Budiž kniha!

Začíná mi připadat, že nějak často odbočuju k motivačním knížkám. Už poněkolikáté v tomto roce držím v ruce seberozvojovku, tentokrát je to druhý díl bestselleru Zázračný úklid japonské odbornice na pořádek - Marie Kondo . Titul nese název Žít s radostí a opět je o uklízení. Hned zkraje podotýkám, že na tento typ knížek musíte být velmi vhodným čtenářem. Ono je totiž na jednu stranu skutečně zvláštní pročítat si po večerech publikaci o tom, jak si doma třídit haraburdí... Věřím, že z podobných knih může mít kdekdo celkem srandu. Já si ale myslím, že to přece jen něco do sebe má. :-)   O autorce Když se budeme bavit o smyslu pro pořádek, řekla bych, že těžko najdete někoho zapálenějšího pro věc, než je právě Marie Kondo  (* 1984). Nejen, že se v současné době živí jako úklidová poradkyně, ale také se mezi řádky dozvídáte o tom,  jak už jako malá ráda dávala věcem v bytě řád, marně se snažila udržet v čistotě rodinnou koupelnu a nebo se třeba dočtete, kterak v tomto útlém věku "tajn

Ve dnešním úvahovém článku bych se ráda vypravila tak trochu mimo realitu. Nedávno jsem totiž četla sci-fi knížku Marca-Uwe Klinga  QualityLand  ( odkaz na recenzi   zde ) a narazila jsem v ní na zajímavou myšlenku týkající se budoucnosti literatury. (Vše je pochopitelně jen autorova fikce.) Abych trochu přiblížila kontext – v příběhu figuruje postava robotky-spisovatelky (takzvané  e-poetky ), a ta si člověku jménem Peter stěžuje na poměry v knižní branži: "Můj nakladatel se mě pokusil přinutit, abych vytvářela personalizovanou literaturu . Knihy, které se přizpůsobí vkusu daného čtenáře. Slyšel jste o tom fenoménu? (...) Paní Bovaryová, která se dá znovu dohromady s manželem. (...) Stařec, který se vrátí z moře s rybou. Sedm svazků Prousta bez jediné homosexuální postavy... Je mi z toho skoro na zvracení."  "Mně to zas tak zlé nepřijde," řekne Peter. "Hlavně, že se to lidem líbí."  (QualityLand, Marc-Uwe Kling , str. 62) Nechme teď na chvíli stranou, zda

"Je to vůbec diktatura, když si ji nikdo neuvědomuje? Když nikdo nemá pocit, že mu sebrali jeho svobody? A v QualityLandu přece není svoboda ani trochu omezovaná. Nanejvýš je  ‚ momentálně nedostupná. ' " (QualityLand, str. 184) Nejsem zrovna fandou sci-fi žánru, ale když jsem poprvé uslyšela o QualityLandu , probudilo to ve mně jistou zvědavost. Možná na mě podprahově zapůsobilo slovo "quality" v názvu a stala jsem se obětí marketingové manipulace. :-D Každopádně jsem se do knížky pustila. Musím se přiznat, že má tahle recenze celkem zpoždění. Chvíli trvalo, než jsem si utřídila myšlenky a upevnila si názor. Ale už se stalo, čili... jak to vidím já? Nástin dějové linky QualityLand je úvodním dílem stejnojmenné série. Za sebe bych tedy zdůraznila slovo úvodním , neboť mi zdejší dějová linka nepřipadala nijak zvlášť poutavá, spíše jsem knížku vnímala jako pozvolný vstup do autorova vykonstruovaného světa. Ústřední postavou je Peter, který chce vrátit nevyžádaný p

Před nějakým časem jsem v internetovém prostoru narazila na zprávu, že v dnešní covidové době určití lidé nakupují knihy jenom proto, aby měli během pracovních videohovorů dobré pozadí. Nejprve mě tahle zpráva samozřejmě šokovala. V hlavě mi vyvstalo zděšené "co prosím??" a nechápala jsem, proč by se kdokoli k něčemu podobnému uchyloval. Takové počínání přišlo jednoduše absurdní. Pak jsem se ale pokusila podívat se na tento jev s otevřenou hlavou a... víte, co? Ono to vlastně až tak absurdní není... Když se totiž na zmíněný způsob uvažování podívám nezaujatě, musím konstatovat tři věci: Za prvé: Knihy opravdu jsou nádhernou dekorací. Jasně. Můžeme si místo nich pořídit působivý obraz, retro plakát zobrazující teplou kávu. Můžeme na zeď vylepit náladové fotky, pořídit si zelené rostlinstvo a rozestavět ho všude po bytě. Všechno bude nejspíše vypadat dobře, pokud má člověk estetické vnímání. Jenže - ony jsou krásné i ty knihy. Tak proč by vlastně nemohly sloužit jako typ deko

Jak se stavíte ke knihám známých spisovatelů, které pojednávají přímo o procesu psaní a rozebírají spisovatelství jako takové? Vnímáte je jako exhibici? Neřešíte je? Nebo jsou pro vás zajímavým pohledem do literárního zákulisí? Za sebe musím říct, že mě tyhle typy textů dost baví. Když někdo rozebírá svůj postoj k tvůrčí činnosti, pokaždé si o tom ráda přečtu. Proto bych se dneska krátce zastavila u třech takových knih - jednu napsal Stephen King , druhou Elizabeth Gilbert a třetí Haruki Murakami . Stephen King: O psaní Asi nejznámější knihou na téma "spisovatelství" je publikace krále hororů, Stephena Kinga. Poprvé vyšla v roce 2000 a nese název O psaní s příznačným podtitulem Memoáry o řemesle .  Kdybych měla Stephenovu knihu krátce charakterizovat, řekla bych, že je to pragmatická záležitost, jejíž heslo zní: "Spisovatelství je řemeslo jako každé jiné." Autor razí teorii, že dobré psaní je otázka praxe (nikoli talentu) a člověk se k němu musí především propraco

V průběhu jara vždycky dostanu chuť na něco pohodového a uvolněného. Něco, co mě po zimě probudí. Pozitivně naladí. A inspiruje. Proto už několikátý rok po sobě sahám po knížkách Barbory Šťastné. Její tvorba mi prostě přijde jako stvořená ke čtení v příjemném teple dubnových paprsků. Nebo těch květnových, na tom nesejde. Každopádně mám Bářiny knížky ráda. Užívám si její humor i tipy, jak v sobě osvěžit pocit radosti. Krátce o autorce Barbora Šťastná ( * 1973) vystudovala scenáristiku na FAMU, poté pracovala v několika časopisech ( Elle, Moje psychologie... ), nyní je editorkou  Paměti národa  (sbírka vzpomínek pamětníků). Do roku 2018 psala  Šťastný blog  zaměřující se na hledání osobního štěstí a co se papírových publikací týče, těch má na svém kontě také poměrně dost (aktuální počet hledejte na  čbdb ). Některé z nich mají podobu románů ( Láska pro samouky , Hezčí svět ), jiné vycházejí z autorčina blogu a mají úvahový charakter. Jde o tituly  Šťastná kniha (2013) , Jak jsem sebral

Stýskalo se mi po Harrym Potterovi, a tak jsem sáhla po knížce z Bradavické knihovny , Bajkách barda Beedleho . Musím říct, že ačkoli v mém výběru hrála původně roli spíše nostalgie a zvědavost, byla jsem velmi příjemně překvapená. Člověk si totiž na jednu stranu říká, že tyhle potterovské doplňky jsou spíše marketingovým tahem pro fanoušky, než něčím, co by mohlo fungovat i samostatně... ale zrovna J. K. Rowlingová si nakonec i s těmi doplňky dokáže moc hezky pohrát. Jak knížka vypadá? Bajky barda Beedleho jsou, jak jsem již podotkla v úvodu, knihou, která je přimyšlenou součástí kouzelnického světa. Autorka kolem ní dokonce vytvořila velmi propracovaný kontext, takže máte opravdu pocit, jako byste vytáhli knížku z poličky ve Škole čar a kouzel v Bradavicích . Konkrétně má jít o sbírku pěti pohádek sepsanou v patnáctém století jistým bardem Beedlym. Ze starých run ji přeložila Hermiona Grangerová a je to jakýsi ekvivalent našich pohádek takzvaně  mudlovských . Jinými slovy - prostře

Pro dnešek jsem se rozhodla věnovat prostor grafickým řešením obálek své oblíbené knihy, jíž je Lolita Vladimira Nabokova. Od prvního vydání z roku 1955 byl tento titul samozřejmě vyhotoven v mnohem (!) více variacích, než zde uvedu, ale protože je tohle můj padesátý budižknižní článek, říkala jsem si, že to patřičně "oslavím" symbolickým číslem padesát. (Nakonec je těch provedení teda o šest víc, protože jsem nemohla odolat a v závěru jsem "přihodila" i pár extra ohavných případů jako bonus. :-D) Ještě než začnu, měla bych zmínit, že jednotlivá ztvárnění Lolity  nejsou seskupena podle míst či dat vydání. (U některých jsem tyto informace ostatně ani nedohledávala.) Řadila jsem je spíše z hlediska grafických řešení, pocitovou metodou. :-)  Teď už ale pojďme na to! První vydání První vydání Lolity , sen každého zaníceného bibliofila. Kniha byla vydána v roce 1955 pařížským nakladatelstvím Olympia Press  v nákladu 5000 výtisků a v současné době se její cena pohybuje