Budiž kniha!

V tomto článku bych se ráda zamyslela nad tituly ze série romantické útěky . Jsou totiž čímsi spisovatelsky jedinečné: všechny tyto knihy jsou upečeny podle jediného receptu a jsou v podstatě jedna jako druhá. Pro zajímavost si je vyjmenujeme: Kavárna v Kodani , Pekárna v Brooklynu , Cukrárna v Paříži , Pláž v Chorvatsku (a momentálně se prý chystá Hotýlek na Islandu ). Přesto Julia Caplinová slaví ve svém žánru vcelku úspěch a zdá se, že nikomu nevadí číst stále dokola totéž. Čím to je? A jak dlouho to může fungovat? Pro ty, kteří autorku neznáte, nastiňuji, o čem její psaní je: Ambiciózní hrdinka cítí kariérní (nebo vztahovou) krizi. Vtom přichází zajímavá pracovní výzva spojená s cestou do cizí země . Hrdinka ji přijímá a ocitá se v novém prostředí. Zamiluje se do místní gastronomie , získává nový pohled na svět a hlavně nachází úžasného chlapa z kategorie  "alfa samci" . V některých detailech se pochopitelně příběhy "rozcházejí". Předně se pokaždé s...

Po celkem dlouhé době jsem opět zabrouzdala do literatury osobního rozvoje a přečetla si novinku amerického autora Jamese Cleara ,  Atomové návyky . A musím říct jedno - škoda, že jsem si tuhle knihu nepřečetla v patnácti. :-) Autor vlastně vychází z teze, že je třeba dělat miniaturní změny, abychom docílili těch velkých (s čímž naprosto souhlasím) a pak uvádí několik klíčových triků, jak to udělat, abychom byli schopni tyto malé kroky nenásilně vpustit do života.  V čem je kniha skvělá? Opravdu fungující strategie Na prvním místě bych ráda vyzdvihla fakt, že koncept malých změn opravdu má něco do sebe a hlavně - všechny nástroje v Clearově knize jsou účinné . K několika závěrům zmíněným v této publikaci jsem si už sice metodou pokus omyl došla sama (proto vím, že to funguje. :-)), ale i tak pro mě byly Atomové návyky přínosem. Některé principy totiž autor zasazuje do nového kontextu a dovoluje o nich znovu popřemýšlet z jiné perspektivy. Kromě toho jsem narazila i na několi...

Deset let se ségrou je knížka Lucky a Nicole Ehrenbergerových . Jsou to sestry, které už spolu roky tvoří pod značkou A Cup of Style - píšou na blog, točí videa na YouTube a nedávno začaly dokonce nahrávat podcasty. Já se sice nepovažuju za skalní fanynku tohoto sourozeneckého dua, ale vím o něm. :-) A občas si i něco pustím. Lucka a Nicole jsou pracovité a především milé holky, mají srovnané hodnoty a ve svém oboru se v průběhu let zprofesionalizovaly. No a teď od své desetileté cestě (nejen)  blogosférou napsaly knihu.  Podívejme se tedy na ni. :-) Čím kniha zaujme? Pohled do zákulisí  Titul Deset let se ségrou je zajímavý především tím, že nabízí pohled za oponu blogů a sociálních médií. Dozvíte se, co to vlastně znamená stát se influencerem , jaké stinné stránky taková činnost obnáší, jak fungují spolupráce. A nejen to. Lucka do svých kapitol dokonce zahrnula i některé jiné pracovní zkušenosti. Takže budete navíc vědět, jak tragicky může vypadat americký stánek s ...

Tipů na to, jak přečíst co nejvíc, asi najdete na internetu celou řadu. V tomto článku bych nicméně ráda podtrhla ty, které zaručeně fungují přímo mně. Není jich mnoho, ale zato jsou fakt účinné a hlavně: nenásilné . Zjistila jsem totiž, že nejspolehlivější metody jsou takové, do kterých se nemusím nutit. Takové, které fungují tak nějak samy od sebe. Ve své podstatě jde o to, aby člověk nad čtením v určitých momentech přemýšlel jako nad něčím  příjemným a nikoli pouze ambiciózním. Teď už ale k oněm konkrétním krokům. Jak jsem řekla, v mém případě fungují bravurně. :-) Za prvé: Použijte čtení jako „tu příjemnější alternativu“ Vysvětlím. Když se člověk zamyslí nad tím, jak tráví svůj den, najde v něm vícero hluchých míst. Nudných. Mluvím o takových těch nicneříkajících čtvrthodinkových chvilkách, kdy stojíte na autobusové zastávce, čekáte na kámoše (nejdříve pět minut, pak deset a pak patnáct), cestujete v šourající se MHD, chvějete se v čekárně u zubaře, zíváte ve frontě...

Původně jsem na Cukrárnu v Paříži chtěla napsat normální recenzi, ale nakonec jsem se rozhodla jinak. V případě tohoto konkrétního románu Julie Caplinové se totiž začalo pomalu rýsovat jedno velké mínus: její Francie neodpovídá realitě. Bohužel. Nejde ani tak o zásadní fakta, to ne. Tuhle Paříž/Nepaříž tvoří spíše drobnosti, které by mě vlastně vůbec nerušily, kdybych sama Francii neznala. Protože jsem ale měla to štěstí navštívit tuhle „zemi sýrů“ několikrát (z toho jednou na více měsíců) a navíc jsem docela dlouho pracovala po boku Francouzů, nemohla jsem ten rozpor mezi idealizovaným francouzským světem a tím reálným nevidět. Řekla jsem si tedy, že v tomto článku namísto komplexní recenze trochu rozeberu, co vlastně nesedělo. Udělala jsem takový drobný seznam, čili - jdeme na to. :-) 1. Bezohlední řidiči v ulicích Na jednom místě autorka popisuje pařížskou dopravu: „ … přitom si všimla, jak jsou místní řidiči bezohlední . Chodci pro ně zřejmě představovali otravnou překážk...

Všichni máme nějaké ty knižní dluhy , které si s sebou léta nosíme na pomyslném „to read“ seznamu. Tohle si musím někdy přečíst. Tohle si přečtu až … Znáte to? Ani já samozřejmě nejsem výjimkou, a proto jsem se rozhodla založit tuhle sebe-pohánějící rubriku. A jak jsem tak přemítala o knihách, které jsem roky odkládala (či lépe, které roky odkládám), uvědomila jsem si, že každý z oněch restů má svůj vlastní vývoj. Třeba právě Edgar Allan Poe. :-) Osobní příběh kolem odkládaného Edgara S tvorbou Edgara Allana Poea jsem se poprvé setkala na gymplu. Asi jsme se ho tehdy dotkli víckrát, nicméně klíčovou událostí se pro mě stala chvíle, kdy jsme dostali za úkol přečíst povídku Vrah jsi ty! . Nebudu lhát. Ta povídka mě znechutila. Možná tomu napomohl lehce kýčovitý výklad naší češtinářky (nic proti ní :-D), která v následující hodině s teatrálním nadšením hovořila o oxymóronem zapáchajícím jméně hlavního hrdiny ( Goodfellow , v překladu Dobráček ) a přitom na nás dělala cosi jako „ m...

Nedávno jsem si přečetla na Aktuálně.cz recenzi prof. PhDr. Petra A. Bílka, CSc. hodnotící Novákův životopis o Kunderovi. Odkaz  zde . Abyste rozuměli - nechci se tady věnovat Novákově knize jako takové. Jen bych se ráda vyjádřila k Bílkovu článku, neboť se v něm odráží něco, nad čím už se roky pozastavuju. A tím je fenomén jakési akademické bubliny . Předně – zcela respektuji Bílkovu autoritu na poli literatury. Jen málokdo se totiž v tomto oboru orientuje tolik jako on. A když ve své recenzi upozorní na některé mylné interpretace nebo na manipulativní diskurz autora (v tomto případě Nováka), zřejmě na tom něco bude. (I když, na rovinu: že by Bílkova recenze manipulativní jazykové prostředky neobsahovala, to se také říct nedá. Už jenom ten název  Novák je diletant, o Kunderovi a literatuře tak vůbec má chabou představu … :-D No nic.) Když se ale Bílek začne dotýkat všeobecného povědomí potenciálních čtenářů o literárně-historických reáliích, pouští se na velmi...