Příspěvky

Lisa See: Čajová dívka z Kolibříkové ulice

Obrázek
Musím říct, že román  Čajová dívka z Kolibříkové ulice  spisovatelky Lisy See byl pro mě skutečně netradičním zážitkem. Především tedy zásluhou prostředí; příběh se odehrává v Číně a část postav jsou takzvaní Akhové (národnost žijící v horských jihoasijských oblastech). Kromě toho se kniha točí kolem čaje (kvůli tomu jsem si ji vybrala ke čtení) a řeší se tu rodinné vztahy. No... byl to docela zajímavý kulturologický koktejl. :-) Dějové obrysy Příběh se odehrává v dlouhém časovém úseku (1988-2016) a je dokladem jakéhosi kulturního přelomu v rámci jedné generace Akhů . Ústřední protagonistkou je zde jistá  Li-Jen . Ta se narodila do tohoto primitivního horského kmene, ale díky přirozené inteligenci (a za pomoci místního učitele) se jí přes všechny trpké překážky podaří vystudovat, přestěhuje se do města a stává se z ní úspěšná podnikatelka. Přesto jí něco chybí - dcera Jen-Je , kterou musela v mládí odložit, aby zachránila holčiččin život. Životní cestu  Jen-Je pak čtenář sleduje b

Kam s vyřazenými knihami?

Obrázek
Dneska trochu prakticky. :-) Myslím, že každý čtenář někdy řešil otázku, co s vyřazenými knihami. Přetřízení knihovny je totiž pouze prvním krokem k tomu, abychom uvolnili místo na nové výtisky a zbavili se těch, které už z různých důvodů nepotřebujeme. I já jsem v minulosti zkoumala, "kam s nimi" - prostor naší domácí knihovny také není nafukovací. :-D Čili... jaké tedy máme možnosti?  Člověk má obvykle představu, jak by zhruba chtěl s vyřazenými knihami naložit. Zpravidla přemýšlíme o dvou alternativách: buď z nich chceme ještě něco vytěžit (a prodat je), nebo je naším primárním cílem vyklidit prostor v knihovně (a třeba je i darovat). Otázka zní, kde a jak. Plus - existují i jiné způsoby, jak poslat literaturu dál. Pojďme se na to tedy společně podívat. (↓) 1)     Varianta  PRODAT Antikvariáty - Kontaktovat majitele antikvariátů se vyplatí především ve chvíli, kdy se vám v bytě povalují stovky knih, se kterými si nevíte rady. Podle mě je to ideální řešení, pokud kupříkladu

Audiokniha: Eleanor se má vážně skvěle

Obrázek
Po čase bych ráda nahodila tip na audioknihu; nedávno mě totiž zaujala mluvená verze původního titulu z roku 2017  Eleanor se má vážně skvěle od  Gail Honeymanové . Jde o vyprávění dívky s originálním viděním světa a pošramocenými vzpomínkami na dětství. Mnozí čtenáři si tuhle bytůstku zamilovali a musím přiznat, že já taky. Ona byla opravdu čímsi půvabná. Tak nějak bezelstně, řekla bych. :-) Náznak dějové linky Eleanor vystudovala literaturu, ale živí se jako účetní v grafické firmě. Dětství hrdinky je silně poznamenáno zvrácenou osobností matky a jednou významnou tragickou událostí, která je v průběhu textu kousek po kousku odkrývána. V důsledku podivné výchovy a nedostatku lásky se Eleanor izoluje před světem, nerozumí společenským konvencím. Působí trochu jako z jiné planety. Pak se ale v jejím životě objevuje jistý Raymond, díky němuž se tahle slečna začíná pomalu včleňovat do reálného světa a chápat, jak vlastně funguje. Postava Eleanor Oliphantové Největší předností knížky je te

RECENZE: Vzdělaná

Obrázek
Na knížku  Vzdělaná   Tary Westoverové jsem se těšila opravdu dlouho. Poprvé u nás vyšla před dvěma lety, rekordně rychle se vyprodala, ale dotisk nikde. Letos jsme se ale konečně (!) dočkali dalšího vydání a já jsem nezaváhala ani vteřinu. Na přebalu tentokrát najdete mimo jiné doporučení Billa Gatese, který tvrdí, že tahle kniha je ještě lepší, než vám vyprávěli . Naprosto souhlasím. Je skvělá. Kdo je Tara Westover Protože se jedná o silný autobiografický příběh, považuju za důležité ze všeho nejdřív představit jeho autorku. Tara (*1986, Idaho) se narodila v početné mormonské rodině v čele s podivně smýšlejícím otcem trpícím pravděpodobně bipolární poruchou. Tento muž se mermomocí snaží "oprostit od sytému", zásobuje se municí a jídlem (protože přijdou zlé časy), nedůvěřuje medicíně, je přísně věřící. Své děti neposílá do školy, některým z nich dokonce po narození nenechal vystavit rodný list. Přesto se Taře nakonec z tohoto prapodivného prostředí podaří uniknout a, pozor,

RECENZE: Bez jablka

Obrázek
Fenomén chození ultimátním způsobem ovlivnil Facebook a další sociální sítě, které mají tu hloupou funkci, jež říká, že je někdo ve vztahu, nebo není. Představuju si to tak, že holka jde s klukem do kina a místo, aby pak spolu trávili příjemný večer, tak rychle spěchá domů a refrešuje a refrešuje a refrešuje. A ten pitomec tam má pořád "single". Kniha  Bez jablka  vyšla v roce 2016 a můj článek tedy přichází se zpožděním šesti let... ale i tak se ke knížce vyjádřím. :-) Jejími autory jsou Miloš Říha a  Michelle Losekoot , kteří se ve formě krátkých blogových fejetonů vyjadřují ke vztahům mezi muži a ženami v rámci naší generace (čímž je myšlena generace Y). Jak funguje knížka Bez jablka Jak jsem již podotkla v úvodu, knížka je v podstatě sérií fejetonků. Pokaždé je nadhozeno téma, k němuž se oba autoři posléze krátce vyjádří. Michelle zaujímá ženskou perspektivu a Miloš tu chlapskou. Jsou tu rozpitvány dárky, hádky, svatby, dámské kabelky, placení, první sex... a další "

Bída vesnického románu

Obrázek
K dnešnímu článku mě inspirovala kniha Cestou špendlíků nebo jehel , při jejímž čtení jsem si uvědomila jeden literární manýr poslední doby. Jde o tohle: v předchozích dvou letech jsem přečetla pár soudobých románů situovaných do vesnického prostředí a nemohla jsem si nevšimnout, že z nich jaksi vyvěrá poněkud zastaralá představa života na venkově. Krávy, otřesné bydlení, lehce zaostalé obyvatelstvo se svérázným způsobem vyjadřování, bláto a drbárna. A protože já v jedné z takových obcí bydlím (a podobné stereotypy mi v dnešním světě přijdou tak trochu mimo), zaměřila bych dnešní úvahu právě na vesnice v románech v kontrastu k těm skutečným. Nemám v plánu tady tvrdit, že mezi životem na venkově a životem městským není rozdíl. To bych kecala. Nicméně mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že za poslední čtvrtstoletí se (spolu s rozvojem internetových technologií) určité odlišnosti ve značné míře setřely. Je fakt, že neznám všechna zákoutí naší země a nemohu tedy vědět, zda každá ves funguj

RECENZE: Loutkář

Obrázek
Ačkoli norského autora  Jostaina Gaardera  (*1952) mezinárodně proslavil filozoficky zaměřený titul  Sofiin svět , já jsem se uchýlila k rozhodnutí, že nejprve zkusím jeho  Loukáře ; příběh   z Pestré řady nakladatelství Plus  pojednávající o osamoceném muži s nezvyklými zájmy. Rovnou podotýkám, že to není čtení pro každého. Všimla jsem si, že mnoho čtenářů na sítích poznamenalo cosi ve smyslu "Gaarder umí líp". Já bych knížku nicméně předem neodsuzovala. Jen je asi třeba uvolnit svá očekávání a psychicky se připravit na to, že Loutkář je prostě jiný . O co v příběhu jde? Knížka má poměrně kuriózní dějový tok. Pomalý a vláčný sice, ale originalita mu nechybí. Text je pojat jako dlouhý dopis ženě jménem Agnes, ve kterém hlavní hrdina Jakop popisuje své toulky po pohřbech. Jestliže jste si již stihli projít Loutkářovu anotaci, upozorňuji, že je v ní obsažen jistý spoiler. A ani já onu skutečnost nebudu zamlčovat, když už je to stejně venku. :-D Čili: hlavní hrdina korzuje po