Nick Bradley: Kočka a město
O čem titul vypráví?
Knihu bych charakterizovala jako sofistikovaný soubor povídek, které spoluvytvářejí pozoruhodnou literární mozaiku odhalující duši Tokia. Jednotlivé příběhy jsou tak trochu pootevřené, přesto je však autor nechává v následujících "kapitolách" nenápadně doznívat. Buď explicitně, nebo jen mezi řádky a v náznacích. Některé postavy se zkrátka (jen tak mimoděk) mihnou i v povídkách, které už jim vlastně nepatří. A co je důležité - úplně všemi těmito texty prochází zvláštní zelenooká kočka...
Ráda bych ještě v úvodu zdůraznila, že britský autor - Nick Bradley - strávil v Japonsku deset let, hovoří plynně japonsky a v současné době se v rámci svého doktorátu zabývá zobrazením koček v japonské literatuře. Jeho prvotina Kočka a město je tudíž syntézou jeho zájmů a zdá se být postavena na pevných základech. :-)
Literární vynalézavost
Za sebe dále jednoznačně oceňuju, že je každá z povídek jiná. Najdete tu příběh psaný ve stylu magického realismu, sci-fi povídku, tři texty na pokračování s detektivním podkresem, vsuvky ve formě postů na sociálních sítích nebo dokonce komiks. Obdobně rozmanitě si autor počínal i v rovině tematické a výsledný mix příběhů je úžasně zábavný.
Jazykové perličky
Filologická část mého já dále jásala nad tím, že Nick Bradley do textu implikoval zajímavosti ohledně japonštiny. Sem tam se objeví výklad některého "nepřeložitelného" výrazu, občas se autor zmíní o současných komunikačních trendech. Například se mezi řádky objevuje adjektivum kawaii (= rozkošný, roztomilý), které prý kvůli aktuální nadužívanosti utrpělo oslabením původního významu. Nebo tohle:
"Flo se znovu zahleděla na čínské znaky pro slovo čikan (tj. osahávání žen, pozn.). Či 痴 znamená "hloupý" a kan 漢 zase "čínský". To samé kan 漢 jako ve slově pro "čínské znaky" kandži 漢字. Čím víc o tom Flo přemýšlela, tím podivnější jí to slovo připadalo - co mají Číňané společného s tím, že japonští muži ve vlacích osahávají ženy? Znamená to snad, že že lidé osahávající ženy jsou stejně hloupí jako Číňané? Všechno jí to připadalo poněkud bizarní a xenofobní." (str. 118)
Možná je to moje osobní "deformace". Na univerzitě jsem se lehce otřela o lingvistiku a podobná jazyková specifika mě fascinují, ale... třeba v tom nejsem sama. :-)
Japonská atmosféra
Titul je pak samozřejmě obohacen o sérii japonských prvků. Postavy popíjejí zelený čaj, pivo, chodí do lázní onsen, objeví se tu socha psa Hačikóa, efektní znaky kandži nebo se slaví svátek Hanami. To vše čtenáře zavádí do japonských ulic. Oproti jiným knihám tohoto typu však není pohled na Tokio ani náhodou idealizován. Popravdě řečeno - autor odkrývá především jeho odvrácenou tvář. Uspěchanost města, stres, hon za kariérou, bezdomovce... Není to sice přímo depresivní čtení, ale romantické také ne. Kočka a město je svým způsobem knihou melancholickou. S drsným povrchem, leč magickým jádrem.
A celkově...
... se mi to líbilo moc. Tokijské příběhy jsem úplně všechny (bez výjimky!) zhltla a žádný z nich mě nezklamal. Nick Bradley mě navíc nadchnul svým originálním přístupem a určitou literární svěžestí. Takže...
... jo. Tohle si přečtěte. Je to super. :-)
Název: Kočka a město / The Cat and the City
Autor: Nick Bradley
Překlad: Anna Křivánková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2020
Počet stran: 339
ISBN: 978-80-275-0388-9
Komentáře
Okomentovat