Budiž kniha!

"Dokázali spolu takhle mluvit, jako spolu mluví lidé, kteří se dali dohromady teprve nedávno, protože území mezi nimi zatím ještě nebylo rozbahněné." Náš Coney Island je knížka, která je krásná provedením a svou insta-friendly obálkou nalákala velkou spoustu čtenářů. Přiznám se, že i mě v prvním kole zaujala zelenomodrá ilustrace na přebalu a až pak jsem si přečetla nástin "příběhu". Tohle setkání s irským autorem  Billym O’Callaghanem  mě nicméně velmi příjemně překvapilo. Jasně. Nesmíte od něj čekat výraznou dějovou linku, zvraty, prvoplánovou romantiku ani pozitivní emoce. Ale i tak to bylo příjemné čtení. :-) O čem to je? Předně bych podotkla, že děj téhle knížky je statický . Začíná tím, že se hlavní hrdinové ( Michael a Caitlin ) setkávají na chátrajícím Coney Islandu, aby spolu prožili odpoledne. Dělají to tak už léta - s letmým pocitem viny spolu prožívají romantický vztah, přestože oba žijí paralelní život v manželstvích. Vychladlých sice, ale fungujících

Knihu Pochoutka jsem si vybrala z jednoho prostého důvodu. Opravdu hodně se mi líbil autorčin román  S elegancí ježka , a tak jsem si řekla, že by nebylo špatné přečíst si od ní i něco dalšího. Sáhla tedy po méně opěvované Pochoutce . Přemýšlela jsem o tom, proč také tenhle titul nedostál všeobecné obliby, a myslím si, že jeden důvod by se našel.  Pochoutka  je totiž oproti Ježkovi očesána na čirý experiment... a to snese jen málokdo. Pravda je, že ani román  S elegancí ježka  není postaven primárně na ději, ale určitý příběh tam přece jen najdete. Pochoutka je ale jen takovou krátkou procházkou gastronomickou historií jednoho snobského mrzouta. Požitkářským textem s filozofickým vyústěním. :-) Než se vrhnu na své hodnocení, měla bych poznamenat, že francouzská spisovatelka Muriel Barbery knížku vydala v roce 2000, což bylo de facto šest let před vydáním úspěšnějšího románu. Přestože se tedy u nás Pochoutka objevila až jako druhá v pořadí, ve skutečnosti je to autorčin debut. Nástin

Protože je Valentýn, rozhodla jsem se napsat (šnekovsky opožděnou!) recenzi na knížečku z roku 2017 - Slaďák . Tenhle mini-komiks už mě lákal dlouho, přesto jsem se k němu dostala až nedávno. Téměř čtyři roky po jeho vstupu do českých knižních končin. :-D Soudím, že milovníci obrázkových knih už ho důvěrně znají (nebo ho znají alespoň z doslechu). Ve své době se o něm celkem dost mluvilo... Ale třeba jsou mezi námi i takoví, kteří stále váhají, jestli do Slaďáku jít nebo ne. :-) O čem Slaďák je? Autorka komiksu,  Philippa Rice , v tomto dílku doslova vykreslila své lovestory s Lukem Pearsonem (mimochodem tvůrcem populární  Hildy ). "Příběh" téhle dvojice začíná jako každý milostný vztah. On je sám, ona je sama. A pak se potkají a jsou spolu. Chodí na procházky, objednávají si pizzu, koukají na televizi, v posteli se přetahují, kdo kde bude spát. Jinými slovy - pointu ani závratnou zápletku tady nehledejte. Je to o obyčejných situacích v obyčejném životě jednoho obyčejného p

Před časem jsem na Instagramu narazila na zajímavý post. Knihkupectví Martinus položilo svým sledovatelům otázku, zda preferují povídky či romány. (Takhle to zní dost nudně, oni to samozřejmě učinili mnohem zábavnější insta-formou :-D). Každopádně jsem si rozklikla odpovědi a hádejte, co? Říct, že převažovala odpověď „román“, je trochu slabé slovo. Pro povídky se totiž nevyjádřil snad vůbec nikdo. Podobný verdikt jsem pak četla i v listopadovém čísle časopisu Host , ve kterém Jakub Kára napsal, cituji, tohle: " Soubory povídek dlouhodobě nepatří mezi příliš vyhledávané tituly.   V literárních anketách se objevují sporadicky a téměř nikdy nedosáhnou v konkurenci románů nějakého literárního vítězství. " A to všechno dohromady mě donutilo k zamyšlení. Proč to tak vlastně je? 1) Vágní anotace Začnu popořádku. Myslím si, že v samotném zárodku čtenářského nezájmu o povídku hrají roli už anotace. Zvláště, jde-li o soubor povídek, jejichž společným jmenovatelem je v podstatě jenom au

Nedávno jsem si přečetla knihu Honzy Vojtka, Vztahy a mýty . Normálně bych si ji asi nepořizovala, ale pozitivní ohlasy na sítích mě přesvědčily a nakonec jsem se rozhodla to zkusit. Celkově vzato to nebylo špatné. Jen musíte mít zájem vrtat se v psychologických tématech... a přemýšlet o nich. Co tedy od téhle publikace konkrétně čekat? Netradiční pohled na vztahy Jak už název napovídá, Honza Vojtko se zaměřil především na vyvracení mýtů v oblasti partnerských vztahů . Vychází z vlastní terapeutické praxe a do své knihy začlenil případy, kdy se ukázalo, že klientům vztahovou spokojenost narušoval nějaký destruktivní (generacemi zažitý) vzorec. Podle všeho se Honza zaměřuje problémy, se kterými se v terapeutické ordinaci setkává nejčastěji, a nabízí originální pohled na věc. Postřehy autora jsou  svobodomyslné a neotřelé . To je určitě plus. Ale přesto jsem si místy kladla otázku, zda nemohou být některá z jeho sdělení mylně interpretována. Uvedu příklad. V jedné z kapitol třeba Honza