Debbie Tung: Introvertka chodí na terapii
Kdysi jsem tady sdílela recenzi na komiksovou knížku o úzkostech Naprostá šílenost. Tehdy jsem si stěžovala na to, že v ní Tomáš Kopecký nevyužil potenciál kresby, která leccos dokáže vyjádřit lépe než slova. Proč to píšu? No protože Debbie Tung přesně TOHLE zvládla naprosto bravurně! Její knížka Introvertka chodí na terapii podle mě dokonale ilustruje pocity člověka, kterého provázejí úzkosti či deprese.
Kdo je Debbie Tung
Debbie Tung je kreslířka a ilustrátorka, která už vydala několik komiksových knížek. Mně se dostala do ruky Introvertka v hlučném světě a titul Book Love, v knihkupectvích pak dále najdete komiks s názvem Když se introvertka vdá. Hlavní hrdinkou všech těchto knížek je každopádně sama autorka – sympatická introvertka s culíkem v oversize mikině, která miluje čaj, knížky, klid, ráda chodí běhat a ráda tvoří. No kdo by se s ní neztotožnil? :-D
O čem komiks vypráví
Novinkou téhle série je pak komiks Introvertka chodí na terapii, v němž Debbie moc hezky ztvárnila svou zkušenost s psychickými nemocemi (deprese, úzkosti, panické ataky), které se rozhodla řešit (mimo jiné) pomocí kognitivně behaviorální terapie. A terapeutickým nástrojem pro ni byla právě i tvorba samotná, takže se prostřednictvím komiksu svěřuje s tím:
- jak to vypadalo, když se ocitla na dně
- které stresy a nejistoty pravděpodobně vyústily v závažnější problémy s psychikou
- ... a vůbec odhaluje všechny pocity, které ji v souvislosti s diagnózou provázely.
Příjemně trefné kresby
Základem každého komiksu je samozřejmě kresba, takže se u ní na chvíli zastavíme. Já osobně patřím k lidem, které styl Debbie Tung čímsi oslovuje. Její obrázky na mě působí příjemně, lehce, ležérně, ale výstižně. Navíc je mi sympatická protagonistka a její „normálnost“ – tahle holka si prostě na nic nahraje, a to se mi líbí.
Introvertka chodí na terapii je ale super ještě z jednoho důvodu – autorka tady totiž fakt skvěle „nakreslila“, jak se projevují pocity úzkosti, depresivní stavy, jak na pacienta působí terapeutická sezení. Kromě toho jsem se osobně zamilovala do optimistických okének, která jsou (na rozdíl od ostatních pasáží) barvená a vyzařuje z nich zvláštní úleva. Naděje, že z onoho nepříjemného psychického trní přece jen vede cesta ven.
Komentáře
Okomentovat