nousiainena panuje atmosféra, myslím, že je to více než příhodné prostředí pro úvodní kapitolu. Tohle je totiž plastický příběh reflektující současnou společnost a bourající stereotypy. Příběh, který je ponurý i vtipný zároveň. Hlavní téma: RODIČOVSTVÍ Fazóna je příběh, jehož ústředním tématem je (alespoň z mého pohledu) rodičovství . Není to žádná mama-knížka, toho se nelekejte. Ale objevuje se tu několik postav, které právě otázka rodičovství intenzivně provází: Sami by rád založil rodinu, jenže není schopen najít si k sobě podobně smýšlející partnerku. Henna , jeho sestra, také touží po dítěti, ale má problém otěhotnět, což ji totálně paralyzuje. Jejich matka Saija  je čerstvá vdova a ráda by se stala babičkou. Markus je otec samoživitel, jehož ženu mateřství vehnalo do depresí. A Pesonen – ten se zase stará o své nemocné rodiče a pak... (no, to už nebudu