RECENZE: Čajovna v Tokiu

Tak jo. Definitivně jsem propadla závislosti na románech ze série romantické útěky. Je to zvláštní. Já totiž romantiku jinak moc nemusím. Přesto mám právě na knížky Julie Caplinové nějak slabost a ani tentokrát jsem neodolala jejímu románu Čajovna v Tokiu. A jaké to bylo?



Nástin dějové linky

Fiona se živí psaním cestovatelského blogu, ráda fotí a když vyhraje čtrnáctidenní cestu do Japonska spojenou s fotografováním, okamžitě výzvu přijímá. Jejím průvodcem má být profesor Kobaši, který však musí na poslední chvíli odjet a zastupuje ho tudíž fotograf Gabriel Burnett. Ten ale nevypadá, že by měl z role mentora zrovna radost, chová se arogantně. Navíc je to Fionin bývalý učitel, do něhož se před lety naivně zamilovala. Jak to nicméně v románech Julie Caplinové chodí - přestože spolu ti dva neodstartují zrovna v přátelském duchu, pomalu k sobě nacházejí cestu a všichni tušíme, jak to asi celé dopadne. :-)

Barvy Japonska

Tentokrát se tedy příběh odehrává v prostředí Tokia. Je to město kontrastů - na jednu stranu hlučné, lidnaté a přetechnizované, ale na druhou stranu tady Fiona nachází klid a zen. Především tedy v poklidné minimalistické čajovně své hostitelky Haruko. Autorka si, jako obvykle, pohrála s popisy atmosféry a troufám si tvrdit, že tentokrát se jí to obzvláště vydařilo. Už jenom proto, že hlavní postavy nazíraly na svět uměleckým okem objektivu.

Mimo to se mezi řádky dočtete i něco málo o japonské kultuře. Mě třeba zaujal svátek Hanami, jehož podstatou je těšit se z pohledu na rozkvetlé sakury. Nebo filozofie kincugi oslavující vše rozbité a vadné, což v praxi znamená například to, že když se rozbije hrneček, slepí se a jeho prasklina se pozlatí, neboť právě díky nedokonalosti nabývají věci na kráse.

Vůně čaje

A pak je tu samozřejmě vůně čaje, na kterou jsem se osobně hodně těšila. Takhle - ony se v románu objeví i jiné popisy kulinářských zážitků (hned zkraje například Fiona ochutnává hřebenatky v tempuře nebo později pravý japonský ramen), ale pro mě byl právě čaj tím, na co jsem nakonec dostávala při čtení chuť. (A taky, že jsem si ho pak pokaždé uvařila. :-)) Dokonce jsem v textu narazila i na pár (pro mě nových) zajímavostí spojených s tímto božským nápojem. Třeba to, že čaji genmaicha (směs senchy, opražené rýže a popcornu) se také říká čaj rolníků, protože za starých časů venkované údajně čajové směsi právě rýží nastavovali.

Osvědčený styl psaní

Princip Juliina psaní se ani v případě tohoto titulu neliší od předchozích románů. Zápletka je opět řešena podle téhož klíče, podobný naturel mají i postavy. Odlišná byla snad jen jedna věc - ve vyprávění se tentokrát poměrně často střídají perspektivy. Příběh je prezentován jak z pohledu Fiony, tak Gabriela, a to mu dodává větší plasticitu, než když by byla vypravěčkou pouze hlavní hrdinka. (No... ono k těm změnám perspektiv docházelo vlastně už v Hotýlku na Islandu, ale mám dojem, že ve většině romantických útěcích to tak není.)

Taky si myslím, že se autorka ve svém psaní posouvá a čím dál tím víc se jí daří rozehrávat emoce. A protože v prvních dílech série bylo na můj vkus možná až moc erotických pasáží, lahodí mi, že Julie Caplinová poslední dobou klade důraz spíše na pocity a vývoj vztahů než na lascivní hrátky v posteli. :-)

Kde už jsem tenhle závěr viděla...?

Než skončím, tak bych se ještě stručně vyjádřila k závěru. Nebudu spoilerovat, ale... nemohla jsem se zbavit dojmu, že jsem přesně tohle závěrečné řešení už někde viděla. Možná v nějakém filmu? Nevím. Nemůžu si vzpomenout. Příběhy autorky, pravda, nejsou primárně postavené na originalitě nebo na nepředvídatelnosti, takže to asi tolik nevadí. Ale... kdybyste náhodou někdo (kdo už knihu četl) věděl, odkud by ten pocit déjà vu mohl pramenit, budu ráda, když dáte vědět. :-)

I tak to ale bylo moc fajn.

Romantická oddechovka se vším všudy. Tokio bylo doslova mým šálkem čaje - přiřazuju si ho do své top trojky od J. Caplin vedle Hotýlku na Islandu a Kavárny v Kodani. :-) A už teď vím, že si pořídím i autorčin příští titul Chata ve Švýcarsku... a snad i ten přespříští (v originále The Cosy Cottage in Ireland).







Bibliografické údaje

Název: Čajovna v Tokiu / The Little Teashop in Tokyo
Autorka: Julie Caplinová
Překlad: Michaela Klevisová
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2021
Počet stran: 328
ISBN: 978-80-271-1232-6

Komentáře

  1. Na tuhle knihu na sociálních sítích narážím poměrně často a upřímně se jí bojím. Romantické příběhy nejsou můj šálek čaje, a hlavně jsem v Japonsku žil tři roky, takže mě jako čtenáře nejde moc ulovit na "pozlátku", která se ukazuje v turistických průvodcích. :(

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No... já si taky nemyslím, že se tahle kniha bude líbit chlapům, je to spíše guilty pleasure pro nás, holky. ;-)

      Smazat
    2. To vzbuzuje otázku - Jaká z nově vydaných knih s tématikou Japonska by měla zaujmout muže? 😎

      Smazat
    3. Probudím se na Šibuji. :-) Zrovna to poslouchám a je to super.

      Smazat
    4. O této knize jsem již slyšel a byla prezentována jako "intelektuálně-milostná love story" či "dívčí román o studentce japanistiky", což mi úplně neevokuje čtivo pro muže, ale přidám si to na seznam výtisků, které mi mohou známí dovézt z Evropy.

      Smazat
    5. Dívčí román o studentce japanistiky? :-) V tomhle mě taky knížky baví. Jeden text může na různé lidi působit velmi odlišně. :-D Podle mě je to tedy román-unisex. Ano - protagonistkou je mladá slečna a jistý vývoj vztahu se v tom najde, ale kvůli tomu bych text za dívčí románek nepovažovala... Ale ještě to doposlechnu a pak o tom napíšu něco delšího. :-)

      Smazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Proč v poslední době nechodím do knihoven

RECENZE: Borovicové ostrovy