Nepopulární názor: neberou mě thrillery...

Vím, že thrillery dneska poměrně frčí. Těší se všeobecné oblibě, spousta lidí hltá jeden za druhým. Přijde mi, že je vidím všude kolem - ty temné obálky s tajemným podkresem a často též s nálepkou "bestseller". Musím ale přiznat, že já jsem tomuto žánru nepropadla. Ne, že bych si občas nějaký thriller nepřečetla, to zase jo... Jen prostě nesdílím ono všudypřítomné nadšení.

O tom, proč tomu tak je, jsem přemýšlela vždycky. Než ale začnu s "výhradami", ráda bych řekla to, že thrillerové prvky, na které se chystám v následujících řádcích upozornit, nejsou principiálně špatné. Dneska pouze vyjadřuju svůj (zcela subjektivní) postoj a třeba se najde někdo takový, kdo mi porozumí. :-) No... možná.

Nebudu se dále rozkecávat. Pojďme na to. :-)

1. V hlavní roli: ultra-magor

Když jsem v thrillerovém žánru poprvé narazila na to, že autor udělal z klíčové postavy totálního magora (tj. nepravděpodobně zvrácenou osobnost nebo přímo osobnost s nebezpečnou psychiatrickou diagnózou), říkala jsem si: proč ne? I tohle ostatně do literatury patří a činí ji zajímavou. Nicméně - pak jsem četla další a další thrillery, narážela na další a další psychopaty... a zanedlouho dospěla k názoru, že je v těch thrillerech na můj vkus trochu přemagorováno.

2. Nespolehlivá vypravěčka

Dále pak nebývám šťastná z přítomnosti nespolehlivého vypravěče (v tomto případě tedy většinou vypravěčky), což je rovněž častý thrillerový rys. Jde o typ postavy, která uvádí jakousi svou verzi pravdy, přičemž záměrně či nechtěně zamlčuje určitá fakta. Nebo ve svém vyprávění úplně pozměňuje realitu. Od základů. A pak přichází velkolepé finále - vypravěčka zničehonic vyklopí, že je všechno jinak, protože předtím celou dobu mlžila... Upřímně řečeno, mě podobně "překvapivé" závěry obvykle spíše naštvou, než že bych z nich byla vedle. Tenhle princip prostě vnímám tak trochu jako podfuk. :-/

3. Zklamáni ze závěru

Thriller je žánrem s vysokou mírou napětí. To je skvělé. Jenže napětí je vždycky nutně spojeno se zvědavostí a co se mě týče, mám pak na závěrečnou pointu thrilleru mnohem vyšší nároky, než tomu je v případě jiných žánrů. A právě tohle u mě většinou vede ke zklamání. Zpočátku mě baví číst, jsem napjatá jako struna a pak přichází... nevalné vyvrcholení. Popřípadě "šok" z pravdy, kterou po celou dobu zamlčovala nespolehlivá vypravěčka (viz bod výše).

4. Šablonovitost

Abych nebyla nespravedlivá, šablonovitost pochopitelně není vlastní pouze thrillerům. Jakýmsi předem stanoveným schématům se podrobuje v podstatě téměř každý žánr. Snad proto ve svém výběru často upřednostňuju knihy, které nejsou až tak snadno zařaditelné. Nebo spadají do kategorie s rozvolněnými hranicemi. Takhle - ona mi ta šablonovitost thrillerů vlastně až tak nevadí, ale když se pak jeden druhému příliš podobají, snadno se jich přejím. Proto mi stačí jeden za čas.

5. Napětí a...?

Co mi ale vadí úplně nejvíc, je to, že občas autoři spoléhají především na již zmiňované napětí a už do textu nevloží nic moc "navíc". Žádnou další rovinu. Napínavý příběh sice na jednu stranu je tím hlavním, co čtenář od thrilleru očekává. Je to typ knihy, která má člověka vtáhnout od děje, zcela ho pohltit a v závěru jej po úžasně svižné jízdě "vyplivnout" do reality. Proto jsou thrillery skvělým materiálem pro řešení čtecích krizí. Já ale od literatury očekávám trochu víc a zrovna na thrillery často zpětně vzpomínám jako na něco, u čeho jsem byla, ano, napjatá, avšak tím mé zpětné dojmy většinou končí. Takto na mě (ne)zapůsobila třeba kniha Někdo cizí v domě (Shari Lapena) nebo Rivalka (Charlotte Duckworthová).

Konec důvodů, proč po thrillerech sahám jen sporadicky. :-)

Samozřejmě, že ani jeden ze zmiňovaných prvků není součástí každého thrilleru. Navíc, i já mám v téhle oblasti své oblíbence. Mezi knihy, které mne oslovily, patří tituly z pera J. P. Delaneyho - v nedávné době jsem tady třeba doporučovala Dokonalou manželku. Pravdou ale je, že je to spíše výjimka. Většina thrillerů mi tak nějak "konzumně" prošlo pod rukama a už si na ně ani nevzpomenu...

Řekněte - jaký je váš vztah k thrillerům? Doporučili byste nějaký, který by mě fakt dostal? Třeba změním názor. :-)