Budiž kniha!

K sepsání tohoto zamyšlení mě nedáno inspiroval jeden článek. Psalo se v něm, že probíhá jakýsi výzkum na téma "gender v čítankách pro děti základních škol". Prý se v nich vyskytuje málo dívčích protagonistek a čítanková literatura je proto z hlediska genderové diverzity plochá. No... asi je to pravda. Ve dvacátém prvním století je třeba pěstovat vyváženost i prostřednictvím školní četby. Mě ale napadlo, jestli nejde o dosti přeceňovaný úsek výchovy dětí. Protože, upřímně, které dítě zajímá, co se píše v čítance...? Vím. Ve výchově samozřejmě platí heslo: všechno se počítá. Jenže vliv čítanek (s přídechem povinnosti) mi přijde oproti všem těm médiím , které dneska děti konzumují, jako pšouk ve vířivce (jak by řekl Lister). Vezměte si, co všechno naše děti formuje: knihy, časopisy, filmy, pohádky, youtubový obsah... a do toho všeho –⁠ ČÍTANKA. Chápete, co tím chci říct? Cíl čítanek Žákům základních škol čítanky odjakživa slouží jako nástroje k procvičování čtení . Což je příše

Tak jsem se zase jednou vydala do českých literárních vod a vylovila zajímavou perličku: Stehy od mladé spisovatelky  Sáry Zeithammerové . Musím říct, že jsem nadšená. Hlavně proto, že dost ráda nahlížím pod povrch. Baví mě, když mě autoři nechávají nahlédnout hluboko do nitra svých postav. Když mě nechávají pochopit, proč ti lidé reagují "právě takhle". Což... autorka dokázala naprosto bravurně. O čem Stehy vyprávějí? Příběh je to na první pohled banální. Máme před sebou klasický milostný trojúhelník , ve kterém figuruje manželka a milenka. Jedné je dvacet a studuje filozofickou fakultu, druhá je o něco starší majitelkou butiku s oblečením. No a jejich společný "jmenovatel" se jmenuje Hynek. Mnohem zajímavější je nicméně způsob, jakým Sára Zeithammerová své psaní pojala. Originální koncept Příběh je vyprávěn ze dvou perspektiv. Jednak z pohledu manželky Lucie a jednak z pohledu Hynkovy milenky Anny. Tyto úseky jsou krátké, velice svižně se střídají, navíc odkazují

Magická, zasněžená, rustikální. Taková je Dcera sněhu aljašské autorky  Eowy Ivey . Přiznávám, že tahle knížka se mi na poličce povalovala už od léta. Nikoli proto, že by se mi do ní nechtělo, jen jsem čekala na správnou příležitost. Měla jsem takové tušení, že ostré červencové paprsky by s tímhle ledovým dílkem moc neladily. A taky že ne. :-D Tohle je totiž ideální čtení na zimu a bylo dobře, že jsem po něm sáhla až teď. :-) O čem Dcera sněhu je? Myšlenka textu vychází z pohádky o Sněhurce. Nikoli však té, která je dnes všeobecně rozšířená. Tenhle příběh odkazuje k ruskému lidovému folklóru. Postava Sněgurušky  má ve východní Evropě unikátní původ: byla vytvořena ze sněhu a následně ožila . Takže sněhová slečna. Žádní trpaslíci. :-) Dcera sněhu začíná tím, že se zralý manželský pár přestěhuje na Aljašku . Není to zrovna pohostinná krajina a přežít v ní je více než náročné. Ještě náročnější je však pro Mabel a Jacka něco jiného - vyrovnat se s dávnou ztrátou novorozeného děťátka. M