Marie Kondo: Žít s radostí
O autorce
Když se budeme bavit o smyslu pro pořádek, řekla bych, že těžko najdete někoho zapálenějšího pro věc, než je právě Marie Kondo (* 1984). Nejen, že se v současné době živí jako úklidová poradkyně, ale také se mezi řádky dozvídáte o tom, jak už jako malá ráda dávala věcem v bytě řád, marně se snažila udržet v čistotě rodinnou koupelnu a nebo se třeba dočtete, kterak v tomto útlém věku "tajně" uklízela i ostatním členům domácnosti. Občas jsem měla z jejích slov skoro dojem, jako by tím pořádkem byla úplně posedlá. Na druhou stranu je ale právě ono Mariino nadšení tím, co její první knize přišpendlilo nálepku bestseller.
Metoda KonMari
Jestli jste někdy narazili na pojem "metoda KonMari", tak asi tušíte, že jde o strategii pořádku, kterou Marie Kondo za dobu své praxe vyvinula. Autorčina filozofie je založena na předpokladu, že byste se ve svém bytě měli zbavit všeho, co vám nedělá radost, a udělat si z bytu příjemné místo. Jistě vás napadne, že je to pěkná blbost, protože: "Jak mi asi tak může dělat radost šroubovák nebo hadr na zem?" Ale nebojte - i těmito předměty se japonská odbornice na úklid dosti podrobně zabývá a snaží se vše uvést na pravou míru. Základem KonMari metody je tedy vyházet zbytečnosti a pak pečlivě uspořádat všechno to, co nás těší.
Zázračný úklid versus Žít s radostí
Otázkou je, v čem se tedy druhá knížka Marie Kondo liší od té první. Budu upřímná - podle mě jsou si tyhle publikace velice podobné. Některým by se mohly jevit téměř identicky. Sama autorka nicméně v úvodu poznamenává, že Žít s radostí je vhodnou příručkou spíše pro takové čtenáře, kteří se již k úklidu odhodlali, kdežto po Zázračném úklidu by měli sáhnout ti, kdož ke svému odhodlání prozatím nedospěli. Já osobně pak shledávám drobný rozdíl tomhle: první knížka se zaměřuje především na klíč, podle něhož se věcí zbavovat. A knížka s modrou poličkou na přebalu se ve větší míře soustředí na to, jak dát již vytříděným věcem vyniknout. Plus - v publikaci Žít s radostí naleznete i ilustrace... i když jich popravdě není tolik, abych knihu nazvala ilustrovaným průvodcem (jak jest psáno na obálce).
Uklízecí fígle
Na obou knížkách Marie Kondo se mi nicméně líbí, že nabízejí zcela konkrétní a užitečné tipy. Spousta z nich se týká třídění - v těchto případech autorka upozorňuje na různé typy předmětů, které máme tendenci shromažďovat, i když logicky není proč. Nebo autorka radí, jak co nejlépe určit, co nám vlastně dělá radost a co ne. V případě titulu Žít s radostí mě navíc příjemně překvapilo celkem dost inspirativních tipů na to, jak si interiér zpříjemnit. Jak věci ukládat, aby nás už jenom pohled na ně těšil.
Nudné texty o skládání
Mimo výše uvedené se však musím přiznat, že mě moc nebavily zdlouhavé textíky popisující, jak skládat jednotlivé svršky. Možná to je tím, že zrovna se skládáním nemám problém. A taky v tomto bodě s KonMari metodou příliš nerezonuju. Docela dobře mé námitky vystihuje historka uživatelky ČBDB s přezdívkou Delfínek, která konstatovala, že když její dcera manželovi poskládala dle doporučeného systému trička do úhledných balíčků, byly tyto druhý den zlikvidovány, neboť onen muž "hledal tričko s malou fajfkou a ve srolované podobě dvaceti černých triček bylo asi až patnácté na řadě". :-D Inu... každý systém má holt svá úskalí.
Problematika slova "vyhodit"
Co dále seznávám lehce problematickým, je autorkou poměrně často užívaný výraz vyhodit. Tohle slovo je totiž totálním rozporu s ekologií a možná by bylo lepší, kdyby byla všechna slovesa vyhodit nahrazena méně drastickou formulací dát pryč. Ta totiž implikuje možnost, že budou vyřazené věci dále putovat někam, kde dobře poslouží.
Na druhou stranu se musím autorky zastat. Ona je totiž tím posledním, kdo by si věcí nevážil. To je cítit z každé stránky. Krom toho je zřejmé, že se Marie Kondo v rámci své praxe evidentně setkala s extrémně zabarikádovanými prostory. Chápu, že vyklidit dům někoho, kdo má skutečně chorobné tendence hromadit, musí být už samo o sobě náročný úkol. A popravdě - kdyby se měl navíc každé z vyřazených věcí hledat nový domov... to by se to vyklizení taky mohlo protáhnout na neurčito... :-/
U té první knihy jsem se sice místy usmíval a druhou si z obavy (zjevně z oprávněné), že se bude opakovat, nepořídil, ale odnesl jsem si i pár postřehů. A na jeden si vzpomínám celkem často - že je třeba zkoumat pocity, které v nás věc vyvolává, a podle toho se řídit.
OdpovědětVymazatTvá obava byla oprávněná, ty knížky jsou si fakt hodně podobné. :-D Ale něco nového jsem v titulu Žít s radostí přece jen objevila. Pár vychytávek navíc, které asi v blízké době použiju. Jo a mimochodem: příští týden má vyjít, do třetice všeho uklizeného, Radost z práce. Možná jsem divná, ale uvažuju, že i do tohoto půjdu.... :-)
Vymazat:) Ale jo, proč ne. U těchto knih je důležité i opakování a připomínání, samotná jejich atmosféra je motivační. Občas se vracím k GTD nebo Babautovi, nebo si kupuju další kompiláty metod na organizaci času, jen pro připomenutí.
Vymazat