Guillaume Bailly: Upřímnou soustrast

Jsou povolání, která se v knihách objevují často (lékař / lékařka, policista / policistka, prodavač / prodavačka). A pak jsou povolání, která se v literatuře do popředí příliš často nedostávají. Popeláři, horníci... a nebo právě zaměstnanci pohřebního ústavu. Z českého prostředí sice jedno známé dílo s pohřební tématikou pochází (mluvím o Spalovači mrtvol Ladislava Fukse), ale jinak se s touto profesí v literárních textech setkáváme spíše okrajově. Proto mi přijde vcelku originální knížka Upřímnou soustrast odhalující reálné historky z prostředí rakví a márnic.


Upřímnou soustrast

Co v knížce najdete?

Upřímnou soustrast je publikací Guillauma Baillyho. Francouze z Bretaně, který v oboru pohřebnictví pracuje přes dvacet let a svou prací překvapivě žije. Jeho kniha je nevšedním souborem autentických zážitků ze života funebráků; krátkých příběhů, které přinesla pohřebnická praxe. Nicméně žádný strach. Atmosféra knihy není depresivní, při čtení vás nepřepadne pocit hrůzy ze smrti, to opravdu ne. Autor se ke psaní příhod postavil s nadsázkou a humorem. I když, pravda. Je to černý humor. A uznávám, že někdy jsou ty příhody malinko strašidelné, občas i smutné nebo dokonce dojemné. Celkově si ale myslím, že komika rozhodně převládá.

Kromě pohřebních zážitků...

... také občas narazíte na jakási "vzdělávací okénka", v nichž autor vysvětluje, jaká je kupříkladu etymologie francouzského slova croque-mort (= funebrák, doslovně smrtikous), jaký je historický původ výrazu corbillard (= pohřební vůz), co je to thanatopraxe a tak podobně.

Povolání, o kterém moc nevíme.

Jak už jsem psala v úvodu, povolání pohřebního zřízence většinou nebývá literárně ani jinak příliš odhalováno. Pro širokou veřejnost je to tedy profese neprozkoumaná, a –⁠⁠⁠ co si budeme povídat – čímsi tajemná. Takové zakázané území. I proto je zajímavé nechat si o něm vyprávět, byť formou humornou a odlehčenou.

Když jsem přemýšlela, ke které knížce Upřímnou soustrast přirovnat, napadlo mě herecké prostředí odhalující Kafe a cigárko od Marušky Doležalové. Taktéž mi přišly na mysl Divné hlášky z knihkupectví (Jen Campbellová) – to je ale zase publikace obsahující pouze krátké průpovídky, nikoli celé příběhy. (Příhody z pohřebního prostředí jsou povětšinou tvořeny jednou až čtyřmi stránkami.)

Literárně...

... bych knížku označila za obstojně napsanou. Přesto upozorňuji: obsah je v tomto případě klíčový. Z hlediska literárního mě nejvýrazněji oslovil úvod, pak už to pro mě byla taková normální vyprávění. :-)

A než skončím, neodpustím si ještě malou pohřební ochutnávku:

Ničím zajímavý, obyčejný obřad. Z reproduktoru hraje pomalá píseň R. Kellyho I believe I can fly (Věřím, že mohu létat), kterou vybrala rodina zemřelého.
"Připomeň mi jenom, jak že to umřel?"
"Tenhle? No, vyskočil z okna..." (str. 148)

Titul Upřímnou soustrast zkrátka působí, jako byste seděli s funebrákem u piva a on vám vyprávěl pikantní historky z "natáčení".


Upřímnou soustrast

Upřímnou soustrast

Upřímnou soustrast

Upřímnou soustrast


Bibliografické údaje

Název: Upřímnou soustrast / Mes sincères condoléances
Autor: Guillaume Bailly
Překlad: Markéta Stammová
Nakladatelství: Kontrast
Rok vydání: 2019
Počet stran: 320
ISBN: 978-80-7585-639-5

Komentáře

Okomentovat

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Obrázek
Dneska trochu prakticky. :-) Myslím, že každý čtenář někdy řešil otázku, co s vyřazenými knihami. Přetřízení knihovny je totiž pouze prvním krokem k tomu, abychom uvolnili místo na nové výtisky a zbavili se těch, které už z různých důvodů nepotřebujeme. I já jsem v minulosti zkoumala, "kam s nimi" - prostor naší domácí knihovny také není nafukovací. :-D Čili... jaké tedy máme možnosti?  Člověk má obvykle představu, jak by zhruba chtěl s vyřazenými knihami naložit. Zpravidla přemýšlíme o dvou alternativách: buď z nich chceme ještě něco vytěžit (a prodat je), nebo je naším primárním cílem vyklidit prostor v knihovně (a třeba je i darovat). Otázka zní, kde a jak. Plus - existují i jiné způsoby, jak poslat literaturu dál. Pojďme se na to tedy společně podívat. (↓) 1)     Varianta  PRODAT Antikvariáty - Kontaktovat majitele antikvariátů se vyplatí především ve chvíli, kdy se vám v bytě povalují stovky knih, se kterými si nevíte rady. Podle mě je to ideální řešení, pokud kupříkladu
Číst

Coleen Hoover: Námi to končí

Obrázek
Námi to končí je kniha velmi oblíbené autorky v žánru new adult -  Colleen Hoover . Až doteď jsem ji moc neznala, jen jsem na ni odevšad slýchala chválu a ódy. :-) Titul Námi to končí jsem si pro seznámení s její tvorbou vybrala především proto, že jej mnoho čtenářů (resp. spíše čtenářek) označilo za svůj nejoblíbenější. A pak mě utvrdilo 91   % na Databázi knih a 92   % na ČBDB . :-)
Číst

Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Obrázek
Dneska si pro změnu dovolím být lehounce kritická. Jen trochu, ale přesto. :-) Tentokrát jsem se totiž rozhodla rýpnout si do tří knih, které mě  zklamaly svým závěrem . Nechápejte mě špatně: závěrečná pointa můj celkový dojem z knížky většinou nijak výrazně neovlivňuje. Peckoidní vyústění příběhu považuju spíše za takovou třešinku na dortu . Když to tam je, jsem nadšená. Když ne, nevadí. Nicméně i tady se vynořily jisté výjimky a o těch to dneska bude. Čili – vítejte v dnešním protivném okénku. :-) Než se k jednotlivým knížkám vyjádřím, musím upozornit na zcela minimální, leč možné spoilerování. Budu se sice snažit, abych neprozradila příliš, ale přesto musím nějak odůvodnit svá stanoviska. Vysvětlit, čím mě inkriminované závěry nepotěšily. To jen tak pro pořádek. :-) A teď už pojďme na to! Dívka ve vlaku   Paula Hawkins Na prvním místě musím uvést thrillerový bestseller Dívka ve vlaku . Příběh o zvědavé Rachel, která den co den z okýnka vlaku sleduje, co se děje v jejím starém domě
Číst

Penelope Bloom: Jeho banán

Obrázek
Knihy Jeho banán jsem se popravdě hodně bála. Ten název prostě zavání prvoplánovou erotikou, kteroužto v beletrii úplně nevyhledávám. Přesto mě hryzala zvědavost, protože úspěch knížek této série je opravdu jen stěží ignorovatelný. Kdykoli otevřu sítě, tak na mě některý z oněch titulů vykoukne. A že už jich vyšlo fakt hodně:  Její třešničky , Jeho zákusek , Její keřík , Její tajemství , Jeho balík .... Ale abych to zkrátila – nakonec jsem se odhodlala, do poťouchlého Banánu se zakousla a... jo. Je to taková odpočinková blbost. :-D Dějový rámec Příběh je vyprávěn ze dvou perspektiv; první z nich patří trochu ztřeštěné, přidrzlé a pohromy přitahující Nataše , druhou ztělesňuje vlivný suchar  Bruce . Tito dva lidé se v jednu chvíli ocitnou v peprném postavení šéf-stážistka . Nataša a Bruce jsou protipóly, které se nesnášejí a přitahují zároveň, hrají si spolu na kočku a myš. A do toho mají oba svůj vlastní (tajný) kariérní cíl. Povaha banánového humoru Spousta čtenářů o knížce již nap
Číst

Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý

Obrázek
Nedávno si ke mně našla cestu knížka  Až na ten konec dobrý . Úplně náhodou, nutno říct. O to větší překvapení pro mě bylo, jak moc jsem si ji užila. Navíc – přestože jde o knížku, která se v mnoha bodech dotýká smrti, tak jsem se u ní místy fakt zasmála. A nejsem jediná. Vzhledem k tomu, že titul získal Magnesii Literu v kategorii Cena čtenářů, je jasné, že cynický humor Pavla Tomeše zdaleka neoslovil jenom mě. :-) Struktura příběhu Vypravěči se v knize  Až na ten konec dobrý vyskytují celkem tři  –  pětatřicetiletá novinářka, bývalý ředitel hvězdárny v důchodu a jeho vnučka Luna. Každý vypráví svůj vlastní příběh, prezentuje vlastní pohled na svět... a (jak asi čekáte) v jednu chvíli jejich osudy protnou . Velice nezvykle ovšem, to se musí nechat. :-) Chlap v každé postavě Každý z těchto tří pohledů autor jazykově přizpůsobil konkrétním postavám . Všechny jsou jasně rozpoznatelné a ohraničené. Přesto mi přijde, že se chlapský a sarkastický styl Pavla Tomeše promítnul nejen do osobn
Číst