Knihy, které vás přenesou do Japonska

Přijde mi, že v poslední době začíná být trendem situovat děj knížek do japonského prostředí. Možná je to jen můj dojem, možná ne... Pravdou ale je, že se mi v poslední době do cesty připletlo poměrně dost knížek s japonským nádechem. Proto jsem se rozhodla věnovat článek těm knížkám, které já osobně považuju za nejpůsobivější, především tedy ve směru přenesení japonské nálady na čtenáře. 




ČAJOVNA V TOKIU

Začnu romantikou. Julie Caplinová je autorka, jejíž knížky jsou velmi oddechovým, nasládlým čtením. V jejích románech jde snad bez výjimky o tohle: single hlavní hrdinka přijme pracovní výzvu v cizí zemi, kde nachází nejen kariérní úspěch, gastronomické prožitky, souznění s místní kulturou, ale také božského muže (se kterým to zpočátku samozřejmě "nevypadá". :-D)

Ani Čajovna v Tokiu v tomto není jiná, takže záleží na vás, zda na takovouto předvídatelnou romantiku máte buňky. Nicméně pokud ano, čeká vás skvělý zážitek a budete mít chuť do Japonska vyrazit. Protagonistka Fiona navštěvuje kouzelná zenová místa, pochutnává si na místních specialitách, účastní se duchovního čajového obřadu, odhaluje střípky japonské filozofie. Je to příjemně náladové a pohodové. (Více v samostatné recenzi zde.)




RŮŽE SAMA

Druhou knihu, kterou určitě musím zmínit, je Růže sama francouzské spisovatelky Muriel Barberyové. Muriel Japonsko zbožňuje, nějakou dobu v této zemi i žila a její nadšení se do textů bezesporu promítá. Já jsem to zalíbení cítila už v autorčině starším románu S elegancí ježka, konkrétně tedy v postavě Japonce jménem Kakuro Ozu.

Růže sama (narozdíl od Čajovny v Tokiu) rozhodně není romantická, ačkoli se to tak na první pohled může jevit. Je to o jedné zatrpklé ženě, která přijíždí do Japonska, aby si vyslechla závěť zesnulého otce. A ačkoli má k Japonsku zpočátku zvláštní vztah, tak v něm nakonec nalézá samu sebe a nový začátek. Tahle knížka je reflexivní, plná symbolů, kontrastů, východních legend a poetických popisů. Autorčin jazyk je nádherný a provádí čtenáře japonskou krajinou, dává mu přivonět k japonským květům. Je to taková pomalá, náladová procházka Kjótem. (Podrobněji tady.)




PROBUDÍM SE NA ŠIBUJI

A nyní jedno velké doporučení z vod české literatury - Probudím se na Šibuji. Knihu napsala absolventka japanologie Anna Cima, jejíž nadšení Japonskem je rovněž (podobně jako v případě autorek výše) silně nakažlivé. Román je to skvělý - svěží, mladistvý, intelektuální, čtivý. A svým způsobem experimentální.

S jeho dějovou linkou je to trochu složitější, neboť se vyskytuje ve třech rovinách: jedna z nich se odehrává na Karlovce, kde hlavní hrdinka Jana studuje japanologii a překládá text fiktivního autora Kawashity, druhá rovina postupně poodkrývá Kawashitovu povídku Milenci a třetí je situována do japonské čtvrti Šibuja, v níž se probudí jakési Janino druhé já

Kromě toho, že se v románu setkáte se zasvěceným pohledem na japonskou literaturu a že se podíváte do japonských končin, dostanete taktéž chuť pronikat do japonštiny nebo se rozkoukávat v kandži. Je to působivý text a já jsem si ho stoprocentně užila (viz recenze :-)).




NEŽ VYSTYDNE KÁVA

Bylo by přinejmenším zvláštní, kdyby se v tomto výčtu neobjevil japonský autor, takže - Tošikazu Kawaguči a jeho magicky realistický příběh Než vystydne káva. V knížce se sice přímo nevyskytují tradičně japonské prvky, ale přesto na tom vyprávění cosi japonského je. Ticho. Preciznost. Jemnost. Když totiž otevřete stránky téhle knížky, máte pocit, jako byste doopravdy (myšleno fyzicky) vstoupili do kavárny jménem Funiculi funicula, v níž se všechno odehrává. Jako byste tam seděli taky, popíjeli voňavou kávu z malého hrnečku, poslouchali cinkání nádobí a v tichosti pozorovali, co se kolem vás děje.

Základem knihy je, že jde o kavárnu, v níž je hostům umožněno cestovat v čase. A i když jsou pravidla pro takové cestování poměrně omezující (jednou z podmínek například je, že se musíte vrátit zpět, než vám vystydne káva), dokázal autor na tomhle principu vystavět čtyři posmutnělé příběhy lidí, kteří si tu kouzelnou kávu ve Funiculi funicule opravdu vypijí.

Nedávno u nás mimochodem vyšla v pořadí druhá Kawagučiho kniha s názvem Než pravda vyjde najevo. Tu jsem sice ještě nečetla, ale chystám se. Už se mi po té kofeinem provoněné atmosféře docela stýská.  ♡




THIRTY-SIX VIEWS OF MOUNT FUJI

Titul Thirty-six viewes of Mount Fuji pak bude pralinkou pro ty, kdož se rádi kochají uměním. V tomto případě se totiž skutečně jedná o estetický skvost. Publikace je realizována ve stylu jakéhosi leporela vloženého do tvrdého "boxu" a pyšní se sérií dřevotisků známého japonského umělce Kacušika Hokusaie (1760-1849). Nejsem znalec umění, ale styl, v němž Hokusai tvořil, mému oku jednoduše lahodí. Nemohla jsem tuhle knihu zamlčet - do Japonska vás totiž zavede naprosto dokonale. Sice trochu jinak než předchozí tituly, ale ano. Je to krása. Jednoduchá a japonská. (Více v samostatném článku.)




JAPAN: THE COOKBOOK

A na závěr budiž představena úchvatná kuchařka specializující se na japonské pokrmy - Japan: The Cookbook od autorky Nancy Singleton Hachisu. Musím konstatovat, že po grafické stránce v tomto případě nakladatelství Phaidon povýšilo kuchařku na umění. Je to nádherná věc. Už jenom ta nevtíravá, leč všeříkající obálka. Foodstyling je nadmíru vyvedený (máte chuť snad na všechno, co je na fotkách), písmo vkusné, text přehledný. I po obsahové stránce je tenhle cookbook skvělý - na čtyř stech šedesáti čtyřech stranách objevíte vyčerpávající množství receptů na tradiční japonská jídla (řazeno od předkrmů po dezerty) a dokonce si v úvodu můžete přečíst i něco málo o historii japonské kuchyně. Tedy, ovládáte-li angličtinu. Není to česká kniha. :-)

Dobrou chuť! (どうぞお召し上がりください)




A tady má doporučení (prozatím) končí. Nepochybuju, že jakmile tento článek publikuju, vynoří se odněkud další román s japonskou tématikou a budu litovat, že jsem ho nezařadila... ale co už. :-)

A která kniha s japonským nádechem uhranula vás...?

Komentáře

  1. Krásný přehled!
    Z Tvých tipů jsem byl nadšený z Probudím se na Šibuji, Růže sama ještě čeká v zásobníku ... a o Než vystydne káva začínám uvažovat :).

    Za sebe bych doplnil dva rozměry nebeletristické, totiž zenové zahrady (Mira Locher: Zen Gardens - The Complete Works of Shunmyo Masuno - https://blog.wuwej.net/2020/10/10/mira-locher-zen-gardens-the-complete-works-of-shunmyo-masuno.html) a haiku. Z nich mě nejvíc zaujal Bašó: Měsíce, květy (https://blog.wuwej.net/2011/03/03/baso-mesice-kvety.html)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :-) Mám radost, že Probudím se na Šibuji zaujalo i Tebe. :-)

      Ještě k té knížce - Než vystydne káva. Původně to bylo napsáno jako divadelní hra (možná proto je v knížce zachována "jednota místa"), a protože mělo drama úspěch, napsal pro něj autor i verzi v próze. :-) Možná proto jsem si při čtení tolik připadala, že v té kavárně s postavami přímo sedím.

      Jinak - Zen Gardens vypadají dobře, musí to být krásná kniha. Zenové zahrady se mi hodně líbí a tahle publikace vypadá i dost kvalitně... No, děláš mi chutě. :-D

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Proč v poslední době nechodím do knihoven