RECENZE: Sítě - příběhy (ne)sebevědomí

Na knížku Petry Dvořákové s názvem Sítě jsem původně neměla v plánu psát recenzi. Chtěla jsem si ji prostě jen tak "nezávazně" přečíst a jít dál... JENŽE! Ono to bylo tak dobré, že jsem si nemohla pomoct. Čili - budiž článek věnovaný knize z roku 2016 o třech ženách, kterým (ne)sebevědomí zkomplikovalo život...




Kniha Sítě...

... je složena ze tří tematicky propojených příběhů, jejichž hrdinkami jsou (jak již bylo řečeno) ženy s nízkým sebevědomím. Povídky, které autorka klade vedle sebe, se stylově odlišují. Je to rafinovaně sestavená trojice, která dává dohromady velmi zajímavý sociologický obraz. A protože má každá z nich specifický charakter, vyjádřím se krátce ke každé zvlášť.

První povídka: tak tohle jsem já

První příběh bych doporučila snad všem. Už jenom jako prevenci před destruktivní manipulací. Protagonistka se totiž ocitá v pasti, o níž paradoxně vůbec nemá tušení, a myslí si, že jejím hlavním problémem je nízké sebevědomí. Musím říct, že po psychologické stránce je to skvělý text. Na Kristýnu totiž nahlížíte jak zvenčí (a říkáte si: "proboha, jak je možné, že to nevidí??"), tak i zevnitř. Sledujete tok jejích myšlenek, komentáře takzvaných "členů poroty hrdinčina vnitřního", tím se propojujete s perspektivou oběti. A nakonec zcela pochopíte, proč je snadné právě s ní tak snadno manipulovat. Je to silný příběh. Působivý. Svým způsobem děsivý. Hlavně proto, že agresorem je tu někdo reálný a ne jeden z těch totálních magorů, na jaké jsme zvyklí z klasických thrillerů.

Druhá povídka: ještě jednou letět

Druhá povídka ilustruje odvrácenou tvář víry. Příběh je vlastně o manželství, které nabourá konverze jednoho z partnerů ke katolicismu - přístup čerstvě věřícího Standy je totiž prosycen nekritickou dávkou fanatismu. Samotný text je řešen formou e-mailové korespondence mezi ženou vychovanou v křesťanském duchu a knězem Ambrožem, jemuž se rozhodla důvěřovat a vylíčit mu svou nezáviděníhodnou životní situací.

I tohle jsem přečetla jedním dechem. Emočně mě příběh totálně roztrhal, chvílemi jsem měla mohutně pozvednuté obočí, chvílemi vztek. Na všechny ty postavy kázající svou neomylnou pravdu. Není to ale kritika křesťanství, ani náboženství jako takového. Jen ukazuje dvě velmi odlišné podoby víry. Jedna z nich se zdá být rádoby mravoučná, dogmatická a zračí se v ní obrovské pokrytectví. Druhá je vlídná a lidská - a právě tu představuje otec Ambrož. 

Třetí povídka: kdyby byl jen můj

Poslední (a nejkratší) povídka mi pak dosti připomínala autorčina pozdějšího Chirurga. I v tomto případě mě popadala hrůza z doktorů. Ze zdravotnictví. Zvláště, když vím, že autorka nějakou dobu pracovala v oboru. Text je psán hovorovou češtinou, objevuje se tu zdravotnický žargon a ústřední postavou je zdravotní sestra, jejíž nejistotu zacelila (mimo jiné) moc ukrytá ve zdravotnickém povolání. V případě této povídky mě nicméně ze všeho nejvíce šokoval závěr. Fakt jsem po celou dobu netušila, kam to celé směřuje... takže jsem byla upřímně překvapená.

Zlo převlečené za dobro.

Všechny tři příběhy pak podle mě nespojuje jen ono (ne)sebevědomí, ale podle mě i motiv jakéhosi zla převlečeného za dobro. V každé povídce je toto téma ztvárněno jinak, zlo má pokaždé jinou povahu. Každý z textů však svým způsobem ukazuje, že pohnutky dobrých skutků mohou být všelijaké, ne vždycky jsou úplně morální a často ony "dobré" skutky vlastně ani dobré nejsou...

"Vždycky, když vidím umírání, vzpomenu si na svou mámu. Celej život svou tchyni nenáviděla. Mohly se sežrat. Pořád se hádaly. Pak babička ulehla. Dostala mrtvici. Ochrnula a nemohla mluvit. Ani chodit. Celá půlka těla v tahu. Všechno se změnilo. Máma se od ní nehnula. Pečovala o ni ve dne v noci. Četla jí knížky. Vysvětlovala, co se kolem děje. Dlouho jsem ji za to obdivovala. Kdysi jsem jí to dokonce řekla. A ona se jen tak divně usmála a sklopila oči. A tím se prozradila. Jenže to mi došlo až po letech. I mámě chutnala moc. Stejně jako mně. Ten letmej úsměšek to na ni prozradil. Konečně si pod rouškou dobra mohla vychutnat svou převahu. Nikdo jí nemohl vytknout půl slova. Starala se vzorně. A vzorně si přitom užívala babiččinu bezmoc." (str 273)

A celkově

Doporučuju, doporučuju, doporučuju!








Bibliografické údaje

Název: Sítě
Autorka: Petra Dvořáková
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2016
Počet stran: 320
ISBN: 978-80-7491-659-5

Komentáře

  1. To je tak dobrá a výpravná recenze, že už knihu ani číst nepotřebuju! (Kecám - číst ji nemůžu, protože recenze mi dokonale přiblížila, jak by mě čtení deprimovalo, a na to nemám nervy. Každopádně skvěle zrecenzováno.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Díky moc! Pro jistotu teda ještě dodávám, že dvě povídky ze tří mají vlastně happy-end. :-D Ale chápu, netřeba se deptat, pokud se na takové čtení člověk necítí. :-)

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Proč v poslední době nechodím do knihoven