Budiž kniha!

Impuls k sepsání tohoto článku mi poskytla kniha Bhútán, má láska , která mě kdysi (ne)zaujala svou vizuální přílohou. Použité fotografie byly v tomto konkrétním cestopise dle mého soudu docela průměrné a nemohla jsem se ubránit pocitu, že bych se bez nich obešla. A pak mě napadlo: jsou vlastně fotografie nezbytnou součástí cestopisných knížek...? Vydala jsem se na malé turné po regálech s cestopisnou literaturou a zjistila následující: valná většina cestopisů je skutečně doplněna fotografiemi, některé si vypomáhají ilustracemi a najdou se i takové, které jsou tvořeny výhradně textem. A já ona tři řešení vnímám zhruba takto: Když je cestopis doplněn fotografiemi Fotky z cest se mi líbí. Fakt hodně... ALE! Užiju si je jedině tehdy, pokud stylově a barevně ladí, zobrazují zajímavé detaily či momenty, odhalují génia loci a vůbec na mě dělají příjemný dojem. V případě krásných míst mě musí fotografie okouzlit, v případě těch ošklivých čekám, že mi dokonale zprostředkuje místní hnus. Zkrátk...

Když někdo označí ženu za " Whiskey in a Teacup ", znamená to, že je navenek nevinně elegantní jako šálek na čaj, ale uvnitř silná a divoká. Myslím, že o Reese Witherspoon tohle platí dvojnásob, takže považuju název její autorské knížky za přiléhavý. Titul Whiskey in a Teacup je určený především fanouškům této herečky a já osobně ho považuju za ideální volbu do víru letních dnů. Text má pozitivní nádech, a protože se v něm Reese vrací do svého jižanského dětství, je i prohřátý sluncem a prolívaný osvěžujícími koktejly. :-) Reese Witherspoon Nejsem typ člověka, který by běžně vzhlížel k hollywoodským hvězdám. Přesto mezi nimi mám své oblíbence a Reese je jednou z nich. Jednak podává skutečně perfektní herecký výkon - není to jen Pravá blondýnka (i když i téhle role se zhostila se vší grácií), ale také jde o silnou osobnost. Sálá z ní obrovská energie, je akční, inteligentní, uvědomělá a i po třech dětech vypadá více než skvěle. :-)  Whiskey in a Teacup ... ... je pak takový ...

Když jsem poprvé vzala do ruky výtisk knihy  Sláma i hedvábí , byl to nádherný zážitek. Je to opravdu výsostně provedené kniho-dílo, hotové bibliofilské pošušňáníčko (omlouvám se za to slovo, ale nemohla jsem si pomoct). Po obsahové stránce se také jedná o unikát. Publikace vypovídá mnohé o životě v Japonsku na počátku dvacátého století, přičemž nejde o fikci, nýbrž o původní vzpomínky svědků doby.

Divoká. Barevná. Třpytivá. Tak působí navenek knížka americké autorky Glennon Doyle (*1976). Její nafintěná obálka jako by na člověka křičela už z dálky, lákala ho k sobě a volala: "Hádejte, co je ukryto v těch roztékajících se barvách za textem?"... Pořád nad tím abstraktním výjevem uvažuju... Nicméně třpytky stranou a pojďme se mrknout, co na nás čeká uvnitř. :-)