Příspěvky

SPECIÁL: Knihy Jodi Picoultové v kostce

Obrázek
O tom, jak skvěle Jodi Picoultová píše, už jsem se zmiňovala v jednom z loňských článků . :) A protože jsem už od téhle autorky přečetla téměř všechno, rozhodla jsem se její romány dneska představit všechny naráz. Jeden po druhém. Mrkněte, co od Jodi Picoultové by vás mohlo oslovit, a co naopak vaším šálkem kávy nebude! Přemýšlela jsem, že bych se mohla pokusit knížky představit od nejlepší po nejslabší, ale ne. Nejsem toho schopna. V tomhle případě to prostě nešlo, takže jsem je seřadila chronologicky. :) Nuž a pojďme na ně! Prostá pravda Román  Prostá pravda  začíná tím, že se na statku v amišské vesnici najde  mrtvé dítě,  dojde k obvinění jeho matky z vraždy a chystá se soud. Tak jednoduché to ale samozřejmě nebude... Mě osobně tohle fakt bavilo číst – čím vyšší číslo stránky, tím větší napětí. Přidanou hodnotou románu je dále jisté poznání: člověk skrze text pronikne do myšlení Amišů a do jejich vidění světa. Je to i můj život Představte si rodiče, jejichž dcera je vážně ohrožena

Anna Cima: Vzpomínky na úhoře

Obrázek
Vzpomínky na úhoře  mi dloooouho ležely na poličce. Prostě jsem se bála toho jejich mohutného rozsahu. :D Co si budeme povídat –⁠ když člověku nesedne sedmisetstránková bichle, může to být... ehm... nepříjemné. Na druhou stranu mě druhá kniha od Anny Cimy zajímala, protože její debut –⁠  Probudím se na Šibuji  –⁠ byl jednoduše top. Teď už každopádně můžu s klidem v duši říct, že jsem si užila i tuhle luxusní tmavozelenou krásku, a jsem ráda, že jsem se do ní po měsících odkládání pustila. ♡ O čem Vzpomínky na úhoř e vyprávějí? Tak předně  –⁠ v téhle knížce nefiguruje pouze jedna hlavní hrdinka, ale hned tři: Sára –⁠ cca třicetiletá Japonka s českými kořeny, která zasvětila kariéru výzkumu úhořů. Juka –⁠ Sářina kamarádka pátrající po svém zmizelém kolegovi. Miju –⁠ slečna, která žije ve svém vlastním světě a má zvláštní vztah k úhoři jménem Unagi . Osudy těchto žen se (jak zřejmě tušíte) poměrně záhy propojí. Rámec knížky je přitom detektivní , i když... čistokrevná detektivka to není

Povídkové sbírky, které jsem si zamilovala

Obrázek
Říká se, že povídky nikdo nečte . A přiznám se, že ani já nejsem zrovna náruživou čtenářkou tohoto žánru . Nedávno jsem nicméně došla k názoru, že můj vlažný přístup k povídkám vyplývá z jednoho faktu: ač se zdá, že napsat povídku přece musí být snadné, protože je to kraťounký text, není to pravda. Na rozdíl od románu totiž čtenář nemá dostatek prostoru na to, aby si zamiloval postavy. Aby se ponořil do jejich světa. Tady se prostě za nic neschováte. Povídka proto  musí mít silnou myšlenku , což se ne vždycky děje. Nedávno mi nicméně padly do ruky tři povídkové knížky, které jsou podle mě fakt TOP. :) Všechny vyšly v loňském roce, všechny mají modrou obálku a všechny stojí za to! Následující tři povídkové knížky jsou (alespoň pro mě) důkazem, že když se povídka napíše DOBŘE, může to být bomba! A teď už pojďme na ně. Paříž pro jednoho a jiné povídky Jako první tady dneska zmíním Paříž pro jednoho a jiné povídky  – romantickou sbírku od Jojo Moyes , kterou ráda popisuju jako sladkou kniž

Podtrhávat, či nepodtrhávat?

Obrázek
Před nějakým časem se mi pod odkazem na článek  Jak číst klasiky, aby vás bavily  (bylo to na Facebooku) objevilo pár reakcí, ve kterých čtenáři nesouhlasili s mou radou podtrhávat si v knížkách zajímavé myšlenky. PODTRHÁVAT V KNIHÁCH? To je přece zločin! Jak něco tak barbarského můžu doporučovat? Netušila jsem, že tím lidi popudím, ale dobře, že se tak stalo. Přivedlo mě to totiž k dnešní úvaze. :) Podtrhávat, či nepodtrhávat? Co myslíte? Je hřích, když člověk vezme do ruky zvýrazňovač nebo gelové pero a poznamená si do knihy své postřehy...? No... podle mě v prvé řadě záleží na tom,  komu knížka patří . Půjčené knížky = nedotknutelné knížky Za totální bezohlednost považuju to, když někdo čmárá do knížek, které si půjčil . Odkudkoli. Když jsem na výšce chodila do knihoven , tak mě všechny ty debilní vpisky a poznámky uvnitř publikací celkem iritovaly. Půjčené věci jsou podle mě nedotknutelné. Bez výjimky. A že někdo neváhá cizí výtisk znehodnotit svými „úžasnými myšlenkami“ a značkami

Audiokniha: Fazóna

Obrázek
(Audio)kniha  Fazóna má poměrně originální start: začíná totiž pohřbem. A vzhledem tomu, jaká v dílku finského autora Miikyho Nousiainena panuje atmosféra, myslím, že je to více než příhodné prostředí pro úvodní kapitolu. Tohle je totiž plastický příběh reflektující současnou společnost a bourající stereotypy. Příběh, který je ponurý i vtipný zároveň. Hlavní téma: RODIČOVSTVÍ Fazóna je příběh, jehož ústředním tématem je (alespoň z mého pohledu) rodičovství . Není to žádná mama-knížka, toho se nelekejte. Ale objevuje se tu několik postav, které právě otázka rodičovství intenzivně provází: Sami by rád založil rodinu, jenže není schopen najít si k sobě podobně smýšlející partnerku. Henna , jeho sestra, také touží po dítěti, ale má problém otěhotnět, což ji totálně paralyzuje. Jejich matka Saija  je čerstvá vdova a ráda by se stala babičkou. Markus je otec samoživitel, jehož ženu mateřství vehnalo do depresí. A Pesonen – ten se zase stará o své nemocné rodiče a pak... (no, to už nebudu

Miranda Cowley Heller: Papírový palác

Obrázek
Papírový palác je knížka, v níž se prolíná atmosféra letních dnů trávených u rybníka s melancholickými akcenty. Když jsem hledala, co si o knížce myslí jiní čtenáři, zjistila jsem, že velkou část z nich příběh rozpolcené Elle emocionálně rozložil. Já jsem z něj sice nebyla až takhle paf, to říkám rovnou... Ale nebylo to špatné, a připouštím, že několik silných momentů se tady určitě našlo. Co je Papírový palác a o čem knížka vypráví? Papírový palác je letní dům u rybníka , který má protagonistka jménem Elle úzce spojený s dětstvím. A právě tam se to stane –⁠ ač žije ve spokojeném manželství s Peterem, podvede ho se svou dávnou láskou. Na dalších stránkách pak na povrch vybublávají všemožná tajemství . Rozkrýváme, jaké bylo Ellino dětství (nic moc), co k čemu vedlo, a především –⁠ co pro ni tito dva muži znamenají. Tady se ale zastavím! O titulu  Papírový palác  se obecně píše, že se točí kolem nevěry –⁠ proto jsem přirozeně očekávala, že se autorka bude držet v prvé řadě tohoto tém

Biografie, nebo autobiografie?

Obrázek
Monografie patří mezi knížky, které si jednou za čas ráda naordinuju. Ono není od věci si sem tam přečíst inspirativní příběh některé z výrazných osobností, ať už se jedná o člena královské rodiny, spisovatele či o zajímavou politickou osobnost. Zjistila jsem ale, že mi není úplně jedno, jestli čtu biografii, nebo autobiografii... a to mě dovedlo k dnešnímu zamyšlení. Abych byla přesná –⁠ já mám raději autobiografie . Životopisy, na kterých osobnosti pracovaly samy (nebo klidně s pomocí ghostwritera ). Někdo možná namítne, že tento typ textů nemůže být objektivní. A bude mít pravdu. Každý, kdo píše sám o sobě, nabízí jen a pouze vlastní pohled na svůj život . Může zamlčet důležitá fakta. Trapasy, které by si nejraději odnesl s sebou do hrobu. Jinými slovy  –⁠  autobiografie budou vždycky subjektivní záležitostí a nikdy nebudete mít jistotu, že se na to, co se v nich píše, můžete 100% spolehnout. Proč tedy upřednostňuju autobiografie před fakticky přesnějšími biografiemi? Inspirující en