RECENZE: Bez jablka

Fenomén chození ultimátním způsobem ovlivnil Facebook a další sociální sítě, které mají tu hloupou funkci, jež říká, že je někdo ve vztahu, nebo není. Představuju si to tak, že holka jde s klukem do kina a místo, aby pak spolu trávili příjemný večer, tak rychle spěchá domů a refrešuje a refrešuje a refrešuje. A ten pitomec tam má pořád "single".

Kniha Bez jablka vyšla v roce 2016 a můj článek tedy přichází se zpožděním šesti let... ale i tak se ke knížce vyjádřím. :-) Jejími autory jsou Miloš ŘíhaMichelle Losekoot, kteří se ve formě krátkých blogových fejetonů vyjadřují ke vztahům mezi muži a ženami v rámci naší generace (čímž je myšlena generace Y).




Jak funguje knížka Bez jablka

Jak jsem již podotkla v úvodu, knížka je v podstatě sérií fejetonků. Pokaždé je nadhozeno téma, k němuž se oba autoři posléze krátce vyjádří. Michelle zaujímá ženskou perspektivu a Miloš tu chlapskou. Jsou tu rozpitvány dárky, hádky, svatby, dámské kabelky, placení, první sex... a další "úskalí", která nám chtě nechtě zasahují do heterosexuálních vztahů.

Myslím si, že jedním z hlavních důvodů, proč byla knížka před šesti lety tolik oblíbená, je mimo jiné její vzhled. Modrá ořízka s oblými hranami, modré písmo a především vtipné dvoubarevné ilustrace Barbory Balgové dodávají publikaci hravost. Instafriendly look, který nejen potěší, ale taktéž se dá příjemně sdílet na sítích. :-)

Návod na partnerství? Ne.

Když jsem kdysi někde slyšela Michelle Losekoot knížku představovat, vyrozuměla jsem, že jedním ze záměrů knížky bylo poskytnout něco jako "návod na vztahy" pro generaci třicátníků. Naši rodiče už totiž údajně žijí v jiném světě a od dob jejich randění se mnohé změnilo. S tímto souhlasím. Opravdu je dneska mnohé jinak. Na druhou stranu - ve fejetonech Miloše a Michelle bych poučnou linku úplně nehledala. Za prvé se jako žena neztotožňuju úplně se vším, co se zde píše o světě nás, holek. A za druhé - co se partnerských vztahů týče, za sebe stále nedám dopustit na staré dobré manžele Peasovy a jejich knihy Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách nebo Proč muži lžou a ženy pláčou. Na těch jsem začínala a nemyslím si, že by svým obsahem jakkoli zastaraly.

Podnět k zamyšlení? Sem tam ano.

Co ale občas knížka klíčové generaci nabídnout může, je občasné zamyšlení. Pro mě osobně to byla třeba následující vsuvka o běhání (str. 33):

"Tak schválně, co uděláš jako první, když si řekneš, že začneš běhat?
"No to, co každej! Jdu si koupit vybavení."
"Chceš říct oblečení."
"A boty!"
"Tak to třeba chlap neudělá. Chlap jde prostě běhat."

Já jsem tedy začala relaxačně běhat (ehm... s důrazem na relaxačně) ve svých třinácti letech a běhací tenisky jsem si pořídila až dlouho poté. Ale vsadím se, že kdybych s tímto sportem začínala dneska, tak opravdu nejprve zamířím do sportovního obchodu a příjemně se na to oháknu. Nerada to přiznávám, ale na tomhle (bohužel?) něco je... :-D 

Humor? Jak pro koho.

S humorem je to těžké. Vždycky. A v tomto případě si už vůbec netroufám tvrdit, koho dvojice Miloš - Michelle pobaví a koho ne. Ale čistě za sebe to vidím následovně: našla jsem pasáže, které mi připadaly až moc stereotypní či nadsazené. Našla jsem takové, u kterých jsem se lehce pousmála. A pár míst mě i rozesmálo:

O řízení (str. 182): "Většinou jsme se zhádali kvůli navigaci. On pravidelně používal věty jako: pokračuj po hlavní. Jeď za tím volkswagenem. Za dvě stě metrů odboč na er třicítku. Sakra, já nikdy nevím, jestli doleva, nebo doprava, jestli mám sledovat to červené auto, nebo to zelené. Heleďte, já mu přece u sexu taky neříkala: Přitlač svou os pubis (stydká kost) na mou os ischii (sedací kost), ale říkala jasně: Níž, výš, doleva, doprava nebo hloubš."

Menstruace, kam se podíváš.

Nuž a na závěr jedna červená výtka. Až příliš často jsem v knížce v rámci vtipného glosování (hlavně tedy ze strany Michelle) narážela na výraz menstruace. A ačkoli si nemyslím, že by člověk měl při jeho vyřčení rudnout kolem uší, tohle na mě bylo prostě moc. Vtipkování na téma "menstruuji, menstruuješ, menstruujeme" mi připadalo fajn poprvé (to jo), podruhé (dalo se), potřetí (s přivřením obou očí)... avšak každá další zmínka o měsíčních výkyvech nálady už ve mě vyvolávala jen unavenou reakci "ale ne, už zase".

Odpočinkově odlehčená oddechovka

Celkově bych knížku popsala jako velmi nezávazné insta-čtení. Můžete u něj vydechnout. Nebo se zabavit, jedete-li tři zastávky metrem a nemáte čas se zavrtávat do románu. :-)








Název: Bez jablka
Autoři: Miloš Říha, Michelle Losekoot
Ilustrace: Barbora Balgová
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2016
Počet stran: 224
ISBN: 978-80-267-0719-6

Komentáře

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Proč v poslední době nechodím do knihoven