Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Ve dnešním úvahovém článku bych se ráda vypravila tak trochu mimo realitu. Nedávno jsem totiž četla sci-fi knížku Marca-Uwe Klinga QualityLand (odkaz na recenzi zde) a narazila jsem v ní na zajímavou myšlenku týkající se budoucnosti literatury. (Vše je pochopitelně jen autorova fikce.) Abych trochu přiblížila kontext – v příběhu figuruje postava robotky-spisovatelky (takzvané e-poetky), a ta si člověku jménem Peter stěžuje na poměry v knižní branži:

"Můj nakladatel se mě pokusil přinutit, abych vytvářela personalizovanou literaturu. Knihy, které se přizpůsobí vkusu daného čtenáře. Slyšel jste o tom fenoménu? (...) Paní Bovaryová, která se dá znovu dohromady s manželem. (...) Stařec, který se vrátí z moře s rybou. Sedm svazků Prousta bez jediné homosexuální postavy... Je mi z toho skoro na zvracení." 

"Mně to zas tak zlé nepřijde," řekne Peter. "Hlavně, že se to lidem líbí." (QualityLand, Marc-Uwe Kling , str. 62)



Nechme teď na chvíli stranou, zda by bylo možné "personalizovanou literaturu" vůbec tvořit. Pouze si takový knižní svět zkusme představit. Jaké by to bylo, kdyby se člověku každá kniha líbila, protože by se na základě našich osobních dat / preferencí sama naprogramovala do podoby, která by nám zaručeně sedla? Bylo by fajn číst jenom super knížky, protože by se nám každá z nich jazykově, myšlenkově i obsahem okamžitě přizpůsobila? Kdyby technologie skutečně dokázala rozpoznat, co zrovna chceme číst, a na základě toho nám předložila „to pravé“?

Je to svým způsobem paradoxní jev, protože přesně o tohle jako čtenáři usilujeme. Trávíme spoustu času tím, že na internetu procházíme rozličné recenze, blogy, bookstagramové účty. Hledáme knižní inspiraci. A to vše z jednoho prostého důvodu – toužíme prostě vyhmátnout knížku, která se nám co nejvíce trefí do momentálního rozpoložení, protože nemáme chuť ztrácet čas něčím, co nás nechytne. Přesto nemohu říct, že by se mi vize personalizované literatury (která by to všechno vlastně zařídila za nás) příliš zamlouvala... 

Proč? No protože:

Zaprvé: hledání vhodných knih je pro mě součástí čtenářských radostí

Nevím, jak vás, ale konkrétně mě to pídění se po top knížkách vlastně nakonec baví. Ne, že bych si zrovna užívala pocit zklamání, když sáhnu vedle. Ale zase - pokud určité zklamání hrozí, dává to těm šťastným případům úplně jiný rozměr. Je v tom více adrenalinu (... i když je trochu zvláštní použít slovo adrenalin v souvislosti s činností odehrávající se v sedě na pohovce :-D). Tím chci zkrátka říct, že mě baví přemýšlet o tom, co si přečtu příště, hledat si v hromadě publikací své perličky, oblíbené autory, zkoumat různé žánry a styly. Je to pro mě součást čtenářského prožitku. 

Zadruhé: diverzita v literatuře je podnětná a zábavná

Další aspekt, o který by nás personalizovaná literatura ochudila, by byla možnost o knihách s ostatními diskutovat. Vyměňovat si názory. Pozorovat, jak na náš oblíbený či naopak neoblíbený titul reagují ostatní. Podle mě je totiž krása literatury spočívá i v tom, že jsme každý jiný a jeden jediný text může v různých lidech vzbudit velmi různorodé emoce.

A zatřetí: knihu bez pevných obrysů bych zřejmě ani nedokázala nazvat "dílem"

Co pro nás vlastně znamená pojem literatura? Co knížku definuje? Pro mě osobně (a předpokládám, že i pro všechny ostatní čtenáře) je právě její významová neměnnost klíčová. Kniha navíc není jenom příběh - je to i styl, jakým je psaná, jazyk a autor, který za dílem stojí. Nevím, jak bych se smířila s myšlenkou, že ten "dobrý" text vlastně  napsal robot. :-/

Pravdou je, že k určité formě přizpůsobování dochází i dnes (pochopitelně jde pouze o odchylky v rovině stylové a jazykové). Nedávno například vyšel grafický román 1984 a není to zdaleka jediná klasika, která byla převedena do obrázkové podoby. Jenomže když sáhnete po grafickém románu, děláte to úmyslně. Jste si vědomi toho, že z Orwella je zachován pouze příběh a že o působivou vizuální podobu se postaral někdo jiný. V případě personalizované literatury by to ale tak jednoznačné nebylo. Nevěděli byste, co vám robot přetvořil k obrazu vašemu, takže by se hrany jakéhokoli díla totálně rozostřily.

...

Nic podobného se v blízké době pochopitelně nechystá, to jsem si jenom vyplula na nereálné sci-fi vlně. :-)

Stejně by mě ale zajímalo, jestli je tu někdo, koho by se podobný vynález (na rozdíl ode mne) lákal. :-) Co byste na tohle řekli?

Komentáře

  1. Kromě již vyjmenovaných důvodů by mě "všechny knihy psané na míru mému vkusu" nebavily proto, že by nepřinášely žádné stimuly. Žádné důvody k zamyšlení. Předkládaly by mi jen názory, s nimiž už dávno souhlasím. Postavy, které budu mít ráda... Ale šanci na přehodnocení vlastního světonázoru by to nepřinášelo. Ani možnost pochopit lidi, kteří jednají a myslí diametrálně jinak než já. Cyklilo by mě to. Utvrzovalo v tom, že jen a jen moje názory jsou ty správné. Neumožnilo vykročit z vlastního stínu. (Uvědomuji si, že i dneska existují žánry, kde se po přečtení dostatečného množství titulů do tohoto cyklení člověk dostane taky - prostě ho doženou klišé žánru a je velmi překvapen, když narazí na něco nového. Ale pak je jeho svobodná volba, zda chce trvale zůstávat na tomhle prozkoumaném písečku, nebo se vydá někam dál...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plně souhlasím, knihy tu jsou mimo jiné od toho, aby nás posouvaly dál. A abychom skrze ně byli nuceni konfrontovat se s jinými pohledy a názory. Kdyby byly personalizované, nejspíše by nás uzamkly do bubliny, kterou jsme si dříve sami vytvořili...

      Vymazat
  2. Ja by som personalizovanú literatúru okamžite brala. Už zhruba od štrnástich rokov sa vo mne pravidelne objavuje silná chuť prečítať si knižku s určitým námetom, atmosférou, postavami, ktorú však nemám na dosah a možno ani neexistuje. Zúfalstvo ma dohnalo k tomu, že som tie knihy začala písať sama. Ak som to aspoň trošku vedela. Ale ani to nepomáha – ako ich autorka nikdy nebudem v pozícii čitateľa, ktorý si iba sadne a s chuťou a záujmom si prečíta román, ktorý nikdy predtým nevidel.

    Hľadanie dobrých kníh je pre mňa utrpenie, len zriedka korunované úspechom. A ten úspech nikdy nepríde v podobe knihy, na ktorú mám presne v danom životnom období chuť. Ak ju vyhodnotím ako dobrú, aj tak je iná ako tá, ktorú som chcela. Personalizovaná literatúra by bol pre mňa splnený sen. Pokojne nech ju píšu roboti (ak by to zvládli).

    Len s vaším druhým bodom musím aspoň trochu súhlasiť. Kniha, ktorá by vždy sadla na čitateľove miery, podporovala ho v jeho názoroch a videní sveta, by mu nerozširovala obzory. Neprinútila by ho pozrieť sa na svet aj z iného uhla pohľadu. Pravda, tieto pokusy konfrontovať čitateľa s autorovým videním sveta takmer vždy zlyhávajú – čitateľ sa s knihou nestotožní a povie, že sa mu nepáčila. Ale občas, zriedkavo, ale predsa, sa stane opak. Autor to vysvetlí tak majstrovsky, že čitateľa lapí do osídiel svojich názorov. A práve preto má čítanie nepersonalizovaných kníh cenu. Ale brala by som, povedzme... na každých prečítaných desať personalizovaných jednu nepersonalizovanú? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za dlouhý a podnětný komentář. :-) Musím říct, že jste jedna z mála, kdo se k této myšlence nestaví negativně (mluvím o komentářích na FB jedné skupiny, kdežto jsem článek sdílela). A je zajímavé, proč. :-)

      Pravda je, že najít knihu, která člověku skutečně sedne do nálady, je docela oříšek. Nikdy nevíte. Respektive, pokud máte natolik specifické požadavky, jak píšete, tak ne. Já ke svým výběrům vlastě přistupuji z opačné strany než vy. Na začátku sice vím, jakou mám zhruba náladu a co bych si chtěla přečíst, ale když už si některý titul vyberu, tak mu přizpůsobím svá očekávání. Naladím se přímo na něj.

      Jinak fandím za přístup - když pro mě neexistuje ideální kniha, tak si ji napíšu. :-) Hezké. :-)

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Coleen Hoover: Námi to končí

Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Penelope Bloom: Jeho banán

„Taky bych chtěla mít tolik času na čtení jako ty.“