RECENZE: Růže sama

Francouzskou autorku Muriel Barberyovou mám ráda. Líbí se mi její intelektuálně-melancholický styl psaní, povaha témat a spisovatelčino zalíbení v japonské kultuře. Už jsem četla dvě její knížky (S elegancí ježka a Pochoutku) a obě jsem si užila, takže když se v produkci nakladatelství Host objevil titul jménem Růže sama, bylo mi jasné, že se do něj dříve či později pustím. A dobře jsem udělala. Byla to krásná procházka rozkvetlým Kjótem. 




Dějová linka

Příběh se točí kolem Rose, která poprvé přijíždí do Japonska, aby si vyslechla závěť svého zesnulého otce. Nikdy ho neviděla, ani její matka jí neposkytla zrovna harmonické rodinné zázemí... a Rose postupem času zatrpkla. Japonská cesta jí ale postupně navrací růž do tváří. V zenových zahradách totiž znovu nalézá sebe samu. Nový začátek. A naději.

Pomalé, náladové čtení

Spíše než děj mě však na knížce zaujala atmosféra. Melancholická, posmutnělá, pomalá. Bylo to jako pozorovat hlínu, z níž pomalu vyrůstá květina. Nutno podotknout, že autorka ve svém japonském vyprávění používá mnoho popisných pasáží. Lahodně popisných, řekla bych. Normálně si v deskripcích až tak nelibuju, ale tyhle byly čímsi kouzelné. Vykreslení zahrad, chrámů a nálad zkrátka pohladilo poetickou část mé duše. :-)

Symboly a legendy

Každá z dvanácti kapitol je pak uvedena krátkou legendou, která se následně symbolicky promítne do Rosiny cesty. Zda se jedná o legendy skutečné, nebo o fiktivní, to se mi zjistit nepodařilo. Každopádně jsou ale působivé a do textu skvěle zapadají.

Japonský nádech

Dále by bylo záhodno zdůraznit, že Muriel Barberyová je do Japonska skutečně zamilovaná. Tuhle její vášeň jsem cítila už z knihy S elegancí ježka, přestože se děj románu odehrával ve francouzské čtvrti. Vůbec se tedy nedivím, že tentokrát situovala příběh přímo do Kjóta, kam se kdysi na nějakou dobu odstěhovala. Vůni Japonska tady vdechujete na každé stránce. Procházíte japonskou krajinou, ochutnáváte cizokrajné jídlo... a několikrát hlavní hrdinka smáčí rty v typickém japonském čaji, kterým je (jak možná tušíte) matcha

"Zdráhavě zvedla misku ke rtům. Čaj chutnal po zeleni. Zaútočila na ni chuť listí, trávy, žabince a řeřichy a ona v ní rozpoznávala zemi, do které byla povolána. Zemi rýže a hor, zemi, v níž se ze všeho nejdřív odstraní cukr a sůl, aby zůstala pouze chuť bez hmoty, chuť ničeho, hladký a bledý koncentrát lesa před příchodem lidstva." (str. 74)

Vyvedená obálka

A než skončím, ráda bych ještě pochválila obálku knížky. Její návrh (respektive žena s japonskou krajinou ve tváři) vychází z grafického řešení francouzského originálu, který česká variace se sytě růžovými prvky perfektně podtrhává. Celé se to, podle mě, moc hezky doplňuje s příběhem. V jediné kresbě se tu snoubí kontrétno a abstraktno. Působí to snově... jako celá tahle knížka.

Růže sama je zkrátka takový nepatrně nasládlý poetický zážitek.

Proto doporučuju dopřát si ho v klidu.

A v tichu. :-)








Bibliografické údaje

Název: Růže sama / Une rose seule
Autorka: Muriel Barbery
Překlad: Eva Sládková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2021
Počet stran: 183
ISBN: 978-80-275-0587-6

Komentáře

  1. Po takové recenzi mi nezbývá, než si knihu urychleně koupit.
    (Doufám, že to nebude zklamání jako z Borovicových ostrovů.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jooo.... Borovicové ostrovy. To nebylo ono. :-D Do Růže samé jsem se nicméně fakt ponořila, do té atmosféry. :-) Mám prostě ráda autorčino vyjadřování. Každopádně doufám, že se bude líbit a jsem zvědavá na názor!

      Vymazat
  2. Ách, to znie úúúžasne, výborná recenzia, mňa si teda nalákala :D A tá obálka je vskutku krásna...a nádherné fotky♥♥♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, Mony! ♡ :-)

      Moc mě těší, že jsem Tě nalákala. :-) Snad se bude líbit!

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Proč v poslední době nechodím do knihoven