Jak číst klasiky, aby vás bavily

Klasiky jsou věčným čtenářským tématem. Všeobecně se tvrdí, že je dobré čas od času nějakou přečíst, protože bychom přece měli mít alespoň základní přehled. Na druhou stranu ale určitě není žádoucí uvrhnout se do čtecí krize jenom proto, že jsme si naordinovali Dostojevského a ne a ne s ním pohnout. Já osobně jsem toho názoru, že je lepší přečíst spoustu knížek, které nás baví, než se několik měsíců zbytečně mordovat s jednou klasikou. NICMÉNĚ! Pokud přece jen máte ambice se sem tam do nějaké té „Babičky“ pustit, mám pro vás pár tipů, jak si takové čtení co nejvíce užít. :-)

1. Ke klasikám přistupujte v kontextu doby

Tak tedy zaprvé – vždycky, když berete do rukou klasiku, mějte na vědomí jednu věc: tahle knížka původně NEBYLA napsána pro vás. To, že nás klasiky občas nudí, je totiž často způsobeno tím, že na ně pohlížíme příliš kriticky. Jsme „rozmazlení“ současnou literaturou, která se nám snaží jít všemi možnými způsoby naproti. Autoři se můžou přetrhnout, abychom byli spokojení a psali na jejich romány nadšené recenze.

No jo, jenže doba se mění. Dnešní čtenář přemýšlí jinak něž člověk, který se narodil na začátku dvacátého století, nebo třeba v období renesance. Proto je důležité neočekávat od klasik totéž, co od současných novinek. A být otevřeni jiným přístupům.

2. Buďte zvídaví

A to mě přivádí ke druhému bodu: nikdy není špatné si o klasice, do které se pouštíme, zjistit něco málo předem. Samozřejmě tady nemluvím o ději, ten vám už stejně nejspíše vytroubili v hodinách literatury. Mnohem zajímavější je nicméně dobový kontext, osobnost autora, pozice daného žánru v rámci konkrétní historické etapy. On totiž většinou skutečně EXISTUJE důvod, proč do dějin vstoupila  právě ta či ona kniha, a ne jiná.

A když pak znáte všechna ta proč, už se na text díváte jinak. Tak nějak zasvěceněji, s větším pochopením. Více vás to zajímá. Začnete přemýšlet, jak prudérní musela být společnost, když nějaký text (který vám přijde naprosto nevinný) odsoudila jako vrchol nemravnosti. A tak podobně. :-)

3. Všímejte si dobových indicií

Prostřednictvím starých textů se také dá docela dobře nahlížet do historie. Knihu totiž netvoří jen děj, ale také prostředí, které přímo vychází z reálné zkušenosti autora. Proto je občas zajímavé nechat se vtáhnout do jiných staletí a sledovat, jak tehdy společnost fungovala. 

Pro příklad si vezměme třeba Jiráskovu Filosofskou historii, ve které je jistá Lenka mimo jiné přitažlivá tím, že tajně (v duchu vlastenectví) uchovává v šuplíku Máchův Máj. :-) Dneska bychom na něco takového chlapa nejspíše nesbalily, ale tehdy na tom evidentně bylo něco sexy. 

A nebo – věděli jste, že babičce z knihy Boženy Němcové bylo pouhých 55 let? Přitom je v textu popsána jako žena s vlasy bílými jako sníh, scvrkýma rukama a jedno z vnoučat dokonce konstatuje, cituji: „Ale babičko, vy máte jen čtyry zuby!" A teď tuhle představu porovnejte s vizáží současné herečky téhož věku – Nicole Kidman. :-D

4. Podtrhávejte si zajímavé myšlenky 

Co je dále možné v klasikách hledat, jsou zajímavé myšlenky. Respektive jejich formulace. V tomhle jsou díla dávných mistrů prostě poklad. Já sama jsem si už stihla vypsat nemálo citátů, které přesně vyjádřily nějakou pravdu, a to tak, že se mi z toho udělala husí kůže. Zajímavým materiálem pro mě byla například Exupéryho Citadela. Ta je sice na čtení poměrně náročná, ale některé autorovy metafory na mě zapůsobily natolik, že je dodneška je nosím v hlavě. 

Proto buďte ostražití – ty perly tam někde jsou, jen je třeba je najít. :-)

5. Sežeňte si krásné vydání

Co dokáže perfektně navnadit na čtení klasik, je krásné vydání. Proto si pořiďte takový výtisk, který bude radost brát do ruky. Ke kterému se budete rádi vracet.

A jak by měl takový ideální vizuál vypadat? To už záleží na vás. :-) Někomu vyhovuje decentní řada klasik od Odeonu, někomu se budou líbit bohatě ilustrovaná vydání od nakladatelství Rybka (já jsem si od nich pořídila například Bratry Karamazovy nebo Farmu zvířat). Ale můžete prozkoumat třeba i knihovnu (pra)babičky. Taková letitá knížka vonící starým papírem má totiž taky něco do sebe. ♡

6. Prokládejte "neklasikami"

Tenhle konkrétní bod neplatí pro úplně každou klasiku... nicméně pro ty náročné ano. Při čtení určitých knih je podle mě fajn dopřávat si pauzy a prokládat si je oddechovými kousky. Nad zmiňovanou Citadelou například musíte dost přemýšlet a je pochopitelné, že na to člověk nemá vždycky sílu. Někdy zkrátka potřebujete vypnout. A přiznám se, že kdybych měla přečíst devítisetstránkového Dostojevského na jeden zátah, tak by mi z toho asi taky začalo brzo hrabat. :-D 

7. Vězte, že se vzděláváte a rozšiřujete si obzory

Dále pak doporučuju ke klasikám přistupovat s pocitem, že děláte něco pro svůj intelektuální rozvoj. Možná, že se mnou nebudete souhlasit, protože určitě existuje mraky jiných odvětví, ve kterých je třeba se vzdělávat. I přesto si myslím, že literatura zůstává součástí jakéhosi společného kulturního dědictví. A není výjimkou, že na ni občas někdo mezi řádky odkáže.

Nerada bych tvrdila, že znalost klasik je v dnešní době nutností. To asi ne. Ale stejně není od věci vědět, že pojem "Velký bratr" má vlastně původ v Orwelově románu. Chápat, odkud se vzalo označení lolitka. Nebo proč co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně. :-)

8. Nebojte se vnímat klasiky po svém

A nakonec bych zdůraznila tohle: nezdráhejte se stará díla vnímat po svém. Pokud totiž v klasických knihách najdete myšlenku, která s vámi rezonuje, je to nádhera. I když to tak třeba autor původně nezamýšlel. Jediné, co se v tu chvíli totiž počítá je to, že vás oslovil. Nemusíte se tedy za každou cenu upínat na to, co tím chtěl básník říci. Každý čtenář má právo na vlastní interpretaci a na vlastní prožitek. :-)

...

Takže! Nebojte se klasik. I ony mohou být zábavné a můžete si je užít, pokud k nim budete přistupovat přátelsky. :-) Já si je jednou za čas každopádně otevřu a musím říct, že mě to i docela těší.

No a co vy? Jak vnímáte rozpor číst, či nečíst klasiky*?

* Vida, narážka na Shakespeara. Fakt je to všude. :-D