Hana D. Lehečková: Poupátka

V rámci prozkoumávání tvorby českých autorů jsem vzala do ruky Poupátka Hany D. Lehečkové. Spisovatelka je nositelkou Ceny Jiřího Ortena (za novelu Svatá hlava), vystudovala DAMU, kromě knížek píše i divadelní hry. Mě nicméně zaujal především její nejnovější titul a zklamaná jsem určitě nebyla. A o čem to je?


Poupátka

Nástin dějové linky

Fany je normální jedenáctiletá holka, chodí na základku, její nejlepší kamarádkou je Magda (to máme společné :-D) a miluje dramaťák. Hraní si nicméně oblíbila nejen kvůli samotné divadelní aktivitě, ale také ji v tomto silně ovlivnilo (a stále ovlivňuje) charisma vedoucího oddílu. Problém je, že Mirkovy motivy vést dětský kroužek nejsou tak čisté, jak by se od "učitele" očekávalo...

Pohled školačky

Musím ocenit způsob, jakým autorka ztvárnila svět jedenáctileté Fany. Její pohled je uvěřitelný, skutečně jako byste se na chvíli přestěhovali do kůže předpubertální slečny s nedospělým viděním. Jednání postav, celkové dění i zvolený komunikát mu zcela odpovídají; potyčky s bratrem, neshody s kamarádkou, naivní sny. I to, jak bezmezně Františka důvěřuje svému vedoucímu, je vykresleno velmi dobře. Starší čtenář má díky tomu chuť do děje vstoupit a Mirka pořádně zdupat.

Zvládnutý styl

Navzdory přítomnosti dětské perspektivy však textu nechybí obraznost a literární linie. Za to smekám. Hanka Lehečková dokázala krásně propojit kouzlo literárního projevu (ač osobitého a místy přidrzlého) s přirozeností dětského uvažování.

"Snažim se do svýho pohledu dostat nenávist. Jde mi to líp než smutek. Najednou mám pocit, že mi z očí šlehaj zelený zlý plameny." (Fany trénuje před zrcadlem, str. 163)

Hluk ve školní jídelně, str. 196: "NESNÁŠIM ČOČKOVOU POLÍVKU, BACHA, JDE SEM ZÁVADOVÁ, CO DO MĚ STRKÁŠ, A PROČ TY JSI DOSTALA DVOJKU A JÁ TROJKU, KDYŽ JSME TO MĚLY SKORO STEJNÝ, TY SES USRAL, PRASE, NESNÁŠIM MATIKU."

Navíc se mi líbil jeden detail: veškeré dialogy v knížce připomínají dramatickou formu. Je to drobnost, ale příjemná a hlavně funkční (vzhledem k tomu, že ústředním a všudypřítomným dějovým rámcem je právě divadlo).

Neotřelé ilustrace

A nakonec: ilustrace. Ty v tomto případě prostě musím náležitě vypíchnout. Ondřej Dolejší totiž vytvořil unikátní digitální koláže skládající se ze střípků městských fotografií a jednoduchých obrázků, které jako by byly vyryté do školní lavice. Sem tam se objeví nějaký pubertální nápis, který je pro svět teenagerů typický (viz přebal knihy a hláška "TY VADO" s kosočtvercem namísto písmene O). Všechny ilustrace jsou realizovány výhradně v šedočerných odstínech, mírně namodralých. Dokonale vystihují atmosféru příběhu, mají nápad a jsou poutavé. 

Tolik tedy.

Poupátka jsou pro mě knížkou, která zpracovává závažné téma, avšak z originální perspektivy a originálním způsobem.

A celkově hodnotím pozitivně. :-)


Poupátka

Poupátka

Poupátka - ilustrace

Poupátka


Bibliografické údaje

Název: Poupátka
Autorka: Hana D. Lehečková
Ilustrace: Ondřej Dolejší
Nakladatelství: Vyšehrad
Rok vydání: 2021
Počet stran: 368
ISBN: 978-80-7601-458-9

Komentáře

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Coleen Hoover: Námi to končí

Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Penelope Bloom: Jeho banán

„Taky bych chtěla mít tolik času na čtení jako ty.“