Budiž kniha!

Vítejte u druhého článku z kategorie Top dětské knížky . Mým dnešním tipem bude leporelo pro nejmenší, které možná nezboří hitparády a ani ho v knihkupectvích nenajdete v předních regálech, přesto bych na něj ráda upozornila. U knížky  O odvážném autíčku totiž platí, že ani za dobrou dětskou publikaci nemusíte vždycky zaplatit jmění, a byla by škoda, kdybyste ji přehlídli. O čem to je? V hlavní roli téhle maličké publikace je žluté personifikované autíčko, které prožívá typické motoristické situace - nudí se v garáži, projíždí městem, čerpá benzín, svítí si v tunelu... Knížka je to krátká, veršovaná, plně ilustrovaná a na zadní straně se píše, že je určená pro děti od tří let. Moji Kaťulku nicméně tohle roztomilé vozidlo provází už od roka a rozhodně se knížka jenom "nepovaluje" na poličce. Z vlastní zkušenosti tedy mohu doporučit i pro ty úplně nejmladší čtenáře. Skvělé básničky Co bych u leporela vyzdvihla na prvním místě, jsou skvěle vymyšlené verše. Autorem je Jiří Žáček

"Nedostatky velkých osobností před námi historikové většinou zatajují. Nevím jak vy, ale já jsem se třeba ve škole nikdy nedozvěděl, mimo jiné tedy, že všechna díla Aloise Jiráska psaná v době jeho učitelského působení v Litomyšli, jsou napsána školním, a tedy kradeným inkoustem. A že to bylo nějakého inkoustu. Taky nám neřekli, že básník Karel Hynek Mácha byl sexuální maniak. Jako by na tom bylo něco špatného."  (Hospoda na Mýtince, Z.  Svěrák, L. Smoljak ) Aby bylo jasno. Tenhle článek, ač se to tak může jevit, rozhodně nevznikl proto, aby hejtoval Zdeňka Svěráka. Za sebe mohu prohlásit, že zbožňuju jeho humor, tvorbu i osobnost a dá se říct, že mě tento moudrý muž v podstatě provází už od dětství. Jako malá jsem ujížděla na jeho  Hodinách zpěvu , později na filmech typu  Marečku, podejte mi pero  nebo  Jáchyme, hoď ho do stroje . A pak jsem postupně dozrála k  Cimrmanům . Zdeňka Svěráka zkrátka obdivuju jako autora, textaře, scénáristu. Ale především i jako člověka. Je nej

Abych řekla pravdu, k thrillerům se odebírám jen velmi zřídka. Mám pocit, že se tohoto žánru velmi rychle přesytím, a navíc tady jen málokdy narazím na nějakou knihu, která by ve mě zanechala trvalejší dojem. J. P. Delaney je ale pro mě něco jako výjimka z pravidla. Jeho titul  Ta přede mnou s hyper-precizním architektem v pozadí mě (až na závěrečnou pointu) totálně vcucnul a podobně jsem si užila knihu Věř mi , v níž hlavní hrdinka předvedla absolutní herectví. Snad proto jsem dospěla k přesvědčení, že mě nezklame ani techno-thriller  Dokonalá manželka . A ne. Nezklamal. :-) O čem to je? Příběh začíná tím, že se hlavní hrdinka Abbie probouzí na jakémsi lůžku. Neví, kde je ani co se s ní stalo. Vedle sedí její manžel Tim a situaci relativně hned objasňuje - Abbie je dokonalý robot schopný empatie a citu (tzv. cobot ), kterého zkonstruoval jakožto věrnou kopii své zmizelé manželky. Ergo - robotická Abbie je nejnovějším vynálezem v oblasti umělé inteligence. A od tohoto bodu se odvíjí d

Loňským podzimním hitem na poli stravovacích publikací se stala kniha s poťouchlým názvem Nejez blbě . Na leckterých e-shopech byla celkem rychle vyprodaná a kdybychom u nás zrovna neměli lockdown, zřejmě by rychle zmizela i z kamenných prodejen. Taky jsem si ji pořídila a úplně chápu, proč se po ní tak zaprášilo. :-) Než se k ní ale podrobněji vyjádřím, měla bych poznamenat ještě jednu věc: v dotisku byla kniha z důvodu autorských práv přejmenována na Jedinou knihu o jídle, kterou potřebujete . To jen tak, kdybyste se po ní jakkoli sháněli. :-) O autorce Karolína Fourová je známá  foodblogerka  ( karolinafour.cz ) a foodstagremerka , která svými postřehy o jídle a nápaditými recepty inspiruje okolo čtyřiceti pěti tisíc sledovatelů. Její stravovací filozofie však není postavená jen na zkušenostech a vlastním úsudku, ale především na vysokoškolském vzdělání . Karolína vystudovala obor Výživa a potraviny na České zemědělské univerzitě v Praze a za sebe oceňuju fakt, že je tahle kniha t

Do nového roku zbývá ještě zhruba den, a tak jsem si řekla, že sepíšu článek na téma knižní předsevzetí . Asi jste zaregistrovali, že nejčastějším čtecím cílem bývá v knihomolím prostředí číslo . Počet knih, které hodláme do konce roku přečíst. Přiznám se, že já si takové mety obvykle moc nedávám. Mnohem raději nechávám čtení volný průběh, i když samozřejmě chápu, proč to někteří dělají. Tak či tak jsem tenhle bod do následujícího seznamu nezahrnula - vzhledem k jeho popularitě mi to připadalo lehce zbytečné :-D. Teď už tedy k mým deseti tipům, které by vás možná mohly inspirovat. :-) 1) Vyrazit na knižní akci Tento první bod jsem do předsilvestrovského příspěvku zakomponovala z jednoho důvodu: my, knihomilci, občas upřednostňujeme ticho před společností a nezřídka raději zůstáváme doma na pohovce. Na tom samozřejmě není nic špatného, ale - co třeba jednou (pro změnu) vyrazit na některou z knižních akcí? Možná už to děláte, v tom případě směle přeskočte na další tip. :-) Pokud ale ne,

Chvíli jsem váhala, čemu se v dnešním článku věnovat. Jde o to, že zítra tu máme Vánoce a připadala bych si divně, kdybych do před-štědrovečerní atmosféry vpadla něčím tak pragmatickým, jako je třeba recenze. I když to totiž zní tuctově, Vánoce mají svůj unikátní status. Měly by se s nimi pojit asociace jako "klid", "pohoda", "rodina", "štěstí" nebo "pospolitost". A pak jsem si vzpomněla na tohle - v jedné knížce jsem četla, že nejvíc člověk prožije přítomný okamžik, když se zastaví a vychutná si ho všemi smysly. Je to takový způsob zklidnění. Meditace. Proto napadlo, že bych mohla zkusit onen pocit prolnout právě s adventní náladou a pokusit se ho vystihnout. Dnešní článek tedy nebude tak úplně o knihách. Bude to taková osobní procházka Vánocemi, kterou si vlastně píšu tak trochu pro sebe. A pokud přinese trochu atmosféry i někomu dalšímu, budu jenom ráda. :-) Zrak Když se řekne "barvy Vánoc", vybaví se mi zlatá, červená, tma