Budiž kniha!

Když jsem poprvé narazila na knížku Lekce chemie , obešla jsem ji obloukem. Na gymplu jsem si chemie užila až až a neměla jsem pocit, že bych se k ní chtěla jakkoli vracet... Jenže pak se tahle čtyřbarevná věc zjevovala v mém okolí víc a víc a ve chvíli, kdy jsem si konečně (!) přečetla anotaci, jsem už odolávat nedokázala. Ještěže tak! Byla to svěží a nápaditá jízda. Fakt jo. O čem je román Lekce chemie Příběh Elizabeth Zottové se odehrává ve Spojených státech na přelomu padesátých a šedesátých let, a tedy v době, kdy cosi jako  emancipace žen existuje pouze v teoretické rovině. Takže! Přestože je Elizabeth nadmíru inteligentní chemičkou, prosadit se v estrogenu prostém světě vědy je pro ni skutečně výzva. No a pak jí život postaví do cesty zvláštní příležitost: stát se moderátorkou pořadu o vaření . Ne, že by z takové nabídky skákala radostí (jejím ideálním světem je prostředí laboratoří), ale místo přijímá a z kulinářského programu vytvoří skutečnou show: principy vaření vysvětlu

Pokud byste dostali náladu na něco nápaditého, zasněženého a po skandinávsku ulítlého, doporučuju zkusit  Literární spolek Laury Sněžné . Tohle je bezesporu kuriózní jízda. Knížka finského autora  Pasiho Ilmariho Jääskeläinena  z roku 2009 (u nás vydaná v roce 2015) si získala nemálo pozitivních čtenářských ohlasů, i když... její specifická povaha celkem logicky vedla i pár nepochopením. :-D No nic, pojďme se na ni podívat blíže. O čem Literární spolek Laury Sněžné je? Ústřední postavou příběhu je Ella Milanová. Ta je hned v úvodu knížky přizvána do legendárního literárního spolku , jehož prostřednictvím světově proslulá autorka  Laura Sněžná  vychovává nové spisovatele. Pozor ale – šanci nedostane jen tak někdo. Spolek tvoří všehovšudy deset členů a patřit mezi ně je čest . A co se uvnitř téhle spisovatelské mini komunity děje? To je teprve něco. Magický realismus po finsku Máte-li slabost pro magický realismus , tady si určitě přijdete na své. Sny jako by se tu mísily s realitou: z

Asi před rokem se u nás stal velkým hitem titul  Matta Haiga , Půlnoční knihovna . Spousta čtenářů si tuhle knihu pochvalovalo... a jo. Mě taky celkem bavila. :-) Autor si pohrává s myšlenkou vycházející z kvantové fyziky, podle níž existuje nekonečné množství alternativních vesmírů. Dle této teorie každé (byť jen miniaturní) rozhodnutí rozštěpí náš život na dvě a více verzí. A to je rozhodně čtenářsky atraktivní. :-) Co se děje v Půlnoční knihovně ... Nora se ocitá na psychickém dně. Na kraj zoufalství ji nicméně nepřivádějí existenční problémy, jen ty existenciální. Má pocit, že její život nemá smysl, že je nadbytečná. Že nenaplnila svůj potenciál. Není spokojená s ničím, pro co se kdy rozhodla, navíc postupně (a v různých formách) přichází o klíčové lidi ve svém životě. To vše vyústí v rozhodnutí zemřít. Zjišťuje však, že mezi životem a smrtí existuje jakýsi prostor, v němž je možné prožít i jiné verze sebe sama . Vybrat si odlišnou realitu svého žití. Podívat se, co by bylo, kdyby

Totálně miluju Crown . Je to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů a musím přiznat, že mě díky němu před lety "chytla" britská monarchie. Fascinuje mě život v paláci, který je opředen zvláštní, pro nás neuchopitelnou aurou. Snažím se pochopit, jaké to je být členem královské rodiny; zdědit pevně danou roli, kterou ze sebe člověk jen tak nesetřese. A samozřejmě mi imponuje osobnost královny Alžbety II., což je ostatně důvod, proč jsem sáhla po její biografii.   Královna Alžběta II. Britská královna Alžběta byla skutečně inspirativní osobností. Pro mnohé. Já osobně jsem vždycky musela obdivovat její důstojnost a sílu vyrovnávat se s okolnostmi. Její sebeovládání . Smysl pro povinnost . A to, jak statečně dokázala přijímat věci tak, jak jsou. Věřím, že v určitých situacích by se kdekdo sesypal, nicméně Alžběta, jako stabilní korunovační klenot, prostě vystoupila před lid a... pronesla vyrovnanou řeč. Biografie královny A teď ke knížce samotné. Autorem životopisné publikace Král

Máte ještě někde schovaný svůj starý čtenářský deník? Ten, který jste byli nuceni sepisovat a odevzdávat češtinářům? Pokud ano, doporučuju ho vyhrabat. Já jsem to udělala a tedy... zajímavé "recenzentské začátky" to byly. :-D Vítejte v útrobách mých dávných literárních postřehů. :-) Chodila jsem na jeden gympl v Ostravě. Nutno říct, že čtenářský deník po nás nevyžadovali všichni tři češtináři, kteří se u nás za osm let studia vystřídali. Ale jedna vyučující na něm trvala. Říkejme jí třeba Jarka (ať nevyzrazujeme ničí identitu). Jarka nám vždy před začátkem roku udělila seznam povinné četby, v pololetí vysbírala čtenářské deníky a když byl náš výstup přijatelný, hrábla do svých výtvarných potřeb a udělila nám razítko. (Takže... prase, které vidíte na titulním obrázku, není výrazem znechucení. To byla vlastně Jarčina pochvala.) A nyní k věci. Následující úryvky pocházejí především z kategorie "vlastní hodnocení". Právě tyhle úseky jsou totiž z hlediska retrospektivníh