Mých TOP 5 knih za rok 2021
Když jsem se rozhodla napsat článek o pěti nejlepších knížkách, které jsem letos přečetla, domnívala jsem se, že to bude těžký úkol. Měla jsem poměrně šťastnou ruku a bavila mě většina toho, co jsem se rozhodla číst. Některé tituly mě posunuly, některé pobavily, jiné literárně nadchly. Přesto se nakonec ukázalo, že tenhle úkol nebyl těžký ani v nejmenším. Jakmile jsem totiž začala dávat dohromady pětici svých "top knížek 2021", okamžitě mi bylo jasné, které to budou... a ani jsem nad tím nemusela moc přemýšlet. Vítejte tedy u posledního (lehce bilančního) článku v letošním roce, dejte si čaj, zbytky vánočního cukroví a pojďme na to!
Než začnu, měla bych zdůraznit, že je to samozřejmě má zcela subjektivní TOP pětka (tento článek nemá za cíl hodnotit "objektivní" kvalitu knížek a už vůbec ne jejich všeobecnou oblíbenost). A ještě jedna důležitá poznámka - titulům jsem nepřisuzovala žádné pořadí. Nejsou řazeny vzestupně ani sestupně. Berte je zkrátka jako pět nejlepších "budiž-knih" letoška, z nichž mě každá nadchla jinak. Po svém. :-)
A teď už tedy ke konkrétním knížkám.
Anna Cima: Probudím se na Šibuji
Nejdříve ze všeho musím určitě jmenovat román Probudím se na Šibuji. Knížku Anny Cimy z roku 2019, jejíž hlavní postavou je studentka japanistiky na FFUK. :-) Já jsem tedy poslouchala audioverzi v podání Anny Kameníkové, ale to je asi jedno. Ten příběh mě tak či tak nadchnul. Ocenila jsem jeho mladistvost, originalitu, hrdinčino zapálení pro japonštinu a, samozřejmě, skvěle vykreslené detaily ze života na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, to jest na mé osobní alma mater. Bylo milé si zase jednou na ty dny zavzpomínat. :-)
Nick Bradley: Kočka a město
Další top knížkou uplynulého roku, taktéž z japonského prostředí, je pro mě zcela jednoznačně Kočka a město. Knížka sestávající se ze vzájemně propojených povídek odehrávajících se v útrobách Tokia, jimiž mimo jiné prochází podivná šedá kočka. Tahle kniha mě oslovila nejen po jazykové a tematické stránce, ale taktéž svou žánrovou různorodostí. Nick Bradley dokázal vytvořit úžasně zábavný povídkový mix (objevuje se tu haiku, magický realismus, komiks, prvky kaligramu...), a to aniž by výsledný text působil vyumělkovaně... Celé dohromady to úžasně funguje a dokonce se v závěru objeví i jedna záhadná společná pointa. No... super, super, super. :-)
Muriel Barbery: Růže sama
Do třetice všeho japonského nemohu vynechat melancholický text Muriel Barberyové, Růže sama. Tuhle knížku jsem zařadila hlavně proto, že zadrnkala na mé poetické já. Růže sama na mě působila jako voňavá procházka po Kjótu, trochu posmutnělá, ale přece plná barev. A já jsem si ji stoprocentně užila. ♡
Pavla Horáková: Teorie podivnosti
Překvapením roku se pak pro mě jednoznačně stala Teorie podivnosti Pavly Horákové. Knížka vyšla již v roce 2018, takže jsem ji četla s tříletým zpožděním. Nuž, pozdě, ale přece. :-) Každopádně jsem byla opravdu mile překvapená. Bavilo mě svérázné uvažování hlavní hrdinky, její teorie a autorčin intelektuální smysl pro humor. Vím, že to tak asi necítí každý, kdo román přečetl. Ale já jsem se v určitých úsecích srdečně (a nahlas) zasmála, což se mi u knížek stává opravdu málokdy. Už jenom za to si knížka zaslouží místo v tomto seznamu. :-D
Karel Gott: Má cesta za štěstím
A nakonec - Karel Gott. S jeho Cestou za štěstím jsem strávila téměř celé léto a byla to kvalitní životopisná jízda. Publikace je to naprosto výjimečná, opravdu se povedla. Je objemná, kvalitní, na ničem se v ní nešetřilo, navíc je příjemně napsaná. Inspirativní. Fakt - jako byste s Karlem seděli na pohovce a on vám vyprávěl o svých kariérních a jiných toulkách. No prostě Karlova božská knižní tečka.
...
To tedy byla pátá a poslední kniha, kterou pro dnešek končím. :-) Co Vy? Které knížky letos dostaly vás? Určitě budu ráda, když se v komentářích svěříte se svými letošními oblíbenými tituly, romány, audioknihami, objevy... Protože inspirace není nikdy dost. :-)
...
Přeju všem do nového roku klid, pohodu, zdraví a... samozřejmě - SKVĚLÉ KNÍŽKY!
Komentáře
Okomentovat