Paradox píšícího herce

Tak schválně. Jak se koukáte na knížky, jejichž autorem je veřejně známá osobnost z hereckého prostředí? Dokážou vás takové tituly nalákat? Nebo se k nim stavíte skepticky? Nedávno jsem si totiž uvědomila, že se v přijetí těchto publikací ukrývá jeden zvláštní paradox, který bych tu dneska krátce probrala.

Přijde mi, že když vyjde herečce nebo herci knížka, tak se čtenáři rozestoupí do dvou protichůdných táborů. Jedni si ji koupí proto, že danou osobnost znají. A ti druzí si ji právě proto nekoupí. Je to vlastně podivná situace. Zdá se totiž, že herecké jméno je ve spisovatelské branži lákadlem i odrazujícím prvkem zároveň. Funguje to nějak takto:

1) Knihy herců / hereček nás lákají, protože...

... je známe z obrazovky a jsou nám sympatičtí. Umějí se příjemně prezentovat (v tomto směru mají oproti "běžným" spisovatelům bezesporu náskok), jsou to celebrity. Jejich jména na obálkách září. Přitahují pozornost. A to je přesně důvod, proč je pro nakladatelství výnosné někomu takovému knihu vydat. Tohle tedy neříkám z vlastní zkušenosti, v nakladatelství jsem zatím nepracovala. :-) Ale řekla bych, že to tak nějak je. Odmítnutím hercova rukopisu by šlo nakladatelství (logicky) proti sobě a pokud autor-herec nenabídl k publikaci úplné bahno, není důvod, proč text nevzít.

Právě odtud však nejspíše vyvěrá onen předsudek typický pro tábor skeptiků.

2) Do knih herců / hereček se nám nechce, protože...

... předpokládáme, že mají v nakladatelstvích protekci. Což asi mají, vzhledem k tomu, že existuje skupina čtenářů, která si tu knihu kvůli jménu na obálce skutečně koupí (viz předchozí bod). A ruku na srdce - cení si v takovou chvíli nakladatelství spíše zvučného jména autora nebo jeho pisatelského talentu? Mám-li být upřímná, myslím si, že známým osobnostem nakonec "projde" leccos. I to, co by možná komukoli neznámému redaktoři omlátili o hlavu.

Proto tedy ta nedůvěra.

Ale je to vlastně trochu nefér. Když se nad tím totiž zamyslíte - kdo říká, že ta hercova kniha musí být nezbytně slabá? Je správné živit v sobě tyhle předsudky? Proč by měl autor takto "platit" za svou popularitu? To, že měl možná snazší cestu k vydání knížky, přece ještě vůbec nemusí automaticky znamenat, že jeho texty nestojí za nic. Nebo nám vadí, že to nestudoval?

A může vůbec jakékoli povolání definovat kvalitu textu?

Řeknu to tak. Být spisovatelem z povolání je v dnešní době tak trochu utopická idea. A ačkoli existují takoví, kterým se to podařilo, tak se valná většina autorů obvykle živí něčím jiným než psaním knih. Tím chci říct, že téměř každý spisovatel má kořeny v některém z civilních zaměstnání a podobné předsudky, jež někteří chováme k textům psaným herci, bychom tedy mohli mít i ke knihám techniků, právníků, učitelů nebo lidí z marketingu. Ale nemáme.

Pravda je, že některá povolání mohou mít ke spisovatelství (teoreticky) o něco blíže něž jiné. Třeba žurnalistika. Překladatelství. Nebo můžete být absolventem bohemistiky. Ale zase... když se zamyslím nad hereckou profesí, neřekla bych, že je od literární tvorby až tak bokem. Herec se ustavičně vžívá do cizích rolí. V jednom kuse se ocitá v různých příbězích (ať už na divadelních prknech nebo před kamerami). Setkává se s uměleckým jazykem. Tohle herce samozřejmě nekvalifikuje k tomu, aby dokázal napsat dobrý text. Jenže ono vás k tomu vlastně nakonec nekvalifikuje ani to studium bohemistiky. Fakt, že někdo rozumí literatuře, ještě není dokladem toho, že ji bude umět dělat. A stejně tak - když zahrajete s perfektním nasazením Romea v Shakespearovi, tak to neznamená, že jste Shakespeare.

Kniha opraváře versus kniha herce

V tomto směru uvažování se samozřejmě nabízí říci, že publikující autor by měl vládnout jazykem. Aniž bych chtěla působit jako nějaký elitář, musím poznamenat, že taková dovednost nespadne člověku do kapsy. A když někdo celý život pracuje (řekněme) na stavbě, tak mu budou pravděpodobně vlastní jiné schopnosti než ty pisatelské. Ale zase - pokud se třeba z horníka vyloupne obstojně píšící osobnost, může být jeho kniha velmi zajímavým kouskem. Třeba Pestré vrstvy Ivana Landsmanna (Torst, 1999) určitě mají něco do sebe. Už jenom proto, že čtenáře provádějí drsným životem horníků pracujících v dole.

Tím pomalu mířím jedné své domněnce. Když už by nakladatelství vydalo knihu někomu, u koho se spisovatelská dovednost obecně nepředpokládá (protože pracuje třeba jako opravář praček), tak někteří prostě předpokládáme, že na tom jeho textu něco být musí. Na rozdíl tedy od herce, jehož plusem může pořád být jen to jeho známé jméno.

Herci jsou zkrátka po spisovatelské stránce pro svou profesi přeceňováni i podceňováni zároveň.

Celou touto úvahou jsem vlastně chtěla říct, že by člověk asi neměl předem odsuzovat knížky herců jen kvůli tomu, že jsou to herci. I když svým způsobem chápu, proč kolem takových textů vznikají předsudky. Moje zkušenost s "hereckými" publikacemi je nicméně (stejně jako je tomu u "klasických" knih) různorodá. Některé jsem nezvládla ani dočíst, ale jiné mi naopak velmi sedly. Třeba Kafe a cigárko Marie Doležalové. Nebo, z nedávné doby, titul Terezy Ramby DobroDruhům... i když jde o knihu po jazykové stránce vcelku svéráznou (viz recenze). :-D

Jak to máte s knihami herců / hereček vy?