Jak přečíst více knih? Zn.: Bez přemáhání!

Tipů na to, jak přečíst co nejvíc, asi najdete na internetu celou řadu. V tomto článku bych nicméně ráda podtrhla ty, které zaručeně fungují přímo mně. Není jich mnoho, ale zato jsou fakt účinné a hlavně: nenásilné. Zjistila jsem totiž, že nejspolehlivější metody jsou takové, do kterých se nemusím nutit. Takové, které fungují tak nějak samy od sebe. Ve své podstatě jde o to, aby člověk nad čtením v určitých momentech přemýšlel jako nad něčím příjemným a nikoli pouze ambiciózním. Teď už ale k oněm konkrétním krokům. Jak jsem řekla, v mém případě fungují bravurně. :-)



Za prvé: Použijte čtení jako „tu příjemnější alternativu“

Vysvětlím. Když se člověk zamyslí nad tím, jak tráví svůj den, najde v něm vícero hluchých míst. Nudných. Mluvím o takových těch nicneříkajících čtvrthodinkových chvilkách, kdy stojíte na autobusové zastávce, čekáte na kámoše (nejdříve pět minut, pak deset a pak patnáct), cestujete v šourající se MHD, chvějete se v čekárně u zubaře, zíváte ve frontě na úřadě… Víte, o čem mluvím. Jestli je vám některá z těch situací silně povědomá a jste ten typ, co nakonec z nudy pročítá billboardy a po zubní prohlídce zná nazpaměť všechny výhody zubní pasty Elmex, super! Čtení se pro vás v těchto okamžicích může stát vlastně spásou. Nejde totiž o to využít volnou chvíli za každou cenu produktivně (což v nás vyvolává pocit povinnosti), ale zabavit se (což evokuje pozitivní pocit rozptýlení). Teď už se stačí jen vybavit knižní municí a mít ji vždy po ruce. :-)

TIP BOKEM: Pro tyto účely se mimochodem skvěle hodí inteligentní a skladná čtečka.

Za druhé: Zpříjemněte si manuální činnost audioknihou

Schválně nepíšu „pusťte si audioknihu“. Slovo zpříjemněte je tady totiž klíčové - jsou aktivity, u kterých nám naopak ticho vyhovuje. Představme si tedy pocit, který provází činnosti otravnějšího rázu jako zdlouhavé žehlení, příprava jídla, jakékoli uklízení, řízení auta, mytí oken… A právě to jsou ony chvíle, kterým může audiokniha dodat mnohem zábavnější nádech (a to i když něco z toho trvá třeba jenom patnáct minut).

Mimochodem, ono poslouchat audioknihu a nic dalšího při tom nedělat… to taky není úplně lahoda. Aspoň já mám takovou zkušenost. Kdykoli jsem se zkoušela u mluveného slova uvelebit na pohovce, měla jsem v jednom kuse nutkání udělat si pořádek ve skříni nebo aspoň poutírat prach (a věřte, že tohle opravdu není moje hobby). 

Manuální činnosti a audioknihy prostě koexistují v dokonalé symbióze. :-) Tečka.

Za třetí: Nenechte se zablokovat knihou, která neodsýpá

Tento bod asi bude spíše pro ty, kteří neradi mívají více rozečtených knih najednou. Na jednu stranu je to pochopitelný přístup. Nicméně pokud přijde na řadu něco, co se delší dobu táhne, může nás to čtenářsky dost zabrzdit. Důvody, proč ta či ona kniha neodsýpá, jsou různé – třeba jde o náročnější typ literatury, naučnou knihu nebo je příčinou specifická atmosféra, na kterou prostě nemáte chuť každý den… Proto je někdy přece jen dobré mít v záloze nějakou tutovku. Něco, co nás doopravdy baví. 

Když totiž dojde k situaci, že se nám nechce naši pomaleji ubíhající knihu číst, dochází zpravidla ke třem scénářům:


(Pozn. „Jirásek“ a „Potter“ jsou čistě ilustrativní příklady. Vy si dosaďte své vlastní kandidáty. :-D)

Pokud máte dostatečně silnou vůli, „Jirásek“ vás brzdit nejspíše nebude. V mém případě se ale bohužel často realizoval scénář č. 2 a končívala jsem u Červeného trpaslíka nebo u Bing Bang Theory. Díky schůdnější alternativě (tj. zábavné knížce v záloze) sice člověk, pravda, nedočte rychleji „Jiráska“, ale přečíst více „Potterů“ je pořád lepší než nechat se zablokovat „Jiráskem“ a nakonec nečíst vůbec nic.

Ech. Doufám, že jsem se do toho moc nezamotala. :-D

Na závěr bych ráda poznamenala, že čtení není závod. Osobně si myslím, že hlavním účelem knih je něco přinášet. Poučení. Rozhled. Nebo třeba jenom zábavu. A ať už přečtete ročně deset knih nebo sto, vždycky je to fajn. :-)

Tak, to je všechno. 

Jak se ke čtení motivujete vy? Máte nějaké speciální fígle? :-) 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

RECENZE: Vše, co jste chtěli vědět o módě

Bílek ve skořápce aneb život v akademické bublině

RECENZE: Umění vytvářet vzpomínky