Anna Cima: Vzpomínky na úhoře

Vzpomínky na úhoře mi dloooouho ležely na poličce. Prostě jsem se bála toho jejich mohutného rozsahu. :D Co si budeme povídat –⁠ když člověku nesedne sedmisetstránková bichle, může to být... ehm... nepříjemné. Na druhou stranu mě druhá kniha od Anny Cimy zajímala, protože její debut –⁠ Probudím se na Šibuji –⁠ byl jednoduše top. Teď už každopádně můžu s klidem v duši říct, že jsem si užila i tuhle luxusní tmavozelenou krásku, a jsem ráda, že jsem se do ní po měsících odkládání pustila. ♡

Anna Cima: Vzpomínky na úhoře

O čem Vzpomínky na úhoře vyprávějí?

Tak předně –⁠ v téhle knížce nefiguruje pouze jedna hlavní hrdinka, ale hned tři:
  • Sára –⁠ cca třicetiletá Japonka s českými kořeny, která zasvětila kariéru výzkumu úhořů.
  • Juka –⁠ Sářina kamarádka pátrající po svém zmizelém kolegovi.
  • Miju –⁠ slečna, která žije ve svém vlastním světě a má zvláštní vztah k úhoři jménem Unagi.
Osudy těchto žen se (jak zřejmě tušíte) poměrně záhy propojí. Rámec knížky je přitom detektivní, i když... čistokrevná detektivka to není. Hlavně proto, že v jednu chvíli vás autorka doslova ponoří do hlubin magického realismu.

Úhoř proplouvající mezi řádky

Příběh odehrává v japonském prostředí (to ocení všichni, kdož milují specifika téhle ostrovní země) a nejvýraznějším japonským prvkem je v tomto případě motiv úhoře japonského. Tahle ryba je v Japonsku považována za posvátnou, přesto dochází k jejímu vymírání – ona je to totiž velice oblíbená i jako pochoutka na talíři. V knížce nicméně nefiguruje jen otázka ohrožení druhu těchto živočichů. Úhoř se zde vyskytuje ve vícero podobách (do hry vstupuje mytologie, symbolika a mnoho dalšího, to už ale nebudu prozrazovat). Každopádně je to dobře vymyšlené. Chytře a rafinovaně. :)

Proč je to tak dlouhé?

Možná vás na knížce odrazuje její rozsah. Pokud ano, určitě v tom nejste sami –⁠ já jsem ostatně taky dlouho otálela. A jsou čtenáři, kteří by prý Vzpomínky na úhoře přece jen proškrtali (což konstatují v komentářích na knižních databázích). Můj názor je ale jiný. Nadměrná tloušťka knížky totiž přímo souvisí s tím, že byla autorka důkladná, co se postav týče, a jejich životním cestám věnovala hodně prostoru. To sice každý neocení, ale! On je ten příběh díky tomu o poznání hlubší a plastičtější.

Vzpomínky na úhoře vs. Sejdeme se na Šibuji

Na závěr bych ještě krátce srovnala dva dosavadní autorčiny romány. Přestože si totiž myslím, že stylově si Anna Cima zůstává i ve druhé knížce věrná, malé rozdíly by se našly. Já jsem je vnímala takto: titul Probudím se na Šibuji na mě působil mladistvěji a jiskrněji, zatímco Vzpomínky na úhoře mají melancholičtější podkres, obsahují drsnější pasáže a řeší se tu „dospělejší problémy“. 

Každý z románů každopádně má něco do sebe a svým způsobem jsou si podobné. V obou najdeme fantaskní prvky, oba se odehrávají v japonském prostředí, oba mají detektivní zápletku.

A proto ještě jedno doporučení na závěr: pokud zvažujete, zda se do Vzpomínek na úhoře pustit, zkuste si nejprve přečíst podstatně kratší autorčinu prvotinu Probudím se na Šibuji. Ono je vždycky lepší odrazit se od méně rozsáhlého kousku. :)

 
Vzpomínky na úhoře

Vzpomínky na úhoře

Vzpomínky na úhoře


Bibliografické údaje

Název: Vzpomínky na úhoře
Autor: Anna Cima
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2022
Počet stran: 720
ISBN: 978-80-7637-281-8

Komentáře

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Coleen Hoover: Námi to končí

Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý

Penelope Bloom: Jeho banán

Tereza Ramba: DobroDruhům