Ladislav Zibura: Všechny cesty vedou do Santiaga

Pěškopisy Ládi Zibury jsou pro mě takovou sázkou na jistotu, pokud jde o letní čtení. Navíc mi přijde, že tenhle autor zraje jako víno. Nejen, co se psaní týče. :) Tohle je každopádně jeho šestá knížka. Jmenuje se Všechny cesty vedou do Santiaga a tvoří ji Láďovy zážitky ze známé svatojakubské pouti. A jak se mi to četlo? Výborně!


Ladislav Zibura: Všechny cesty vedou do Santiaga

Na cestě do Santiaga

Pouť do Santiaga de Compostela (všeobecně známá jako „camino“) je snad neznámější evropskou stezkou, na niž z různých důvodů každoročně vyrážejí zástupy lidí. Láďa se tady objevil už podruhé a v tomto cestopise sdílí své zážitky a originální postřehy. Sledujete jeho kroky, nasáváte atmosféru, prožíváte spolu s ním komické situace, chvíle pohody i krušnější momenty. A protože je autor nejen dobrým vypravěčem, ale i pozorovatelem, můžete se těšit jak na plastické popisy četných setkání se spolupoutníky, tak i na jejich (často pozoruhodné) příběhy.

Humor na jedničku

O autorově stylu jsem už možná psala v recenzi na jeho předchozí knížku Prázdniny v Česku, ale zmíním to znovu. Když jsem četla Láďu Ziburu poprvé (v mém případě to byl titul Pěšky mezi buddhisty a komunisty), tak jsem byla z jeho humoru trochu rozpačitá. Konkrétně jsem měla pocit, že se snažil být vtipný za každou cenu, občas vyloženě na sílu. A proč to píšu? Protože v jeho pozdních cestopisech už to tak není. Přijde mi, že poslední dobou zvládá text perfektně vybalancovat. Jeho osobité glosy sice stále zůstávají významnou ingrediencí jeho knížek (ale už působí zcela přirozeně), zároveň jsou tu lehce vzdělávací pasáže (v adekvátní míře) a tentokrát mě dokonce mile překvapila hezká (nehumorná) zamyšlení nad životem.

Reflektující Ládík

A když už jsem u toho – právě reflexivní pasáže jsou tím posledním střípkem, kterým mi v předchozích Láďových titulech chyběl. Mluvím o takových těch vážnějších reflexích nad smyslem cesty, nad pocitem svobody a nad tím, co člověku putování dává a v čem ho posouvá. A tady to JE. Nechci tyhle pasáže popisovat jako „ezoterické“, protože v případě Ladislava to není ten pravý výraz... lepší bude konstatovat, že jsou to úseky emotivní, hloubavé a sebezkoumající. :) 

Atraktivní grafická úprava

Na závěr – jako obvykle – musím pochválit grafické zpracování publikace. Pokud Láďu trochu znáte, tak je vám pravděpodobně známo, že jsou jeho knížky hojně ilustrované Lukášem Tomkem. A ani v tomto případě tomu není jinak. Pro čtenáře je to příjemné zpestření, obrázky jsou líbivé, lehce náladové a podle mě je to milionkrát lepší řešení než realistické fotografie.

Takže opět palec nahoru!

Knížka je super, povedla se. :) Dokonale vystihuje ducha camina... a za mě je to nejlepší věc, kterou zatím Láďa napsal. Jo! A pokud se náááááhodou na Camino chystáte, tak si tenhle cestopis určitě nenechte ujít. Myslím, že vás přenese tu správnou náladu! 


Knížka

Láďa

zajíc na poli


Bibliografické údaje

Název: Všechny cesty vedou do Santiaga
Autor: Ladislav Zibura
Ilustrace: Lukáš Tomek
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok vydání: 2023
Počet stran: 336
ISBN: 978-80-7662-533-4

Komentáře

Okomentovat

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Obrázek
Dneska trochu prakticky. :-) Myslím, že každý čtenář někdy řešil otázku, co s vyřazenými knihami. Přetřízení knihovny je totiž pouze prvním krokem k tomu, abychom uvolnili místo na nové výtisky a zbavili se těch, které už z různých důvodů nepotřebujeme. I já jsem v minulosti zkoumala, "kam s nimi" - prostor naší domácí knihovny také není nafukovací. :-D Čili... jaké tedy máme možnosti?  Člověk má obvykle představu, jak by zhruba chtěl s vyřazenými knihami naložit. Zpravidla přemýšlíme o dvou alternativách: buď z nich chceme ještě něco vytěžit (a prodat je), nebo je naším primárním cílem vyklidit prostor v knihovně (a třeba je i darovat). Otázka zní, kde a jak. Plus - existují i jiné způsoby, jak poslat literaturu dál. Pojďme se na to tedy společně podívat. (↓) 1)     Varianta  PRODAT Antikvariáty - Kontaktovat majitele antikvariátů se vyplatí především ve chvíli, kdy se vám v bytě povalují stovky knih, se kterými si nevíte rady. Podle mě je to ideální řešení, pokud kupříkladu
Číst

Coleen Hoover: Námi to končí

Obrázek
Námi to končí je kniha velmi oblíbené autorky v žánru new adult -  Colleen Hoover . Až doteď jsem ji moc neznala, jen jsem na ni odevšad slýchala chválu a ódy. :-) Titul Námi to končí jsem si pro seznámení s její tvorbou vybrala především proto, že jej mnoho čtenářů (resp. spíše čtenářek) označilo za svůj nejoblíbenější. A pak mě utvrdilo 91   % na Databázi knih a 92   % na ČBDB . :-)
Číst

Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý

Obrázek
Nedávno si ke mně našla cestu knížka  Až na ten konec dobrý . Úplně náhodou, nutno říct. O to větší překvapení pro mě bylo, jak moc jsem si ji užila. Navíc – přestože jde o knížku, která se v mnoha bodech dotýká smrti, tak jsem se u ní místy fakt zasmála. A nejsem jediná. Vzhledem k tomu, že titul získal Magnesii Literu v kategorii Cena čtenářů, je jasné, že cynický humor Pavla Tomeše zdaleka neoslovil jenom mě. :-) Struktura příběhu Vypravěči se v knize  Až na ten konec dobrý vyskytují celkem tři  –  pětatřicetiletá novinářka, bývalý ředitel hvězdárny v důchodu a jeho vnučka Luna. Každý vypráví svůj vlastní příběh, prezentuje vlastní pohled na svět... a (jak asi čekáte) v jednu chvíli jejich osudy protnou . Velice nezvykle ovšem, to se musí nechat. :-) Chlap v každé postavě Každý z těchto tří pohledů autor jazykově přizpůsobil konkrétním postavám . Všechny jsou jasně rozpoznatelné a ohraničené. Přesto mi přijde, že se chlapský a sarkastický styl Pavla Tomeše promítnul nejen do osobn
Číst

Knihy, které vás přenesou do Japonska

Obrázek
Přijde mi, že v poslední době začíná být trendem situovat děj knížek do japonského prostředí. Možná je to jen můj dojem, možná ne... Pravdou ale je, že se mi v poslední době do cesty připletlo poměrně dost knížek s japonským nádechem. Proto jsem se rozhodla věnovat článek těm knížkám, které já osobně považuju za nejpůsobivější, především tedy ve směru přenesení japonské nálady na čtenáře. 
Číst

Tereza Ramba: DobroDruhům

Obrázek
Terezu Rambu (rodným jménem  Voříškovou ) asi není nutné nijak zvlášť představovat.   Je to sympatická mladá herečka, která mimochodem loni získala Českého lva za hlavní ženský herecký výkon ve filmu Vlastníci , založila podcast s názvem  Tereza Ramba: do duší  a vydala svou první knížku. Úspěšný rok, nutno poznamenat. A já bych se nyní ráda zaměřila na tu knížku. Jmenuje se  DobroDruhům  a je (podobně jako její autorka) vcelku svérázná. :-) O čem to je? No... možná bude lepší začít tím, o čem kniha není . Tak za prvé - nehledejte v DobroDruzích cestopis. Ačkoli Tereza Ramba píše o spoustě zemí, které navštívila (Laos, Černá Hora, Kanada, Peru, Thajsko, Francie...), nedá se říct, že byste se o nich moc dozvěděli. Jednotlivým procestovaným státům navíc autorka nevěnuje rovnoměrný prostor - některým z nich byl dopřán delší rozsah, o jiných se povídání smrsklo na jednu / dvě stránky. Třeba kapitola o Číně. Ta je pojata jen jako krátké vyjádření lítosti nad znečištěnými městy a vůbec n
Číst