Muriel Barbery: Pochoutka

Knihu Pochoutka jsem si vybrala z jednoho prostého důvodu. Opravdu hodně se mi líbil autorčin román S elegancí ježka, a tak jsem si řekla, že by nebylo špatné přečíst si od ní i něco dalšího. Sáhla tedy po méně opěvované Pochoutce. Přemýšlela jsem o tom, proč také tenhle titul nedostál všeobecné obliby, a myslím si, že jeden důvod by se našel. Pochoutka je totiž oproti Ježkovi očesána na čirý experiment... a to snese jen málokdo. Pravda je, že ani román S elegancí ježka není postaven primárně na ději, ale určitý příběh tam přece jen najdete. Pochoutka je ale jen takovou krátkou procházkou gastronomickou historií jednoho snobského mrzouta. Požitkářským textem s filozofickým vyústěním. :-)

Než se vrhnu na své hodnocení, měla bych poznamenat, že francouzská spisovatelka Muriel Barbery knížku vydala v roce 2000, což bylo de facto šest let před vydáním úspěšnějšího románu. Přestože se tedy u nás Pochoutka objevila až jako druhá v pořadí, ve skutečnosti je to autorčin debut.

Nástin příběhu

Ústřední postavou Pochoutky je významný, ale protivný kritik jídel, který ví, že brzy zemře, a tak hledá chuť svého srdce. Pátrá v paměti a vybavuje si nejúžasnější pokrmy, které kdy v životě poznal. Vzpomíná. Mimo to je pak proud jeho myšlenek prošpikován texty, které autorka vložila do úst několika dalším postavám, a z těch pak postupně krystalizuje plastičtější obraz kritikovy osobnosti.

Čtení jako hádanka

Pasáží, které patří lidem kolem umírajícího gurmána, je nicméně celkem dost. Každá z vložených kapitol patří někomu úplně jinému a navíc nikdy hned nevíte, o koho se jedná. Není zřetelně psáno, zda mluví syn, vnouče, služka, nebo někdo úplně cizí. Proto se musíte na čtení po celou dobu stoprocentně soustředit. Tento kaleidoskopický přístup dělá z každé kapitolky malý rébus, v němž se snažíte pomocí drobných náznaků co nejrychleji pochopit, v jakém vztahu je ten či ten člověk s jídelním guru... A to vás udržuje poměrně ve střehu.

Intelektuálně styl plný chutí a vůní

Podobně jako u známějšího titulu S elegancí ježka se i v tomto případě autorka pouští do filozofujícího stylu, tentokrát v oblasti gastronomie. Jídlo je tu povýšeno na vrchol sofistiky a působí to následovně:

"V pečeném rybím mase je cosi, co uniká všem kulturám, ať se jedná o nejponíženější z makrel či nejvytříbenějšího z lososů. Když se lidé učí péct ryby, jsou v této hmotě, v níž oheň odhalí esenciální čistotu i divokost, poprvé nuceni zakusit své člověčenství. Musí říci, že je to maso jemné, že má křehkou a přitom rozpínavou chuť, že stimuluje dásně, že se nachází na půli cesty mezi silou a něhou. Musí říci, že jemná hořkost opečené kůže se snoubí s výjimečnou mastnotou vzájemně propojených, hutných tkání oplývajících bohatostí, která naplňuje ústa jedinečnou chutí. Musí z opečené sardinky stvořit apoteózu kulinářství, srovnatelnou s evokací omamné moci opia." (str. 36)

Chápu, že podobné popisy nemusí sednout každému, ale já se do takovéhoto snobského sousta jednou za čas ráda zakousnu. Pochoutka je navíc (navzdory všem dobrůtkám uvnitř) štíhlá knížečka, takže se toho labužnického jazyka nepřesytíte. :-) 

Pochoutka versus Elegance ježka

Kromě rozdílného pojetí dějové linky (viz úvod) musím připustit, že mi v Pochoutce chyběly osvěžující pasáže, o které se v Ježkovi postarala předpubertální Paloma. Povahou se ale tyto dvě knížky moc neodlišují a rukopis autorky je i tady jasně čitelný.

Dále bych asi dodala, že jsou zmíněné tituly intertextuálně propojené. Jednak se obě knihy odehrávají na tomtéž místě (ulice Grenelle) a jednak na sebe vzájemně odkazují. Nemusíte si toho na první pohled všimnout, ale jednou z postav vyskytující se v Pochoutce je právě domovnice Renée (utajená intelektuálka z následujícího románu). A v Ježkovi si zase můžete povšimnout scény, v níž vynášejí již zesnulého kritika jídel z Pochoutky.

A pointa? (Žádný strach, nechystám se spoilerovat.)

Popravdě řečeno jsem měla trochu obavy, aby z celého toho hledání Proustovy madlenky nakonec vyvstal nějaký obstojný závěr. Ale nakonec mě ta pointa dostatečně uspokojila. :-) Samozřejmě se neocitáme v žánru detektivky nebo thrilleru. Nejde o nijak šokující rozuzlení, které byste vůbec nečekali. Závěr je (ostatně tak jako celá tahle knížka) filozoficky pojatý, (jako celá knížka) sofistikovaně vyjádřený... a mě se líbil. A ta poslední věta... no, kdyby nevyzrazovala celou pointu, tak bych ji tady asi přímo citovala. :-D

Co říct na závěr? 

Pěkné to bylo. 

Doporučuju, ALE...

... asi jen těm, které neunudil úryvek ze strany 36 citovaný výše. Pokud vás neoslovil, tak Pochoutku raději ani nezkoušejte, zřejmě by vám moc nezalahodila. :-D

Bibliografické údaje

Název: Pochoutka / Une gourmandise
Autorka: Muriel Barberyová
Překlad: Petr Christov
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2009
Počet stran: 128 
ISBN: 978-80-7294-325-8