Anna Cima: Vzpomínky na úhoře

Vzpomínky na úhoře mi dloooouho ležely na poličce. Prostě jsem se bála toho jejich mohutného rozsahu. :D Co si budeme povídat –⁠ když člověku nesedne sedmisetstránková bichle, může to být... ehm... nepříjemné. Na druhou stranu mě druhá kniha od Anny Cimy zajímala, protože její debut –⁠ Probudím se na Šibuji –⁠ byl jednoduše top. Teď už každopádně můžu s klidem v duši říct, že jsem si užila i tuhle luxusní tmavozelenou krásku, a jsem ráda, že jsem se do ní po měsících odkládání pustila. ♡

Anna Cima: Vzpomínky na úhoře

O čem Vzpomínky na úhoře vyprávějí?

Tak předně –⁠ v téhle knížce nefiguruje pouze jedna hlavní hrdinka, ale hned tři:
  • Sára –⁠ cca třicetiletá Japonka s českými kořeny, která zasvětila kariéru výzkumu úhořů.
  • Juka –⁠ Sářina kamarádka pátrající po svém zmizelém kolegovi.
  • Miju –⁠ slečna, která žije ve svém vlastním světě a má zvláštní vztah k úhoři jménem Unagi.
Osudy těchto žen se (jak zřejmě tušíte) poměrně záhy propojí. Rámec knížky je přitom detektivní, i když... čistokrevná detektivka to není. Hlavně proto, že v jednu chvíli vás autorka doslova ponoří do hlubin magického realismu.

Úhoř proplouvající mezi řádky

Příběh odehrává v japonském prostředí (to ocení všichni, kdož milují specifika téhle ostrovní země) a nejvýraznějším japonským prvkem je v tomto případě motiv úhoře japonského. Tahle ryba je v Japonsku považována za posvátnou, přesto dochází k jejímu vymírání – ona je to totiž velice oblíbená i jako pochoutka na talíři. V knížce nicméně nefiguruje jen otázka ohrožení druhu těchto živočichů. Úhoř se zde vyskytuje ve vícero podobách (do hry vstupuje mytologie, symbolika a mnoho dalšího, to už ale nebudu prozrazovat). Každopádně je to dobře vymyšlené. Chytře a rafinovaně. :)

Proč je to tak dlouhé?

Možná vás na knížce odrazuje její rozsah. Pokud ano, určitě v tom nejste sami –⁠ já jsem ostatně taky dlouho otálela. A jsou čtenáři, kteří by prý Vzpomínky na úhoře přece jen proškrtali (což konstatují v komentářích na knižních databázích). Můj názor je ale jiný. Nadměrná tloušťka knížky totiž přímo souvisí s tím, že byla autorka důkladná, co se postav týče, a jejich životním cestám věnovala hodně prostoru. To sice každý neocení, ale! On je ten příběh díky tomu o poznání hlubší a plastičtější.

Vzpomínky na úhoře vs. Sejdeme se na Šibuji

Na závěr bych ještě krátce srovnala dva dosavadní autorčiny romány. Přestože si totiž myslím, že stylově si Anna Cima zůstává i ve druhé knížce věrná, malé rozdíly by se našly. Já jsem je vnímala takto: titul Probudím se na Šibuji na mě působil mladistvěji a jiskrněji, zatímco Vzpomínky na úhoře mají melancholičtější podkres, obsahují drsnější pasáže a řeší se tu „dospělejší problémy“. 

Každý z románů každopádně má něco do sebe a svým způsobem jsou si podobné. V obou najdeme fantaskní prvky, oba se odehrávají v japonském prostředí, oba mají detektivní zápletku.

A proto ještě jedno doporučení na závěr: pokud zvažujete, zda se do Vzpomínek na úhoře pustit, zkuste si nejprve přečíst podstatně kratší autorčinu prvotinu Probudím se na Šibuji. Ono je vždycky lepší odrazit se od méně rozsáhlého kousku. :)

 
Vzpomínky na úhoře

Vzpomínky na úhoře

Vzpomínky na úhoře


Bibliografické údaje

Název: Vzpomínky na úhoře
Autor: Anna Cima
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2022
Počet stran: 720
ISBN: 978-80-7637-281-8

Komentáře

Okomentovat

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Obrázek
Dneska trochu prakticky. :-) Myslím, že každý čtenář někdy řešil otázku, co s vyřazenými knihami. Přetřízení knihovny je totiž pouze prvním krokem k tomu, abychom uvolnili místo na nové výtisky a zbavili se těch, které už z různých důvodů nepotřebujeme. I já jsem v minulosti zkoumala, "kam s nimi" - prostor naší domácí knihovny také není nafukovací. :-D Čili... jaké tedy máme možnosti?  Člověk má obvykle představu, jak by zhruba chtěl s vyřazenými knihami naložit. Zpravidla přemýšlíme o dvou alternativách: buď z nich chceme ještě něco vytěžit (a prodat je), nebo je naším primárním cílem vyklidit prostor v knihovně (a třeba je i darovat). Otázka zní, kde a jak. Plus - existují i jiné způsoby, jak poslat literaturu dál. Pojďme se na to tedy společně podívat. (↓) 1)     Varianta  PRODAT Antikvariáty - Kontaktovat majitele antikvariátů se vyplatí především ve chvíli, kdy se vám v bytě povalují stovky knih, se kterými si nevíte rady. Podle mě je to ideální řešení, pokud kupříkladu
Číst

Coleen Hoover: Námi to končí

Obrázek
Námi to končí je kniha velmi oblíbené autorky v žánru new adult -  Colleen Hoover . Až doteď jsem ji moc neznala, jen jsem na ni odevšad slýchala chválu a ódy. :-) Titul Námi to končí jsem si pro seznámení s její tvorbou vybrala především proto, že jej mnoho čtenářů (resp. spíše čtenářek) označilo za svůj nejoblíbenější. A pak mě utvrdilo 91   % na Databázi knih a 92   % na ČBDB . :-)
Číst

Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý

Obrázek
Nedávno si ke mně našla cestu knížka  Až na ten konec dobrý . Úplně náhodou, nutno říct. O to větší překvapení pro mě bylo, jak moc jsem si ji užila. Navíc – přestože jde o knížku, která se v mnoha bodech dotýká smrti, tak jsem se u ní místy fakt zasmála. A nejsem jediná. Vzhledem k tomu, že titul získal Magnesii Literu v kategorii Cena čtenářů, je jasné, že cynický humor Pavla Tomeše zdaleka neoslovil jenom mě. :-) Struktura příběhu Vypravěči se v knize  Až na ten konec dobrý vyskytují celkem tři  –  pětatřicetiletá novinářka, bývalý ředitel hvězdárny v důchodu a jeho vnučka Luna. Každý vypráví svůj vlastní příběh, prezentuje vlastní pohled na svět... a (jak asi čekáte) v jednu chvíli jejich osudy protnou . Velice nezvykle ovšem, to se musí nechat. :-) Chlap v každé postavě Každý z těchto tří pohledů autor jazykově přizpůsobil konkrétním postavám . Všechny jsou jasně rozpoznatelné a ohraničené. Přesto mi přijde, že se chlapský a sarkastický styl Pavla Tomeše promítnul nejen do osobn
Číst

Knihy, které vás přenesou do Japonska

Obrázek
Přijde mi, že v poslední době začíná být trendem situovat děj knížek do japonského prostředí. Možná je to jen můj dojem, možná ne... Pravdou ale je, že se mi v poslední době do cesty připletlo poměrně dost knížek s japonským nádechem. Proto jsem se rozhodla věnovat článek těm knížkám, které já osobně považuju za nejpůsobivější, především tedy ve směru přenesení japonské nálady na čtenáře. 
Číst

Tereza Ramba: DobroDruhům

Obrázek
Terezu Rambu (rodným jménem  Voříškovou ) asi není nutné nijak zvlášť představovat.   Je to sympatická mladá herečka, která mimochodem loni získala Českého lva za hlavní ženský herecký výkon ve filmu Vlastníci , založila podcast s názvem  Tereza Ramba: do duší  a vydala svou první knížku. Úspěšný rok, nutno poznamenat. A já bych se nyní ráda zaměřila na tu knížku. Jmenuje se  DobroDruhům  a je (podobně jako její autorka) vcelku svérázná. :-) O čem to je? No... možná bude lepší začít tím, o čem kniha není . Tak za prvé - nehledejte v DobroDruzích cestopis. Ačkoli Tereza Ramba píše o spoustě zemí, které navštívila (Laos, Černá Hora, Kanada, Peru, Thajsko, Francie...), nedá se říct, že byste se o nich moc dozvěděli. Jednotlivým procestovaným státům navíc autorka nevěnuje rovnoměrný prostor - některým z nich byl dopřán delší rozsah, o jiných se povídání smrsklo na jednu / dvě stránky. Třeba kapitola o Číně. Ta je pojata jen jako krátké vyjádření lítosti nad znečištěnými městy a vůbec n
Číst