Budiž kniha!

Tak tuhle objemnou lahůdku jsem si vychutnávala celé léto. Má cesta za štěstím  je skutečně velmi příjemná kniha - zajímavá, poctivá a čtivá. S její koupí jsem sice zpočátku otálela... Hlavně tedy poté, co jsem zjistila, kolik stojí. Generačně totiž nepatřím mezi Mistrovy "skalní" fanynky; nikdy jsem nebyla na jeho koncertě, nikdy jsem nešílela pod pódiem, nestála u jeho vily v naději, že spatřím "svou" pěveckou hvězdu venčit psa. Přesto je pro mě Karel vysoce inspirativní osobností, a to jak po profesní, tak po lidské stránce. Měl obrovské charisma, byl pracovitý, laskavý, charakterní a oplýval úžasným smyslem pro humor (doteď miluju jeho výstupy v pořadech s Karlem Šípem , ty prostě nemají chybu). A tak jsem si nakonec řekla, že si tuhle knihu přece jen dopřeju. No... dobré rozhodnutí to bylo. ♡ Poctivá kniha ve všech směrech Než se dostanu k obsahu, ráda bych pochválila knihu jako celek. Ona je totiž velmi profesionálně zpracována. Po všech možných stránkách. Vyp

Pokud jste četli některé z mých recenzí, asi jste si všimli, že jsem doposud žádnou z knížek neohvězdičkovala a ani jsem ničemu nepřidělila procentuální hodnocení. Já totiž knihy extrémně nerada hodnotím číslem. No... nejen nerada. Mám prostě pocit, že přiřadit správné procento ke knížce by zvládnul snad jenom Chuck Norris. :-D A teď tedy - proč si to myslím? Hvězdičky jsou nicneříkající Takto. Přijde mi, že v případě knížek je jakékoli jiné než slovní hodnocení zjednodušující a hlavně - nic člověku neřekne. Počet procent či hvězdiček je podle mě relevantní spíše u recenzí produktů, jejichž vlastnosti jsou objektivně zhodnotitelné. Pláštěnka by neměla promoknout. Dětské hračky musí být nezávadné a zábavné, kufr odolný. Takže když vidíte, že má (třeba ta pláštěnka) jednu hvězdičku, tak si snadno domyslíte, že v ní nejspíše zákazníkovi teklo za krk nebo že se mu možná při první příležitosti potrhala. No jo, jenže co to vlastně znamená, když někdo udělí (bez komentáře) jednu hvězdičku kn

"Dobře a opravdově můžeme napsat jen to, co píšeme s nadšením. Mysl se musí propojit s tělem i smysly. Vyjadřovat se musíme celou svou bytostí, aby naše řeč byla krevnatá." (Henry David Thoreau, Deník, 2. září 1851) Loni se v produkci nakladatelství  Paseka  objevil unikátní titul -  Deník  amerického transcendentálního filozofa devatenáctého století,  Henryho Davida Thoreaua . Zprvu jsem váhala, zda se na blogu ke knize vyjadřovat, protože si myslím, že je to spíše sousto pro někoho s širšími znalostmi filozofie... ale nakonec jsem si řekla, že to přece jen udělám. Kdo řekl, že filozofy mohou číst zase jenom filozofové, že? Takže ano. Je to tu. :-) Mé osobní postřehy. Než ale začnu, měla bych autora alespoň ve stručnosti představit. Čili... Henry David Thoreau (1817-1862) byl... ... filozof, esejista, moralista a básník. Bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů transcendentalismu (= směr odklánějící se od společnosti a zdůrazňující význam jednotlivce) a je

V prosinci jsem tady doporučovala kouzelný  Rok v pohádce  a dneska bych se zmínila o další knížce z této série. Tentokrát půjde o  Rok ve školce . :-) Není to úplně novinka, publikace vyšla už před třemi lety (v roce 2018). Za pozornost ale určitě stojí. Je velmi hezky zpracovaná a může to být skvělý způsob, jak svému dítěti školku představit. Co v knížce najdete? Tohle leporelo velkého formátu provází dětského čtenáře děním ve Sluneční školce  - od září až do letních měsíců. A že je toho dění požehnaně... děti si hrají s nejrůznějšími hračkami, provádějí různorodé činnosti (jak venku, tak uvnitř) a objevují se tu i sezónní záležitosti - maškarní bál, vystoupení pro prarodiče, Vánoce, Velikonoce, Halloween. Je mi jasné, že poslední zmíněný strašidelný svátek s dýňovými dekoracemi u nás tradičně neslavíme. Ale říkám si, proč ne? Tahle tmavá stránka plná dětí s baterkami v kostýmech duchů a čarodějů má podle mě i tak něco do sebe a konkrétně moji Káťu tato část bezesporu hodně baví. :-)

V dnešním článku bych se ráda vrátila k bestselleru z roku 2006, Jíst, meditovat, milovat (v originále Eat, Pray, Love ). Popravdě jsem si nebyla jistá, zda tuto knihu zařazovat do kategorie # ex-hitovky . Nemyslím si totiž, že by se na ni všeobecně zapomnělo. Na druhou stranu - od prvního vydání titulu už přece jen uplynulo dobrých patnáct let a třeba se tudíž najde někdo, komu je známá pouze filmová adaptace s Julií Roberts v hlavní roli... Popřípadě ani to ne. :-) Eat, pray, love fenomén Přestože americká autorka  Elizabeth Gilbert  (* 1969) vydala i několik dalších knih, žádná z nich nedostála popularity celosvětově proslulého Jíst, meditovat, milovat . Proč tedy zrovna Eat, pray, love ...? Toť otázka. Osobně si myslím, že se autorce v případě této knihy podařilo vyhmátnout jedno z klíčových témat doby. Příjemným způsobem uchopila téma, v němž se zhlédne mnoho lidí západní civilizace. Jde o to, že ač žijeme v luxusu, občas nám chybí šťáva. Smysl. Životní náplň. Ale kde to hledat

Vítejte u článku, který bude dneska převážně vizuální. Pořídila jsem si totiž jednu uměleckou lahůdku, jíž je kniha plná úžasných obrazů japonského tvůrce  Kacušiky Hokusaie . Pravděpodobně už jste na něj narazili - je to autor slavné  Velké vlny u pobřeží Kanagawy  (viz obálka publikace). Knihu  Thirty-six Views of Mount Fuji   vydalo německé nakladatelství Prestel , nicméně přiložené texty (kterých je i tak úplné minimum) jsou v angličtině, takže německy umět opravdu nemusíte. :-) Kacušika Hokusai Nejprve by se asi slušelo japonského umělce alespoň stručně představit. Inu, (údajně extrovertní) Kacušika Hokusai podle všeho k umění směřoval už od malička. Intenzivně malovat začal v pěti letech, od patnácti do osmnácti se učil dřevorytcem, pak studoval u malíře Kacukawy Šunšóa (dokud ho nevyloučili za ignorování mistrových uměleckých postupů). Své nejtypičtější práce vytvořil ve třicátých letech 19. století (včetně Třiceti šesti pohledů na horu Fudži ), avšak vedle nich se věnoval také