# EX-HITOVKY: S elegancí ježka

Vítejte u druhého článku ze série  # ex-hitovky. :-) Pro připomenutí - v téhle rubrice najdete knihy, které už sice dávno nejsou trendy, ale i tak jsou skvělé a pořád stojí za přečtení. Dneska bych se ráda zaměřila na svůj objev z roku 2006 - S elegancí ježka (L'Élégance du hérisson). Autorkou románu je Muriel Barbery a u nás tento intelektuálně vyladěný titul před lety vydalo nakladatelství Host. Kdo taky jiný, že? :-)

O čem to je? 

S elegancí ježka je filozofický román. Taková procházka myšlením dvou podivných intelektuálek pohlížejících na běžné dění kolem sebe. "Příběh" (jestli se to tak dá nazvat) je tedy nahlížen z pohledů těchto postav - postarší domovnice Renéé a dvanáctileté Palomy. Jejich perspektivy se ocitají v jakémsi náladovém kontrastu. Zatímco pasáže vyprávěné domovnicí jsou posmutnělé a šedavé, Palomin svět se zdá být barevný a pozitivní (a to i přesto, že vlastně "plánuje sebevraždu"). Ačkoli jsou však tyto postavy sociálně i generačně jinde, mají cosi společného - obě oplývají nadprůměrnou inteligencí a obě pohrdají "omezenými" lidmi ve svém okolí. (Ti se ve světle jejich optiky jeví jako plejáda snobských karikatur.) Zdá se tedy, že jediný, koho tyto dvě hrdinky vezmou na milost, je nový nájemník původem z Japonska, Kakuro Ozu...

(NEPATRNÝ SPOILER: "Plánuje sebevraždu" jsem vložila do uvozovek schválně - ani na vteřinu jsem totiž nevěřila, že by se Paloma skutečně hodlala zabít. Vnímala jsem tenhle její plán jako jakousi vysoce sugestivní hru. Nevím, jestli to tak bylo skutečně myšleno, možná ne. Toť pouze má čistě osobní interpretace.)

Co je na knize S elegancí ježka super?

Nekonvenční atmosféra

Někteří knize vytýkají, že nemá děj. A ano - dějová linka rozhodně není ničím, co by se dalo označit za strhující. Je tu nicméně něco jiného - unikátní poetika. Kdybych ji měla popsat jednou větou, řekla bych něco ve smyslu, že se tady "melancholický nádech životního podzimu sofistikovaně prolíná s hravými odstíny náctiletého vzdoru". I když to tahle zní trochu abstraktně. :-D 

Palominy zápisky

Dále by mohl zaujmout Palomin deník, který podle mě příjemným způsobem osvěžuje text a prosvětluje deštivou atmosféru kolem Renée. Paloma ho s mladistvou sebestředností rozděluje na tzv. "hluboké myšlenky" a "deník pohybů světa". To jen tak na okraj. :-D Každopádně musím přiznat, že tyhle části mě hodně bavily. Některé Palominy postřehy jsou totiž vtipně kousavé. Vzdorovité, ale inteligentním způsobem. Asi takhle:

"Jestli chcete znát můj názor, tak francouzská kuchyně je naprostá bída. Tolik geniality, prostředků a surovin kvůli tak těžkopádnému výsledku... Cpát si břicho samýma omáčkama a nádivkama a dortíčkama! To je dost nevkusné... A když už to není těžké, tak je to směšně srandovní: umíráte hlady a na rádoby zenovém talíři, který vám přinesou číšníci s výrazem funebráků, máte tři ozdobené ředkvičky a dvě svatojakubské mušle v rosolu z chaluh."

Japonský přídech 

Nevím, jak vy, ale já prostě zbožňuju, když z knihy sálá autorovo zaujetí pro některou zemi. A v případě Muriel Barbery je to Japonsko. V románu S elegancí ježka se zrcadlí její obdiv k japonské filozofii, cítíte autorčino zalíbení v čaji a vůbec se tu objevuje celkem dost japonských motivů (Palomina japonština, ramen, go...), které vykreslují tuhle kulturu ve velmi přitažlivém světle. Ostatně, Muriel Barbery má s Japonskem velmi úzký vztah. V současné době prý trvale pobývá v Kjótu. :-)

Bašta pro milovníky kultury

A nakonec bych neměla vynechat fakt, že autorka ve svém románu relativně často odkazuje na další knihy, spisy, staré filmy, hudbu... I kočky domovnice se jmenují podle postav z Anny Kareniny. Najdete tu zkrátka nespočet intoších narážek, které román posunují na vyšší úroveň. Chápu, že ne každý tento bod ocení. Já sama jsem většinou k intertextuálním odkazům celkem netečná. Často mi totiž přijde, jako by se autoři takovým psaním snažili za každou cenu ukázat, co všechno znají a jak moc jsou chytří. Ale to jsem trochu odbočila. Chtěla jsem zkrátka říct, že tady to funguje. Už jenom proto, že celá tahle kniha je vlastně takovou ódou na vzdělání. :-)

Závěrem...

Ačkoli si myslím, že kniha S elegancí ježka je skvělá věc, musím upozornit na jedno: nehodí se do každého rozpoložení. Musíte se na ni naladit. Anebo si ji nechat na období, kdy máte chuť na něco pomalejšího. Melancholického. Pozvolného. Čajového. Něco, do čeho prostě jen tak vstoupíte a necháte se tím unášet. 

(Mimochodem, kdyby se vám nechtělo přímo do čtení, můžete zkusit filmovou adaptaci Ježek. Paloma v ní sice místo psaní deníku natáčí video a některé detaily jsou přizpůsobené filmovému formátu, nicméně atmosféra je tu podle mě zachována naprosto bravurně. :-))