Příspěvky

TOP DĚTSKÉ KNÍŽKY # 3: Joe Todd Stanton a jeho dobrodružné příběhy

Obrázek
Po krátké odmlce je tu v pořadí třetí článek z kategorie  # top dětské knížky . :-) Tentokrát jsem se rozhodla upozornit hned na dvě publikace naráz. Jedná se o dětské dobrodružně laděné knihy ze série  Bájná pokladnice profesora Brownstona  -  Artur a zlaté lano  a  Marcy a hádanka od sfingy , jejichž autorem je britský (vystudovaný) kreslíř Joe Todd Stanton. Proč jsou tyto knížky tak skvělé? Dobrodružný příběh Série obrázkových knížek  Bájná pokladnice profesora Brownstona je řešena tak, že se vždy v úvodu objeví jistý  profesor Brownstone , který postupně představuje odvážné skutky svých předků. Stává se tedy vypravěčem jednotlivých příběhů a v závěru knížek svá povídání uzavírá. Příjemné je, že jak  Marcy a záhada od Sfingy , tak Artur a zlaté lano mají souvislou dějovou linii. Na jednu stranu se sice jedná o klasickou zápletku, v níž se zračí boj dobra se zlem, ale na druhou stranu se ten boj  odehrává v netradičních podmínkách mýtů a legend. Nádherná detailistická kresba Co ale

# ČTECÍ RESTY: Do Tmy

Obrázek
Knihu Do tmy Anny Bolavé   jsem měla na svém seznamu už dlouho, jen trvalo pár let, než na ni přišla řada. Lákalo mě téma sběru bylin a fakt, že titul získal v roce 2016 Magnesii za prózu, mou zvědavost jen posílil.  Navíc je to krásně ztvárněná knížka. V rámci produkce nakladatelství Odeon ji považuju za jeden z vůbec nejvyvedenějších grafických počinů. :-) A teď jaké jsou mé čtenářské pocity. Nástin děje Hlavní hrdinka Anna   je podivná, uzavřená, zřejmě nemocná žena. S manželem se rozvedla. Je samotářská, v mezilidských vztazích úplně plave a zdá se, že jediné, co miluje, je sběr bylin. "Miluje" je ale asi slabý výraz. Ona je tím ve skutečnosti přímo posedlá. Celý její život se točí kolem luk, polí, lesů a jiných míst, kde se ty či ony bylinky nacházejí. A přestože má kvalifikaci živit se jako překladatelka, tak se v jednu chvíli rozhodne tohoto (pro ni nezábavný) zdroje příjmu vzdát a naplno se oddat bylinkaření. Popisy sběru bylin Leitmotivem knihy Do tmy je tedy sběr

RECENZE: Čajovna v Tokiu

Obrázek
Tak jo. Definitivně jsem propadla závislosti na románech ze série romantické útěky . Je to zvláštní. Já totiž romantiku jinak moc nemusím. Přesto mám právě na knížky Julie Caplinové nějak slabost a ani tentokrát jsem neodolala jejímu románu Čajovna v Tokiu . A jaké to bylo? Nástin dějové linky Fiona se živí psaním cestovatelského blogu, ráda fotí a když vyhraje čtrnáctidenní cestu do Japonska spojenou s fotografováním, okamžitě výzvu přijímá. Jejím průvodcem má být profesor Kobaši, který však musí na poslední chvíli odjet a zastupuje ho tudíž fotograf Gabriel Burnett. Ten ale nevypadá, že by měl z role mentora zrovna radost, chová se arogantně. Navíc je to Fionin bývalý učitel, do něhož se před lety naivně zamilovala. Jak to nicméně v románech Julie Caplinové chodí - přestože spolu ti dva neodstartují zrovna v přátelském duchu, pomalu k sobě nacházejí cestu a všichni tušíme, jak to asi celé dopadne. :-) Barvy Japonska Tentokrát se tedy příběh odehrává v prostředí Tokia. Je to město kon

Proč v poslední době nechodím do knihoven

Obrázek
Prosím všechny příznivce knihoven, aby se neděsili. V tomto článku rozhodně nehodlám kritizovat knihovny a ani jim nijak ubírat na hodnotě. Bude to jen takové osobní zamyšlení / zpověď. Nedávno se mě totiž kdosi zeptal, proč vlastně do knihovny nechodím, a pravda je, že jsem tam už pěkně dlouho nezavítala. Své čtivo si v poslední době povětšinou kupuju. Leč... nebylo to tak vždycky. Já a knihovny Když mi bylo asi devět, začala jsem pravidelně navštěvovat knihovnu v sousední vesnici. Byla to nevelká místnost s milou paní knihovnicí... a já jsem si tam ráda procházela takové ty regály, v nichž jste našli  Boříkovy lapálie  nebo knížky  Enid Blytonové. Později jsem začala chodit do větší pobočky v Ostravě. Její kapacita na mě tehdy udělala dojem. A tam jsem už hledala všechno možné. Povinnou četbu. Tematicky orientované seberozvojovky. Nebo třeba tituly ve stylu  Stopařův průvodce po Galaxii . Nejlepším přítelem se mi nicméně tyhle instituce staly na vysoké škole - to jsem využívala kniho

RECENZE: Meta

Obrázek
"Kdybyste si mohli vybrat nějakou superschopnost, jaká by to byla? A co byste s ní dělali? Máte vybráno? Tak jo, nechte mě hádat... Lítání?" (Meta, str. 9) Knihu Meta bych charakterizovala jako dystopický thriller zasazený do kontextu naší doby. Autorem je  Pavel Bareš (*1994), který už má na svém kontě dvě knihy ze sci-fi série  Kronos - možná, že ji znáte a těšíte se na třetí díl. :-) Já jsem Pavlovy předchozí tituly, přiznám se, nečetla, takže s nimi Metu nemohu porovnávat. I tak ale musím říct, že jsem si právě tohle temně modré čtení velmi užila a vůbec nelituju, že jsem podlehla všeobecnému nadšení kolem něj... a na moment poodstoupila od svého obvyklého žánru . :-)  O čem to je? Děj knihy je umístěn do jakési fiktivní reality, v níž se pohybují tzv. metajedinci , a tedy lidé s nadpřirozenými schopnostmi. Nejde však o typickou zápletku, v níž by "superhrdinové" něco zachraňovali. Společnost je vůči nim naopak obezřetná a snaží se je mít co možná nejvíce pod

RECENZE: Borovicové ostrovy

Obrázek
Před nedávnem jsem se vydala na malý výlet do současné německé literatury a pustila se do Borovicových ostrovů Marion Poschmannové . Anotace zněla slibně, reakce čtenářů už méně... ale i tak jsem si řekla, že to zkusím. A jak to dopadlo? No... budu upřímná. Ačkoli jsem na téhle knize našla mnoho dobrého, ve výsledku pro mě byla spíše zklamáním. Ne snad proto, že bych si v ní nenašla to své. Jen mi přišlo škoda, že se autorka rozhodla posouvat děj tak umělým způsobem, že tím nakonec (alespoň z mého pohledu) znehodnotila nápad se slušným potenciálem. :-/ Ale pojďme se na knížku podívat od začátku... Lehký nástin děje Hlavním aktérem příběhu je jistý Gilbert Silvestr (kulturolog specializující se na tematiku vousů), který jednoho dne odletí do Japonska. A tam se rozhodne navštívit  Borovickové ostrovy  po vzoru známého básníka Macua Bašóa . Na počátku své cesty potkává japonského studenta petrochemie jménem Josa Tamagoči , který se k němu připojí. Josoa ale neláká spatřit měsíc nad borov

# ČTECÍ RESTY: Obraz Doriana Graye

Obrázek
"Osobně příjemní jsou jedině umělci, kteří nic neumějí. Dobří umělci prostě existují v tom, co vytvářejí, a tudíž jsou naprosto nezajímaví jako osoby z masa a kostí."  Přestože tento citát vložil Oscar Wilde do úst jedné cynické postavě svého románu, nemyslím si, že by jemu osobně přiléhal. Alespoň soudě podle jeho životopisu - na Wikipedii se o něm píše třeba to, že " upoutával pozornost nejen svým vynikajícím intelektem a řečnickými schopnostmi, ale také extravagantním vystupováním a oblékáním " nebo že " žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost, pro svůj šarm, duchaplnost a vypravěčské umění byl vyhledávaným a oblíbeným společníkem. " No, rozhodně to nezní jako medailonek nudné osobnosti. :-) A já jsem ráda, že jsem se  v rámci svých  # čtecích restů  k jeho románu konečně dokopala. Nástin dějové linky O čem  Obraz Doriana Graye  pojednává, ví asi téměř každý, kdo v