SPECIÁL: Knihy Jodi Picoultové v kostce

O tom, jak skvěle Jodi Picoultová píše, už jsem se zmiňovala v jednom z loňských článků. :) A protože jsem už od téhle autorky přečetla téměř všechno, rozhodla jsem se její romány dneska představit všechny naráz. Jeden po druhém. Mrkněte, co od Jodi Picoultové by vás mohlo oslovit, a co naopak vaším šálkem kávy nebude!

Přemýšlela jsem, že bych se mohla pokusit knížky představit od nejlepší po nejslabší, ale ne. Nejsem toho schopna. V tomhle případě to prostě nešlo, takže jsem je seřadila chronologicky. :) Nuž a pojďme na ně!

Prostá pravda

Román Prostá pravda začíná tím, že se na statku v amišské vesnici najde mrtvé dítě, dojde k obvinění jeho matky z vraždy a chystá se soud. Tak jednoduché to ale samozřejmě nebude... Mě osobně tohle fakt bavilo číst – čím vyšší číslo stránky, tím větší napětí. Přidanou hodnotou románu je dále jisté poznání: člověk skrze text pronikne do myšlení Amišů a do jejich vidění světa.

Je to i můj život

Představte si rodiče, jejichž dcera je vážně ohrožena leukémií. A protože je v jejím případě mimořádně náročné najít vhodného dárce (krve, kostní dřeně...), rozhodnou se počít ještě jedno dítě, které tuto roli během života poslušně plní. V jednu chvíli však nemocná sestra potřebuje ledvinu, kterou už Anna darovat nechce – takže se vzepře a dá případ k soudu.

Je to i můj život je působivý příběh, hlavně kvůli originalitě zvolenému tématu. Sice jsem tady nenašla poučnou linku navíc (jako v případě jiných knížek autorky), ale i tak to bylo super čtení s pointou, která je – pravda – realizována ve stylu deus ex machina..., a přesto člověka dovede k určitým otázkám...

Desátý kruh

Desátý kruh je podle mě (i dle jiných čtenářů) nejnáročnějším románem autorky – především kvůli sekundárnímu tématu, jímž je motiv Alighieriho Pekla. Ústřední linku pak tvoří znásilnění teenagerky. 

Ve svém osobním žebříčku mám tuto knížku zařazenou spíše na spodních příčkách. Musím přiznat, že jsem úplně nepochopila chování hlavní postavy, nepřipadalo mi věrohodné. A kromě toho jsem příliš brzy prokoukla pointu, což se mi u jiných knih od Jodi nestává. Tím ale nechci říct, že by to bylo na prd čtení. Ani této knížce nechybí napětí a za zajímavý prvek určitě považuju komiksové pasáže, do kterých se umělecky promítá psychický stav hrdinčina otce.

Nejsem jako vy

Nejsem jako vy je knížka, kterou sice někteří čtenáři pokládají za slabší, ale já rozhodně ne. Ústřední postavou je tady totiž kluk s Aspergerovým syndromem, který se přimíchá do vraždy. On vyšetřování koneckonců miluje, je jím posedlý... tentokrát se z něj nicméně stává hlavní obviněný. Co ale ve skutečnosti udělal? A jak vůbec obhájit člověka, jehož chování se naprosto vymyká standardům? Přestože jsem osobně po celou dobu tušila, kde je pravda, tak musím říct, že mě tohle čtení vtáhlo. A už vůbec ho nepovažuju za podprůměrné.

Vlk samotář

Kniha Vlk samotář je o zažraném přírodovědci, který se celý svůj profesní život věnuje vlkům. Studuje jejich chování. Žije s nimi. Zkoumá, jak fungují. Po autonehodě je však tento muž závislý na přístrojích a to, zda bude odpojen, či nikoli, závisí na rozhodnutí jeho dětí. Cara a Edward se ale v této věci z mnoha důvodů neshodnou... takže zbývá otázka – co teď...?

Tahle kniha je napínavá, čtivá a nemusíte být zrovna zoologové, abyste si užili i všechny divoké pasáže pojednávající o životech vlků.

Vypravěčka

Nejznámější knížkou od Jodi Picoultové je bezesporu Vypravěčka. Tady je ústředním tématem Holokaust a pro mě osobně je klíčový fakt, že je zde otázka koncentračních táborů řešena z pohledu viny. Bylo členství v SS vždycky otázkou vlastní volby? Lze takový zločin za specifických okolností odpustit? Nebo to v žádném případě nepřichází v úvahu? Takové otázky člověka při čtení knížky napadají. I tohle téma autorka rozložila na osobní příběhy, aby z nich následně seskládala pozoruhodnou psychologickou mozaiku.

Čas odejít

Knížka Čas odejít mi utkvěla v hlavě ze dvou důvodů. Jednak se tu objevuje pozoruhodné vedlejší téma (= sloni a jejich chování), a jednak mě autorka dostala nečekanou pointou. Ono se popravdě moc neděje, že by mě rozuzlení příběhu překvapilo, ale z tohohle mi fakt spadla čelist. Jinak se jedná o detektivní příběh, ve kterém se holčička vydává hledat svou ztracenou mámu.

Velké maličkosti

Velké maličkosti vyprávějí o afro-americké zdravotnici, která byla neprávem obviněna za „vraždu“ novorozence. A mě tohle čtení dokonale vtáhlo. Zaprvé jsem se do příběhu okamžitě začetla (to se mi u Jodi vždycky nestává) a zadruhé autorka otázku rasismu uchopila naprosto skvěle. Problém představuje komplexně, příkladně, plasticky a procítěně. Vyvolává ve vás pocity nespravedlnosti, kvůli kterým nemůžete knihu odložit. Navíc přimíchává do děje napětí, zajímavé zvraty a nechybí ani momenty překvapení. Tomu prostě říkám skvělý koktejl!

Záblesk života

Dějová linka téhle knížky se odehrává na potratové klinice, kterou přepadne rozezlený střelec. Zvláštností příběhu dále skutečnost, že ho autorka vypráví pozpátku (od konce po začátek, hodinu po hodině). Nejsem si jistá, jestli to bylo šťastné řešení – za mě spíše ne. Celkový zážitek mi to ale nepokazilo.

Románem Záblesk života Jodi dokázala, že umí svého čtenáře vtáhnout prakticky do jakéhokoli tématu (alespoň mě tedy ano). Přiznám se, že otázkami kolem potratů jsem se osobně nikdy moc nezabývala, ale tohle mi zasadilo do hlavy hned několik otazníků. Od přečtení Záblesku života se na celou věc dívám mnohem plastičtěji než dřív.

Kniha dvou cest

Řekla bych, že Kniha dvou cest je ze všech knížek od Jodi Picoultové informačně nejbohatší. Svět kolem egyptologie ji evidentně zaujal a mě díky ní taktéž. :) Hlavním tématem románu je nicméně něco docela jiného. Hlavní hrdinka stojí před rozcestím a musí se rozhodnout, po které z cest se vydat. Tahle kniha je tedy okořeněná nejen Egyptem, ale také přitažlivým principem „co by bylo, kdyby“.

Kéž bys tu byl

Přiznám se, že knížka Kéž bych tu byl mě osobně oslovila v rámci autorčiných knih nejméně. Tím nechci tvrdit, že by byla špatná jen... mi asi úplně nesedlo její téma: koronavirus. Dobu covidovou jsme si všichni prožili poměrně intenzivně, jsme rádi, že je pryč. A vracet se do ní? Abych byla upřímná – to se mi moc nechtělo. Na druhou stranu si myslím, že tenhle román může být skvělým materiálem tak za patnáct, dvacet let. Až ho někdo vyloví na zaprášených poličkách v knihovně – v tu chvíli by to mohla být taková čtivá sonda do roku 2020. :)

...

A to je ode mne vše. :)

Kterou knížku od Jodi Picoultové si přečtete VY?