J. P. Delaney: Dokonalá manželka

Abych řekla pravdu, k thrillerům se odebírám jen velmi zřídka. Mám pocit, že se tohoto žánru velmi rychle přesytím, a navíc tady jen málokdy narazím na nějakou knihu, která by ve mě zanechala trvalejší dojem. J. P. Delaney je ale pro mě něco jako výjimka z pravidla. Jeho titul Ta přede mnou s hyper-precizním architektem v pozadí mě (až na závěrečnou pointu) totálně vcucnul a podobně jsem si užila knihu Věř mi, v níž hlavní hrdinka předvedla absolutní herectví. Snad proto jsem dospěla k přesvědčení, že mě nezklame ani techno-thriller Dokonalá manželka. A ne. Nezklamal. :-)

O čem to je?

Příběh začíná tím, že se hlavní hrdinka Abbie probouzí na jakémsi lůžku. Neví, kde je ani co se s ní stalo. Vedle sedí její manžel Tim a situaci relativně hned objasňuje - Abbie je dokonalý robot schopný empatie a citu (tzv. cobot), kterého zkonstruoval jakožto věrnou kopii své zmizelé manželky. Ergo - robotická Abbie je nejnovějším vynálezem v oblasti umělé inteligence. A od tohoto bodu se odvíjí dějová linka. (Ne)Abbie se snaží zorientovat ve světě, rozpomenout se. Má četné mezery v paměti, které se jí sice postupně zaplňují, přesto však visí ve vzduchu spousta otázek. Proč ji Tim sestrojil? Jak vypadal jejich vztah? A co se vlastně stalo s původní Abbie?

Co od Dokonalé manželky očekávat?

Napětí a spád

Musím uznat, že tohle je prostě thriller, jak má být. Mě osobně pohltil hned na první stránce a pak už jsem ho nedokázala odložit. Text je prošpikovaný napětím a čím déle se ocitáte v příběhu, tím je to celé zajímavější. Občas si myslíte, že už je jasné, jak to dopadne, ale v tu chvíli autor z ničeho nic obrátí příběh vzhůru nohama a vyvede vás z omylu. V tomto ohledu je Dokonalá manžela mimochodem podobná předchozí autorově knize Věř mi (pokud jste ji četli, tak asi víte, o čem mluvím). Každopádně - tohle se povedlo. Ani jedno hluché místo, překvapivé zvraty, napětí prakticky od začátku až do konce. A přesně tohle od thrillerů očekávám. Že mě vtáhnou a nepustí.

Originální postup

Postup, který autor zvolil, je navíc vcelku originální. Zaprvé tu dochází ke střídání dvou vypravěčských perspektiv a zadruhé se autor v případě pasáží patřících robotické manželce pustil do takzvané du-formy. V tomto případě však nejde o čiré experimentování. Ono se totiž nakonec ukazuje, že to zdánlivé obracení se ke čtenáři má svůj význam. Tento postup jsem tak či tak vnímala jako osvěžující a nelze mu upřít vysoce sugestivní účinek. 

Výsledný text působí, pro představu, nějak takto:

"Sáhne ti do týla, zašátrá pod vlasy a nato se ozve něco jako zapraskání. Pak ucítíš zvláštní chlad, kůže se ti z tváře sloupne jako mokrý neoprén a pod ní se objeví lebka z tvrdého bílého plastu." (str. 13)

Brrr.

Téma: autistické dítě

Kromě prvků sci-fi a informačních technologií se v knize objevuje také téma dětského autismu, resp. tzv. Hellerova syndromu. (Jedná se o velmi vzácnou dezintegrační poruchu projevující se podobně jako autismus, jen propuká v pozdějším věku dítěte.) V tomto směru autor čerpal z vlastní zkušenosti, jak ostatně píše ve svém závěrečném poděkování, a můžete tedy stoprocentně věřit tomu, co o léčebných metodách, pocitech rodičů a vůbec o celkovém chování autistických dětí píše. 

Podnět k zamyšlení

A v neposlední řadě pak čtení příběhu o Abbie vyvolává určité otázky. Když by opravdu někdo stvořil empatického robota na základě reálného předobrazu a tento robot by byl v podstatě pokračováním někoho již zesnulého, jak by se k němu mělo přistupovat? Byl by to pořád stroj? Nebo by měl být brán jako lidská bytost? Vím, že podobná témata už byla v knihách i ve filmech řešena nesčetněkrát (kupříkladu ve známém snímku Andrew - člen naší rodiny). I tak se mnou ale v tomto směru případ Abbie rezonoval nějak víc. Možná za to mohla ta du-forma, ale třeba za to může samotná koncepce znovuzrození vlastního já. Schválně - jak byste se cítili, kdybyste se probudili pár let po své smrti v uměle zkonstruovaném robotickém těle? A jak byste se stavěli ke svému původnímu já v souvislosti s tím "novým"? Přiznám se, že i po dočtení knížky mi tyhle otázky trochu vrtají hlavou.

Abych to tedy shrnula...

... ač nejsem fanda thrillerů, sci-fi a ani tématu robotiky v literatuře, tohle na mě z nějakého důvodu zapůsobilo. Dokonalá manželka se mi dokonce líbila z Delayneho dosavadních thrillerů nejvíc, což je teda docela paradoxní... ale je to tak.

Čili ano. Za sebe tento titul určitě mohu doporučit. :-)

Bibliografické údaje

Název: Dokonalá manželka (The Perfect Wife)

Autor: J. P. Delaney (Tony Strong)

Překlad: Milena Pellarová

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2019

Počet stran: 368

ISBN: 978-80-249-4093-9