Bílek ve skořápce aneb život v akademické bublině

Nedávno jsem si přečetla na Aktuálně.cz recenzi prof. PhDr. Petra A. Bílka, CSc. hodnotící Novákův životopis o Kunderovi. Odkaz zde. Abyste rozuměli - nechci se tady věnovat Novákově knize jako takové. Jen bych se ráda vyjádřila k Bílkovu článku, neboť se v něm odráží něco, nad čím už se roky pozastavuju. A tím je fenomén jakési akademické bubliny.

Předně – zcela respektuji Bílkovu autoritu na poli literatury. Jen málokdo se totiž v tomto oboru orientuje tolik jako on. A když ve své recenzi upozorní na některé mylné interpretace nebo na manipulativní diskurz autora (v tomto případě Nováka), zřejmě na tom něco bude. (I když, na rovinu: že by Bílkova recenze manipulativní jazykové prostředky neobsahovala, to se také říct nedá. Už jenom ten název Novák je diletant, o Kunderovi a literatuře tak vůbec má chabou představu… :-D No nic.)

Když se ale Bílek začne dotýkat všeobecného povědomí potenciálních čtenářů o literárně-historických reáliích, pouští se na velmi tenký led. Na tomto místě by bylo asi vhodné jeho inkriminované výroky přímo odcitovat:

 „… Knihu tak zahlcuje líčením věcí, které shledal jako pozoruhodné, i když většině čtenářů budou notoricky známé. Takže nám musí odcitovat z Nezvalovy básně o Martě Gottwaldové či z Traktorových častušek Pavla Kohouta, nebo nás informovat, že Klement Gottwald zemřel krátce po Stalinovi.“

Pokud si Petr A. Bílek skutečně myslí, že Nezvalova báseň o Martě Gottwaldové a Traktorové častušky Pavla Kohouta patří k notoricky známé poezii, mám pro něj novinku: Ne. Nepatří. Notoricky známé jsou pro Petra A. Bílka, jeho kolegy na fakultě, pro pár studentů bohemistiky, kterým nic jiného nezbývá, a dobrá, taky si tyto básně možná vybaví pár dnešních seniorů. Lidé s jiným než literárním vzděláním si sice možná matně vzpomenou, že o těch básních kdysi dávno na gymnáziu něco zaslechli… Často však ani to ne. Bohužel.

Nemohu si pomoct, ale Petr A. Bílek mi tímto připomenul scénu ze hry Posel z Liptákova (Divadlo Járy Cimrmana), kdy se k řečnickému pultíku dobude P. Brukner a začne svou suchopárnou přednášku o „geologických procesech, které utvářely dnešní podobu Jizerských hor“ se slovy: „A tady bych vás prosil, abychom si stanovili úroveň, na které se budeme pohybovat. Já tady nebudu vykládat takové běžné, triviální pojmy… takové věci jako jsou parabřidlice nebo ortobřidlice, to já prostě předpokládám…“ (Pozn. Pak ho M. Čepelka od pultíku vyhazuje. :-D Příznačná scénka.)

Dále:

„Proč ale sáhodlouze převypravuje - ve stylu čtenářského deníčku žáka obecné školy - i děj Kunderových povídek a románů, lze vysvětlit právě a jenom vírou, že knihu budou číst také lidé, kteří nikdy nevzali do ruky Žert či Nesnesitelnou lehkost bytí. Inu, živit takové sebevědomí musí být náročná práce.“

Bílek vlastně píše, že je od autora sebevědomé myslet si, že si knihu bude chtít pořídit i někdo, kdo nečetl Kunderovo dílo v celé jeho šíři. Ergo (znovu se k tomu vracím) – dvě nakladatelství měla vynaložit notné finanční prostředky na vznik knihy, kterou si může přečíst Petr A. Bílek, akademická obec, studenti bohemistiky a pár skalních nadšenců. Otázka je, zda není náhodou sebevědomou myšlenkou spíše tohle. Ten, kdo nepřečetl Nesnesitelnou lehkost bytí (nebo ji četl už dávno) nemá morální nárok na pár informativních stránek navíc? A to jenom proto, že profesora z Ústavu české literatury a komparatistiky tyhle zjevné banální pasáže nudí? Ono, kdyby ta kniha opravdu byla primárně určená pro Petra A. Bílka a akademickou obec, jmenovalo by se to habilitační práce.

Akademikové z Filozofické fakulty by si zkrátka měli uvědomit, že život ve skleníku na Palachově náměstí se odlišuje od života mimo něj. V reálném světě se každý specializuje na něco jiného a není divu, že nikdo nedrží v hlavě všechno, co kdy v životě slyšel. Problém je, že když se moc „zavrtáte“ do svého oboru (ať už je jakýkoli) a věnujete se mu řadu let, může se vám stát to, co se často děje právě akademickým pracovníkům – ocitnete se v jakémsi bludu a přestanete si uvědomovat fakt, že to, co je notoricky známou informací pro vás, nemusí být notoricky známé pro jiné lidi. Když bych to tedy vzala z jiného konce – poradil by si Petr A. Bílek s kvadratickou rovnicí? Dokázal by pojmenovat uhlovodík? A to ani nemusíme chodit takto daleko - osobně znám člověka s titulem Prof. (pro zachování jeho důstojnosti nebudu jmenovat), který donedávna bohužel netušil, jak se zapíná pračka (bez nadsázky).

Na závěr bych ráda poznamenala, že - ač to tak možná nepůsobí - rozhodně nemám nic proti osobě Petra Bílka. Naopak. Měla jsem tu čest účastnit se jeho přednášek na FFUK a vždycky na mě působil jako sympatický člověk. A co se literatury týče, je to určitě eso ve svém oboru. Jeho postřehy byly vždy originální, trefné, vtipně podané a vůbec - předmět Poetika poesie, prózy a dramatu byl pro mě natolik zábavný, že jsem se v posluchárně objevovala zcela dobrovolně. Myšleno - bez ambice nárokovat si za to kredity. A to už je co říct. :-D

Tímto článkem jsem prostě jenom chtěla na konkrétním příkladu ukázat, že základní mezery ve vzdělání jsou velmi relativním pojmem. A každý z nás by si měl hodně rozmyslet, než o něčem prohlásí, že "to přece každý ví".

Ke komiksovému okénku: uznávám, že je trochu nefér vložit Petrovi B. do úst slova vytržená z kontextu, takže odcituji celou jeho úvodní znalecky laděnou piruetu: „Že u nás vydáním tlustého životopisu Jana Nováka nazvaného Kundera: Český život a doba vypukla bitva, ba snad kulturní válka o Milana Kunderu? Pokud ji bude jednadevadesátiletý spisovatel sledovat z francouzského exilu, kde žije od roku 1975, může se leda smát. Údajný boj totiž vlastně kopíruje jednu z dějových linií Kunderova prvního románu Žert. V něm tři muži "válčí" o Helenu - obstarožní, omezenou a sebestřednou bytost, o niž nápadníkům ve skutečnosti nejde. Smyslem boje není získat ženu, ale vyřešit si vlastní problémy a nabídnout veřejnosti působivý obraz sebe samého. Novákův životopis Milana Kundery je v tomto ohledu analogický - tváří se jako Helena Trojská, nejkrásnější žena světa, ve skutečnosti je ale upoceným výplodkem, z něhož velkou událost dělá jen komerční humbuk inscenovaný kolem vydání.“