Mí "oblíbení" záporáci
Humbert Humbert
Mým úplně nejoblíbenějším záporákem je bezesporu Humbert Humbert z Lolity. Aby taky ne, když je Lolita už léta mou nejoblíbenější knihou. :-) Humbert Humbert je dle mého soudu nejniterněji a nejplastičtěji ztvárněný hlavní hrdina vůbec. Tolik, že jsem ho vlastně ve výsledku ani nevnímala jako záporáka. Spíše jako oběť temné sexuální orientace, kterou si nevybral. Ano. To, co činil, nebylo správné. Na druhou stranu jsou tu určité detaily, které v mých očích jednání Humberta částečně ospravedlňují. Jako polehčující okolnost vnímám třeba to, že se Humbert se svým zvrhlým chtíčem snažil celý čas "před Lolitou" bojovat. Nebo skutečnost, že poprvé svedla ona jeho. A nakonec - Humbert svou Dolores, navzdory všemu, doopravdy miloval...
"... a já jsem se na ni díval a díval, a věděl jsem tak jasně, jako vím teď, že musím zemřít, že ji miluji víc než cokoli jiného, co jsem kdy viděl nebo si uměl představit na tomto světě či v co jsem doufal, že uvidím na onom." (Lolita, Paseka 2013, str. 324)
Miranda Priestly
Na druhém místě pak musím rozhodně uvést Mirandu Priestly (Ďábel nosí Pradu, Lauren Weisberger). Miranda vede prestižní módní časopis jménem Runway a jejím reálným předobrazem je Anna Wintour z amerického periodika Vogue. Miranda je samozřejmě ztvárněna s určitou nadsázkou, ale o to nejvěřícněji na její chování hledíte. Tahle vysoce postavená šéfová s naprosto šílenými požadavky od svých asistentek očekává pracovní nasazení 24/7 a totální anticipaci. Nehodlá vysvětlovat detaily toho, co od nich vlastně chce (na to je její čas drahý). Předpokládá, že jí podřízení vidí do hlavy. A když náhodou něco nevyjde (z naprosto oprávněných důvodů), neskrývá své opovržení nad "neschopností" svých "hloupých" zaměstnankyň. Člověk jen zírá a říká si: "To jako myslí vážně?" A ačkoli být pod Mirandou je údajně "prací, pro kterou by miliony holek vraždily", realita je teda docela peklo.
Dolores Umbridgeová
Nejhnusnější hnuskou ze všech hnusek je pak nezapomenutelná náměstkyně ministra kouzel (a v pátém díle profesorka černé magie) z Harryho Pottera - Dolores Umbridgeová. To je tak prvotřídní svině, že každému čtenáři dozajista hne žlučí. Divila bych se, kdyby ne. Mě osobně na ní nejvíce iritoval onen kontrast mezi fešnými růžovými svršky a proradnou povahou pod nimi. Nesnášela jsem její "nevinný" úsměv zmije, nechutnou krutost spojenou s přednáškami plnými lží a arogance. Kam se na tuhle megeru hrabe zbytek Smrtijedů nebo samotný Lord Voldemort? V rovině "zla" a znechucení u mě prostě kráva Umbridgeová jednoznačně hrála prim.
Dorian Gray
Dále bych v kontextu negativních postav zmínila knížku Obraz Doriana Graye. Ne, že by mne Dorian štval tolik jako ženy výše, to vůbec ne. Ani jsem k němu nechovala sympatie jako k Humbertovi. Ale musím ho zmínit kvůli literárnímu zpracování jeho záporáctví. Prohnilost, která se nevyrývá do mužovy tváře, nýbrž do tváře jeho vlastního portrétu - to je myšlenka, kterou považuju za brilantní. Více jsem se o tom zamýšlela v samostatném článku, chcete-li mrkněte zde. :-)
Jean-Marie Martin
Jean-Marie Martin není příliš profláklý záporák, ale třeba jste na něj někdo narazili. Jedná se o šéfa Paula Westa z knížky Merde! Rok v Paříži. Tento chlápek se mi vryl do paměti nejspíše proto, že dokonale ztělesňuje takové to francouzské "bisou bisou" pokrytectví, kdy se dotyčný tváří jako sympaťák, ale pak se z něj vyklube poměrně slušný hajzlík. V tomto případě navíc korporátní hajzlík. Občas si vzpomenu na svou francouzštinářku z gymplu, které jsem vyprávěla o svém výletě do Nice a rozplývala se nad tím, jak jsou ti Francouzi milí... Načež ona pravila: "Milí... a pak ti vrazí kudlu do zad!" (Smích.) Tehdy jsem to nechápala, ale dneska už teda bohužel trochu jo. A Jean-Marie Martin vysvětluje, proč. :-D
Luisa
A na závěr Luisa. Luisu asi neznáte vůbec nikdo - jedná se o vedlejší postavu z humoristických románů Gill Sims - Proč máma pije / Proč máma nadává. Zařadit jsem ji ale musela. Je to totiž prototyp éterické ženy, která vyznává alternativní životní styl, má mnoho (rozmazlených) dětí, ve druhém díle dokonce píše poezii o své "jóni". Všeobecně hlásá svobodu a nezávislost, ostatním radí jako nějaká guru, že býti uvězněni v práci je přežitek. Luisina svoboda je nicméně jaksi založena na tom, že doslova parazituje na příbuzných, kteří ji nenechají ve štychu a nepřetržitě její manýry dotují. Luise by prostě člověk nejraději vrazil facku. :-D
To tedy byli záporáci, kteří se mi různými způsoby vepsali do paměti. Zajímavá banda, když se na to teď dívám. :-D
A co vy a antagonisté? Dejte vědět. :-)
Komentáře
Okomentovat