Budiž kniha!

V předchozích letech jsem touto dobou vždycky sdílela svých TOP 5 knih, které se mi v předchozím roce dostaly do ruky. Letos se mi nicméně pět knížek vybrat nějak nepodařilo. Ne, že bych nečetla skvělé věci. Naopak – bylo jich víc než dost. Ale přesto (nebo právě proto) se jsem z toho všeho nedokázala vybrat pět titulů, které by výrazně vyčnívaly nad ty ostatní. Jen tři. :-) A které že to byly? Až na ten konec dobrý Jako první musím určitě jmenovat knížku, která pro mě letos byla největším překvapením. Jmenuje se  Až na ten konec dobrý ,  napsal ji Pavel Tomeš. :-) Ústředním tématem je tady smrt, a ta se v různých podobách vyskytuje v životech všech tří hlavních hrdinů. Konkrétně tu máme bývalého hvězdáře, jeho vnučku Lunu a mladou novinářku Konečnou. Musím říct, že jsem se při čtení výsostně bavila, smála se (dokonce místy i nahlas), užívala si autorovu vynalézavost i jazykový humor. Tenhle text byl zkrátka příjemně osvěžující... a za to si rozhodně zaslouží palec nahoru. Vzpomínky na

Petra Soukupová je jednou z předních českých spisovatelek. A protože jsem od ní zatím nic nečetla, rozhodla jsem se to napravit a sáhla po jejím románu Pod sněhem . No a super! Autorka do puntíku splnila má očekávání. Líbilo se mi, jak intenzivně mě zasvětila do myšlenkových procesů každé z postav a jak dokázala ze zdánlivě  ničeho vybudovat TAKHLE čtivou knížku. O čem to je? Ze všeho nejdříve musím říct, že z hlediska příběhu je text skutečně velice úsporný . Dědeček má narozeniny a jeho dcery ( Kristýna , Olga , Blanka ) s potomky ( Bětka , Fany , Olík ) míří na plánovanou oslavu. Je zima, venku padá sníh, všichni jedou jedním velkým autem a pak se odehraje ono rodinné setkání. Toť v podstatě vše. Tedy – ne tak docela. Pod hladinou totiž bublají vztahové rozepře mezi sestrami   i mezi páry ... a je fakt zajímavé pozorovat, jak si všichni navzájem lezou na nervy. Dějový minimalismus O autorce už jsem víckrát zaslechla, že píše skvělé romány, ve kterých se ale nic zásadního neděje. Mn

Paříž je destinací, která se v knížkách objevuje poměrně často. Zvláště pak v těch romantických. Dejte dohromady nadšenou hrdinku, město lásky, vůni kaváren – et voilà! Máte dokonale francouzský příběh. ♡ Někomu už se sice mohla Eiffelovka přejíst, protože čeho je moc, toho je příliš. Ale... já jsem letos na pařížskou atmosféru nějak dostala chuť a už je to nejméně potřetí, co jsem do těchhle končin pomyslně vyrazila. Kouzelná pařížská atmosféra Ještě než se dostanu k dějové lince, ráda bych podotkla, že knížka Kouzelná Paříž –⁠ obchůdek z knihami  vás téměř okamžitě vtáhne do pařížské nálady. Má to ten pravý francouzský esprit – bagety, víno, elegantní móda, Seina. A protože Sarah už léta touží sem vyrazit (a jejím snem jsou navíc zasněžené Vánoce ve Francii), tak si tenhle výlet krásným a svěžím způsobem užívá. Cítíte z toho takovou tu emoci „konečně jsem tady“, „všechno je tak jiné“ a „hurá do kavárny“. Láska ke knížkám Vedle francouzských vibrací pak na mě protagonistka přenášela

Dneska si dáme takové malé sněhové okénko. Vzhledem k tomu, co se děje venku, nemohu jinak. Dokonalý nečas. :-D Takže! Uvařte si horký čaj, zachumlejte se do deky nalaďte se na řádky zasypané sněhem. A které knížky se do takto výživné zimní nálady hodí? Třeba tyhle! Literární spolek Laury Sněžné Začněme pěkně na severu, u finského autora Jääskeläinena . Literární spolek Laury Sněžné  je knížka, která vás překvapí v prvé řadě  originalitou a celkovým pojetím. V jádru příběhu tady stojí literární spolek založený spisovatelkou Laurou Sněžnou , která jeho prostřednictvím vychovává nadějné autory. Určitě to ale není standardní literární kroužek, ale docela zvrhlá spisovatelská grupa . Text je psán v duchu magického realismu a odehrává se v zasněžených kulisách, takže do prosincové nálady ideál! Dcera sněhu V duchu magického realismu se odvíjí také román Dcera Sněhu , který je zasazen do krutě vymrzlé krajiny na Aljašce. Také tento příběh je tedy dokonale zasypaný sněhem, navíc v něm figuru

Óóóó. Tak tohle bylo... krásné. ♡ Věděla jsem, že Jojo Moyes píše hezky. Ale tuhle povídkovou knížku navíc v nakladatelství zabalili do naprosto úžasného vizuálu, který zážitek ze čtení posouvá ještě o úroveň výš. Tedy... pokud se nebráníte sladkým barvám, které ve vás probouzejí touhu vyrazit do nejbližší cukrárny. :-) Romantické povídky v rozkošném balíčku Úvodní povídka sbírky se jmenuje Paříž pro jednoho (odtud název) a musím říct, že ta mě   bavila mě od začátku až do konce . Takže ani trochu nevadilo, že ve srovnání s ostatními příběhy měla výrazně delší rozsah – pařížské dobrodružství opuštěné a nejisté hlavní hrdinky jménem Nell za to rozhodně stálo. :-) Další povídky jsou pak kratší – takové bonbonky, které si můžete postupně dávkovat, když dostanete tu správnou náladu. Láska jako společný jmenovatel Atmosféra jednotlivých příběhů se lehce různí, to je pravda. Něco společného ale přece jen mají – konkrétně to, že v jejich jádru vždy stojí partnerské vztahy . Láska. A často sa

Letos jsem se pustila do knížek Jodi Picoultové. Prostě mě její tvorba totálně vcucla, nemohla jsem si pomoct. :-D A protože si myslím, že tyhle romány mají něco do sebe, ráda bych s vámi sdílela, proč jsou podle mě výjimečné a čím mi autorka učarovala. Připravení? Inu, čtěte dál! Kdo je Jodi Picoultová? Jodi je americká autorka, která má spisovatelství dokonce vystudováno –⁠ konkrétně získala titul v oboru tvůrčí psaní na Princetonu a v roce 2003 pak obdržela literární cenu New England Bookseller Award . O své tvorbě prohlašuje, že ráda zpracovává složitá témata. Taková, na něž se dá pohlížet z mnoha úhlů a která ve čtenářích vzbuzují otázky. Musím potvrdit, že přesně tohle se jí daří skvěle. Alespoň já to tak určitě mám. :-) Kterým tématům se věnuje? Jodi Picoultová v každé ze svých knih řeší jiné společenské téma a jak sama tvrdí – jde vesměs o složité otázky, na něž neexistuje jednoznačná odpověď. I tak se u ní ale některé motivy opakují. Jedním z nich je například mateřství, lékař

Zdá se to nemožné, ale letos na podzim vyšel (už!) desátý Romantický útěk od Julie Caplinové. Kdysi jsem si kladla otázku, jestli autorka se svým opakovaně používaným  receptem na romantickou knížku může dlouhodobě uspět, a ona nám opakovaně dokazuje, že to jde. :-) Na své si každopádně přijdete i tentokrát – pokud se tedy spolu s hlavní hrdinkou vypravíte do míst ve sladké Francii, kde kvete nejen réva, ale (jako vždycky) i láska. ♡ Ale dost poetických vyjádření a vzhůru ke knížce! O čem Vinice ve Francii je? Jak víme, hrdinkami románů od Julie Caplinové bývají přibližně třicetileté slečny s atraktivním povoláním. No a teď přišla na řadu... svatební koordinátorka ! Jmenuje se Hattie a přijíždí do francouzské oblasti Champagne, aby pomohla své sestřenici s organizací svatby. Od série Romantických útěků nikdy nemůžete čekat, že vás v závěru překvapí. To je jasné. Už na začátku prostě víte, že „ on + ona = láska “. Hattie to samozřejmě nebude mít jednoduché – zorganizovat luxusní svat

Jak možná víte, dystopická série Smrtka ve mně zanechala dojem. Proto jsem se nemohla dočkat tohoto modrého bonbónku, který sliboval novou nálož příběhů z prostředí ovládaného dokonalou umělou inteligencí jménem Nimbus a Cechem ctihodných Smrtek . A jestli knížka splnila má očekávání? Do puntíku! Poskytla mi přesně TO rozptýlení, na které jsem se těšila. :-) Co od Kosení očekávat? Titul Kosení je souborem povídek ze známého dystopického prostředí. A musím říct, že je to bravurně poskládaná série příběhů . Nejen, že vás zavede zpátky do postmortální budoucnosti, ale v každém z textů se navíc ukrývá originální myšlenka a občas i poměrně překvapivá pointa.  Co příběh, to originál Povídky se odehrávají v různých časových epochách . V první z nich se například dostáváte do mladých let smrtky Curieové a Faradaye, jindy se podíváte na přelom smrtelného a postmortálního věku. Některé z příběhů vyplňují mezery v původním ději, v jiných autor představuje známé postavy v neznámém světle . A d

Klasiky jsou věčným čtenářským tématem. Všeobecně se tvrdí, že je dobré čas od času nějakou přečíst, protože bychom  přece měli mít alespoň základní přehled . Na druhou stranu ale určitě není žádoucí uvrhnout se do čtecí krize jenom proto, že jsme si naordinovali Dostojevského a ne a ne s ním pohnout. Já osobně jsem toho názoru, že je lepší přečíst spoustu knížek, které nás baví, než se několik měsíců zbytečně mordovat s jednou klasikou. NICMÉNĚ! Pokud přece jen máte ambice se sem tam do nějaké té „Babičky“ pustit, mám pro vás pár tipů, jak si takové čtení co nejvíce užít. :-) 1. Ke klasikám přistupujte v kontextu doby Tak tedy zaprvé – vždycky, když berete do rukou klasiku, mějte na vědomí jednu věc: tahle knížka původně NEBYLA napsána pro vás . To, že nás klasiky občas nudí, je totiž často způsobeno tím, že na ně pohlížíme příliš kriticky. Jsme „rozmazlení“ současnou literaturou, která se nám snaží jít všemi možnými způsoby naproti. Autoři se můžou přetrhnout, abychom byli spokojení

Káva každé půlnoci je young-adultovka od mladé české spisovatelky, která si říká Theresa Black. Já osobně tenhle žánr většinou nečtu, ale tady jsem udělala výjimku – v ohnisku příběhu totiž figuruje porucha příjmu potravy, s níž má navíc autorka osobní zkušenost. Za mě sice v tomto tématu stále vede Petra Dvořáková a její titul Já jsem hlad , ale ani Káva každé půlnoci  není k zahození. O čem Káva každé půlnoci je? Rosemary studuje poslední ročník střední školy, chová havrana, miluje literaturu a trpí anorexií . Kromě toho má malé tajemství – každý den o půlnoci si dopřává šálek kávy (odtud název). Tahle slečna má okolo sebe pár skvělých kamarádů, kteří ji podporují (jejímu úbytku váhy ale možná věnují menší pozornost, než by měli). A – jak už to tak u mladých lidí chodí – zamiluje se . Konkrétně tedy do svého zdánlivě nabručeného třídního.  Ústřední téma: PPP Příběh točí kolem poruchy příjmu potravy , kterou Rosemary onemocněla. To rozhodně považuju za přidanou hodnotu knížky. Zvláš

Hned v úvodu bych měla říct, že kniha Malý život má velmi silnou fanouškovskou základnu. Mnozí čtenáři ji definují jako emotivně nabitou, bolavou a plnou slz. Na databázích má titul rozhodná pětihvězdičková hodnocení s dlouhými pochvalnými komentáři, což byl ostatně důvod, proč jsem se do téhle šestisetstránkové bichle pustila i já. Když je něco tak ohromně oblíbené, tak na tom přece musí něco být, no ne...? O čem román Malý život vypráví? Příběhová linka Malého života se točí kolem jistého Judea. Ten se na univerzitě v USA seznamuje s dalšími třemi kluky (Williamem, Malcomem a DžejBím), přičemž se mezi nimi vytvoří blízká přátelství. Klíčové ovšem je, že Jude je záhadnou postavou s řadou otazníků – nejen, z pohledu čtenáře, ale i pro většinu postav kolem něj. V jádru téhle knížky tedy stojí právě rozplétání jeho životního příběhu, který je (jak od úplného začátku tušíte) pošramocený, děsivý a plný bolesti... Nepřístupný START Hned zkraje musím upozornit na poměrně náročný úvod . No

Miluju čaj. Fakt hodně. ♡ Takže si o něm ráda občas něco přečtu. A protože se do hlubin čajů a čajových kultur pročítám už poměrně dlouho, vytvořila se mi doma hezká kupička publikací, které se tomuto nápoji věnují. A které z nich mám nejradši? O tom je dnešní článek. :-) Příběh čaje Mým úplně nejoblíbenějším knižně-čajovým společníkem je bezesporu  Příběh čaje   od autorů Thomových. Je to komplexní průvodce čajovým světem, který pojednává o roli tohoto nápoje v rámci jednotlivých zemí, zpracovává čajovou historii a tak podobně. Knížka je velkoformátová, poctivá a plná  perfektních fotek , které mě pokaždé dokonale naladí a vtáhnou. ♡ 77 čajů Dále musím rozhodně upozornit na titul  77 čajů  Michala Thomy. Oproti ostatním publikacím, které tady dneska zmiňuju, je tato poněkud stručnější, co se obecných informací týče. Na druhou stranu však autor každému z představovaných čajů věnuje výstižnou dvojstránku shrnující vše podstatné (jeho historii, způsob přípravy, charakteristiku lístků, ba

V japonštině existuje výraz označující stav, kdy nakupujeme přehnané množství knih, které pak nestíháme číst. Říká se tomu tsundoku . My, Češi, pro tuhle situaci sice pojmenování nemáme, přesto nám není cizí. Jak ale k tomu tsundoku vlastně dochází? Proč si kupujeme mraky knih, ke kterým se nikdy nedostaneme? Odpověď je zdánlivě jednoduchá: protože čas prostě není nafukovací a zajímavých knížek vychází víc než dost. Přesto si myslím, že existují tři druhy lákadel , kvůli kterým knihy nakupujeme opravdu tak trochu zbytečně... Tenhle článek budiž určen těm, kterým vadí, že mají doma příliš mnoho nedočtených knih. Dokážu si totiž představit, že ne všem je tohle na obtíž... A jistě existují i lidé, kteří si knihy rovnou pořizují jako dekoraci do bytu , a ty něco jako „nepřečtená kniha“ nebude štvát už vůbec. Pro vás ostatní mám nicméně pár upozornění na pasti, které na vás mohou číhat. Pojďme na ně! :-) Lákadlo č.1: Sexy obálky Prvním z lákadel, kterému člověk občas neodolá, je bezpochyby