Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2022

RECENZE: Bez jablka

Obrázek
Fenomén chození ultimátním způsobem ovlivnil Facebook a další sociální sítě, které mají tu hloupou funkci, jež říká, že je někdo ve vztahu, nebo není. Představuju si to tak, že holka jde s klukem do kina a místo, aby pak spolu trávili příjemný večer, tak rychle spěchá domů a refrešuje a refrešuje a refrešuje. A ten pitomec tam má pořád "single". Kniha  Bez jablka  vyšla v roce 2016 a můj článek tedy přichází se zpožděním šesti let... ale i tak se ke knížce vyjádřím. :-) Jejími autory jsou Miloš Říha a  Michelle Losekoot , kteří se ve formě krátkých blogových fejetonů vyjadřují ke vztahům mezi muži a ženami v rámci naší generace (čímž je myšlena generace Y). Jak funguje knížka Bez jablka Jak jsem již podotkla v úvodu, knížka je v podstatě sérií fejetonků. Pokaždé je nadhozeno téma, k němuž se oba autoři posléze krátce vyjádří. Michelle zaujímá ženskou perspektivu a Miloš tu chlapskou. Jsou tu rozpitvány dárky, hádky, svatby, dámské kabelky, placení, první sex... a další "

Bída vesnického románu

Obrázek
K dnešnímu článku mě inspirovala kniha Cestou špendlíků nebo jehel , při jejímž čtení jsem si uvědomila jeden literární manýr poslední doby. Jde o tohle: v předchozích dvou letech jsem přečetla pár soudobých románů situovaných do vesnického prostředí a nemohla jsem si nevšimnout, že z nich jaksi vyvěrá poněkud zastaralá představa života na venkově. Krávy, otřesné bydlení, lehce zaostalé obyvatelstvo se svérázným způsobem vyjadřování, bláto a drbárna. A protože já v jedné z takových obcí bydlím (a podobné stereotypy mi v dnešním světě přijdou tak trochu mimo), zaměřila bych dnešní úvahu právě na vesnice v románech v kontrastu k těm skutečným. Nemám v plánu tady tvrdit, že mezi životem na venkově a životem městským není rozdíl. To bych kecala. Nicméně mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že za poslední čtvrtstoletí se (spolu s rozvojem internetových technologií) určité odlišnosti ve značné míře setřely. Je fakt, že neznám všechna zákoutí naší země a nemohu tedy vědět, zda každá ves funguj

RECENZE: Loutkář

Obrázek
Ačkoli norského autora  Jostaina Gaardera  (*1952) mezinárodně proslavil filozoficky zaměřený titul  Sofiin svět , já jsem se uchýlila k rozhodnutí, že nejprve zkusím jeho  Loukáře ; příběh   z Pestré řady nakladatelství Plus  pojednávající o osamoceném muži s nezvyklými zájmy. Rovnou podotýkám, že to není čtení pro každého. Všimla jsem si, že mnoho čtenářů na sítích poznamenalo cosi ve smyslu "Gaarder umí líp". Já bych knížku nicméně předem neodsuzovala. Jen je asi třeba uvolnit svá očekávání a psychicky se připravit na to, že Loutkář je prostě jiný . O co v příběhu jde? Knížka má poměrně kuriózní dějový tok. Pomalý a vláčný sice, ale originalita mu nechybí. Text je pojat jako dlouhý dopis ženě jménem Agnes, ve kterém hlavní hrdina Jakop popisuje své toulky po pohřbech. Jestliže jste si již stihli projít Loutkářovu anotaci, upozorňuji, že je v ní obsažen jistý spoiler. A ani já onu skutečnost nebudu zamlčovat, když už je to stejně venku. :-D Čili: hlavní hrdina korzuje po

RECENZE: Kočka na cestách

Obrázek
Už při pohledu na obálku titulu  Kočka na cestách  člověka napadne, že jádrem příběhu bude nejspíše přátelství mezi člověkem a kočkou. Taktéž je poměrně zřejmé, že se jedná o japonskou literaturu - to popravdě přilákalo mě. :-) Japonské prostředí mám v poslední době v oblibě. Každopádně jsem ráda, že jsem knihu objevila, protože se jedná o milé, místy vtipné a v závěru dojemné čtení. Dějový nástin Hlavními hrdiny knížky jsou Satoru Mijawaki  (laskavý třicátník / kočkomil) a jeho kocour  Nana . Příběh začíná jejich seznámením (z perspektivy kocoura, nutno poznamenat) a pokračuje v bodě, kdy se z nějakého důvodu Satoru o kočičího parťáka nemůže dále starat, a tak se mu snaží najít nový domov. O pomoc žádá své staré přátele. Důvěrné přátele. A co je podstatné - během jednotlivých návštěv nahlížíte nejen do životů těchto lidí, ale také postupně pronikáte do Satoruvých klíčových životních období. Střídavý úhel pohledu Za zmínku stojí, že během vyprávění dochází ke střídání perspektiv. Kromě

TOP DĚTSKÉ KNÍŽKY # 7: Justýnka a asistenční jednorožec

Obrázek
Na knížku Justýnka a asistenční jednorožec jste už možná narazili. V roce jejího vydání (to jest 2018) se z ní stal obří hit; vyskytovala se nejen v prestižních regálech s dětskou literaturou, ale také všude možně po internetu. Já jsem ji pořídila až letos a jo - je to moc krásná knížka. Jemná, snová... a konkrétně moje Kačka se do ní zamilovala na první pohled. ♡ O čem se v knížce vypráví? Justýnka chodí do druhé třídy, má samé jedničky, je zdvořilá a hodná. Jedna vlastnost je jí ale cizí - vůbec nemá  smysl pro fantazii . Často se nudí a neví, jak si hrát. Proto jí pan doktor Dulík předepíše podivný lék: asistenčního jednorožce, se kterým má holčička strávit následující týden. Jednorožec Hubert ji zavádí na neobyčejná místa rozvíjející představivost (do Básničkystánu , k řece Slov , do krajiny Justýnkou namalovaného obrázku...) a holčička takto nasává kouzlo tvůrčího světa. Barevná sprcha nápadů Ze všeho nejdříve bych ráda ocenila, jak si s nápadem "asistenčního jednorožce&qu