Guillaume Bailly: Upřímnou soustrast
Jsou povolání, která se v knihách objevují často (lékař / lékařka, policista / policistka, prodavač / prodavačka). A pak jsou povolání, která se v literatuře do popředí příliš často nedostávají. Popeláři, horníci... a nebo právě zaměstnanci pohřebního ústavu. Z českého prostředí sice jedno známé dílo s pohřební tématikou pochází (mluvím o Spalovači mrtvol Ladislava Fukse), ale jinak se s touto profesí v literárních textech setkáváme spíše okrajově. Proto mi přijde vcelku originální knížka Upřímnou soustrast odhalující reálné historky z prostředí rakví a márnic.
Co v knížce najdete?
Upřímnou soustrast je publikací Guillauma Baillyho. Francouze z Bretaně, který v oboru pohřebnictví pracuje přes dvacet let a svou prací překvapivě žije. Jeho kniha je nevšedním souborem autentických zážitků ze života funebráků; krátkých příběhů, které přinesla pohřebnická praxe. Nicméně žádný strach. Atmosféra knihy není depresivní, při čtení vás nepřepadne pocit hrůzy ze smrti, to opravdu ne. Autor se ke psaní příhod postavil s nadsázkou a humorem. I když, pravda. Je to černý humor. A uznávám, že někdy jsou ty příhody malinko strašidelné, občas i smutné nebo dokonce dojemné. Celkově si ale myslím, že komika rozhodně převládá.
Kromě pohřebních zážitků...
... také občas narazíte na jakási "vzdělávací okénka", v nichž autor vysvětluje, jaká je kupříkladu etymologie francouzského slova croque-mort (= funebrák, doslovně smrtikous), jaký je historický původ výrazu corbillard (= pohřební vůz), co je to thanatopraxe a tak podobně.
Povolání, o kterém moc nevíme.
Jak už jsem psala v úvodu, povolání pohřebního zřízence většinou nebývá literárně ani jinak příliš odhalováno. Pro širokou veřejnost je to tedy profese neprozkoumaná, a – co si budeme povídat – čímsi tajemná. Takové zakázané území. I proto je zajímavé nechat si o něm vyprávět, byť formou humornou a odlehčenou.
Když jsem přemýšlela, ke které knížce Upřímnou soustrast přirovnat, napadlo mě herecké prostředí odhalující Kafe a cigárko od Marušky Doležalové. Taktéž mi přišly na mysl Divné hlášky z knihkupectví (Jen Campbellová) – to je ale zase publikace obsahující pouze krátké průpovídky, nikoli celé příběhy. (Příhody z pohřebního prostředí jsou povětšinou tvořeny jednou až čtyřmi stránkami.)
Literárně...
... bych knížku označila za obstojně napsanou. Přesto upozorňuji: obsah je v tomto případě klíčový. Z hlediska literárního mě nejvýrazněji oslovil úvod, pak už to pro mě byla taková normální vyprávění. :-)
A než skončím, neodpustím si ještě malou pohřební ochutnávku:
Ničím zajímavý, obyčejný obřad. Z reproduktoru hraje pomalá píseň R. Kellyho I believe I can fly (Věřím, že mohu létat), kterou vybrala rodina zemřelého.
"Připomeň mi jenom, jak že to umřel?"
"Tenhle? No, vyskočil z okna..." (str. 148)
Titul Upřímnou soustrast zkrátka působí, jako byste seděli s funebrákem u piva a on vám vyprávěl pikantní historky z "natáčení".
Bibliografické údaje
Název: Upřímnou soustrast / Mes sincères condoléances
Autor: Guillaume Bailly
Překlad: Markéta Stammová
Nakladatelství: Kontrast
Rok vydání: 2019
Počet stran: 320
ISBN: 978-80-7585-639-5
Komentáře
Okomentovat