Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2022

RECENZE: Daisy Jones & The Six

Obrázek
"Byla to rozohněná, emočně vypjatá písnička o tom, jak se člověk snaží přestat na někoho myslet...a vypadalo to, jako by ji zpívali jeden druhému." Titul  Daisy Jones & The Six  u nás před časem vyvolal docela ohlas, a tak jsem byla logicky zvědavá, čím to. Rovnou přiznávám, že za normálních okolností bych se do ničeho podobného nepouštěla; prostředí pódií a rockerského života jde úplně, ale úúúplně mimo mě. Knížce jsem nicméně nakonec dala šanci a nelituju toho. Z pohledu hudebního outsidera to bylo rozhodně nevšední čtení. :-) Daisy Jones & The Six... ... je knihou o fiktivní kapele s názvem The Six , jejíž vzestup byl situován do sedmdesátých let. Text autorka pojala jako dlouhý řetězec rozhovorů - jsou tu zaznamenány vzpomínky smyšlených členů kapely, zpěvačky  Daisy Jones  a dalších osob kolem těchto sedmi hudebníků. Díky jejich svědectvím se postupně dozvídáme, jak kapela vůbec vznikla, za jakých okolností se k ní připojila Daisy a nakonec - proč se rozpadla. Kd

Nepopulární názor: neberou mě thrillery...

Obrázek
Vím, že thrillery dneska poměrně frčí. Těší se všeobecné oblibě, spousta lidí hltá jeden za druhým. Přijde mi, že je vidím všude kolem - ty temné obálky s tajemným podkresem a často též s nálepkou "bestseller". Musím ale přiznat, že já jsem tomuto žánru nepropadla. Ne, že bych si občas nějaký thriller nepřečetla, to zase jo... Jen prostě nesdílím ono všudypřítomné nadšení. O tom, proč tomu tak je, jsem přemýšlela vždycky. Než ale začnu s "výhradami", ráda bych řekla to, že thrillerové prvky, na které se chystám v následujících řádcích upozornit, nejsou principiálně špatné. Dneska pouze vyjadřuju svůj (zcela subjektivní) postoj a třeba se najde někdo takový, kdo mi porozumí. :-) No... možná. Nebudu se dále rozkecávat. Pojďme na to. :-) 1. V hlavní roli: ultra-magor Když jsem v thrillerovém žánru poprvé narazila na to, že autor udělal z klíčové postavy totálního magora (tj. nepravděpodobně zvrácenou osobnost nebo přímo osobnost s nebezpečnou psychiatrickou diagnózou),

RECENZE: Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku

Obrázek
Britský spisovatel  Giles Milton  vydal několik publikací založených na historických faktech, přičemž dvě z nich jsou psány v podobném duchu; jmenují se Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku (2016) a Když Lenin přišel o mozek a Churchill obětoval ovci (2017). Já osobně jsem si teprve nedávno pořídila (a už i přečetla) první z nich. Díky jedné velmi výhodné slevové akci, nutno dodat. :-D A jo, nebylo to špatné, i když... některé z příběhů měly na můj vkus nadmíru brutální obrysy. Ale k tomu se ještě dostanu... Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku... ... je útlá knížečka odhalující kuriózní postranní uličky v útrobách novodobé historie. Najdete v ní takové ty "špeky", kterými zaujmete studenty, jste-li učitel dějepisu. :-) Některé příběhy jsou hrdinné, jiné šokující a drsné. Výjimečně se objevují i povídání, která mají (ač zasazena do kruté reality) lehce úsměvný nádech. Tady bych nicméně ráda zdůraznila slovo výjimečně , protože... (↓) Kuriózní, ne však

RECENZE: Vypravěčka

Obrázek
"Některé z žen se modlily, ale nechápala jsem proč. Přece kdyby existoval bůh, nemohl by nic takového dopustit." Přestože se v rámci svého čtení raději orientuju na literaturu s pozitivním nádechem, čas od času sáhnu i po něčem pochmurnějším. Tentokrát jsem si naordinovala Vypravěčku  - román Jodi Picoultové  z roku 2013 odkazující ke druhé světové válce, kruté realitě koncentračních táborů a ke genocidě Židů... Vypravěčka a její sdělení Nerada bych jakkoli naznačovala dějový rámec knížky, neboť bych mohla nedopatřením vyzradit příliš mnoho. (Mimochodem, pokud máte vydání od Ikaru z roku 2014, nečtěte úryvek na zadní straně přebalu. Já jsem to udělala - v tu nejnevhodnější chvíli - a zbytečně jsem se tím připravila o jeden sice počáteční, ale překvapivý zvrat. :-/) Každopádně snad mohu říct toto: v textu se objevuje několik vypravěčů. Mladá pekařka, agent FBI zaměřující se na odhalování nacistů a hlavně - dva pamětníci holokaustu (bývalý příslušník SS plus přeživší osvětimsk

Poslouchám audioknihy. Mohu se pokládat za čtenáře?

Obrázek
Jedním z velkých čtenářských témat se v poslední době staly audioknihy. Respektive se spolu s oblíbeností tohoto formátu objevili kniholidé, které dráždí, když se někdo prohlašuje za čtenáře, ačkoli knížky pouze poslouchá. To mě donutilo k zamyšlení. Čím jsou vlastně audioknihy v rámci čtenářství? Můžeme je považovat za  rovnocenné  těm psaným? Jak se k tomuto rozporu stavět? Než začnu, asi bych měla poznamenat, že v tomto článku se budu dotýkat výhradně nekrácených audioknih , nikoli rozhlasových inscenací. V audioknihách je totiž text originálu v podstatě celý zachován, a tím má k původnímu dílu mnohem blíže než jiné interpretace (jako třeba právě zmíněná rozhlasová inscenace nebo film). Pokud bychom si tedy měli klást otázku, zda je audiokniha stejně přínosná jako kniha psaná, měli bychom se zeptat, co je z originálního textu v mluvené verzi zachováno a o co v rámci audio-zážitku přicházíme. Co nám audiokniha předá? Za předpokladu, že je audiokniha mluvenou kopií originálu, není mož