Jak peče knihy Julia Caplinová

V tomto článku bych se ráda zamyslela nad tituly ze série romantické útěky. Jsou totiž čímsi spisovatelsky jedinečné: všechny tyto knihy jsou upečeny podle jediného receptu a jsou v podstatě jedna jako druhá. Pro zajímavost si je vyjmenujeme: Kavárna v Kodani, Pekárna v Brooklynu, Cukrárna v Paříži, Pláž v Chorvatsku (a momentálně se prý chystá Hotýlek na Islandu). Přesto Julia Caplinová slaví ve svém žánru vcelku úspěch a zdá se, že nikomu nevadí číst stále dokola totéž. Čím to je? A jak dlouho to může fungovat?

Pro ty, kteří autorku neznáte, nastiňuji, o čem její psaní je:

Ambiciózní hrdinka cítí kariérní (nebo vztahovou) krizi. Vtom přichází zajímavá pracovní výzva spojená s cestou do cizí země. Hrdinka ji přijímá a ocitá se v novém prostředí. Zamiluje se do místní gastronomie, získává nový pohled na svět a hlavně nachází úžasného chlapa z kategorie "alfa samci".

V některých detailech se pochopitelně příběhy "rozcházejí". Předně se pokaždé se ocitáme v jiné zemi (Dánsko, New York, Francie, Chorvatsko…), s níž se mění i prostředí a kuchyně. Také povolání hlavních hrdinek se mírně odlišují. Ale... to je vlastně tak nějak všechno. :-D

Takže...

Proč čteme další a další knihy, když jsou si tak podobné?

Přemýšlela jsem o tom a mám tuhle teorii: možná to děláme právě proto, že jsou si ty knihy TAK podobné. V tu chvíli totiž s jistotou víme, co od autorů / autorek očekávat. Každý asi známe pocit, když si po přečtení skvělé knížky obstaráme další tituly téhož spisovatele, ale jsme z nich zklamaní. Něco od nich očekáváme a ono to tam není. (To je zřejmě jeden z důvodů, proč Rowlingová píše detektivky pod pseudonymem Robert Galbraith – tím je nám jasně sděleno, že si nekupujeme dalšího Pottera.)

Velkým uměním samozřejmě je, pokud se autor dokáže držet svého stylu a splnit čtenářovo očekávání, přestože jsou jeho knižní výplody "co kus, to originál". Ale to je hodně těžká věc. Hlavně proto, že každý čtenář si na stávající knížce oblíbí něco jiného. Například já a „romantické útěky“. Mám na nich ráda prvek odjezdu do cizí země a zalíbení protagonistky v gastronomii (ty popisy jídel člověku navíc fakt roztančí chuťové pohárky♡). Kdyby tedy byla následující kniha autorky o něčem jiném (třeba o husté rockerce spravující motorky) a z předchozích titulů by byla zachována pouze romantika, už by mě to nejspíše nebavilo. Erotika ve sprše a polibky na krk mě u Caplinové totiž tankují ze všeho nejméně. :-/

Sázka na jistotu s drobnými variacemi se tedy zdá být účinnou autorskou metodou zřejmě proto, že nikoho nezklame. 

I tak by mě ale zajímalo, jak dlouho může taková "spisovatelská dílna" fungovat...

Prostě mě napadá, zda se stále stejný scénář přece jen časem neokouká. Pravdou je, že každá jednotlivá země v sobě nese potenciál a autorce se tedy nabízí ještě celá tuna nevyužitého materiálu. Uvidíme. Třeba se časem dočkáme Taverny v Athénách nebo, řekněme… Čajovny v Tokiu. Nechme se překvapit. :-)