ÚVAHA NAD ŘÁDKY: Zázračné ráno

Protože bych dnešní článek nepovažovala úplně za recenzi, vytvořila jsem pro něj kategorii úvaha nad řádky. Přesto se ale jedné konkrétní knížky týkat bude - je jí Zázračné ráno Jeffa Sanderse. Ve zkratce se jedná o publikaci vyzdvihující brzké ranní vstávání a ano - je to typická self-help knížka s motivačním nádechem. :-) Dneska se ale nebudu primárně soustředit na to, co je na publikaci dobré a co ne (to jen trošinku). Především bych ráda popsala, co jsem si z ní odnesla já.

Ke knize

Seberozvojovka Zázračné ráno tedy propaguje brzké vstávání (i když v jedné části autor paradoxně připouští, že pro někoho to může znamenat i jedenáct dopoledne) a druhou klíčovou tezí Jeffa Sanderse je pak to, že by měl být člověk od rána produktivní a pracovat na svých plánech. Neboli, jak se píše na obálce: měl by "ovládnout svůj den ještě před snídaní".

Jako mnohým knihám tohoto žánru musím i tady vytknout příliš mnoho vaty. Opravdu bych toho hodně proškrtala. Mimo ústřední téma autor totiž odbočuje ke klasickým a všudypřítomným seberozvojovým otázkám typu "vytyčte si, čeho chcete dosáhnout", "plánujte kroky", "pěstujte si zdravé návyky". A pak se poměrně dopodrobna zabývá detaily (písemného) ranního / denního plánu. Navrhuje, jak si ho vytvořit, co všechno do něj psát, na co se zaměřit, a popravdě mi jeho přespříliš detailistický styl naháněl hrůzu. :-D Pro příklad - já si fakt nedokážu představit, že si do jakéhokoli plánu napíšu "dvacet minut číst" nebo "pět minut meditovat". Přestože jsem poměrně plánovací typ osobnosti, při vidině na minutu přesných plánů mám prostě pocit, jako bych sebe sama umísťovala do svěrací kazajky.

Na druhou stranu autor volí srozumitelný osobní styl, díky němuž je text čtivý, a i přes všechnu tu vatu se mu nakonec podařilo mě oslovit. :-)

V čem mě knížka inspirovala?

Musím říct, že hlavní myšlenka knížky mě docela nahlodala. Začala jsem uvažovat o tom, jak se v ranních hodinách cítím já... a došla k závěru, že by možná vážně nebylo od věci tenhle ranní koncept dne vyzkoušet. Ne se vším, co autor píše (na ten podrobný seznam mu kašlu), ale obecně mi to přijde jako dobrý nápad.

První výhodou rozhodně shledávám hodiny k dobru před "oficiálním" začátkem dne. Ony to samozřejmě nejsou hodiny navíc, člověk si je stejně bude nejspíše muset odespat v noci. Rozdíl je v tom, že večer už prostě býváme unavení a pasivní. Alespoň tedy já. :-) Ranní hodiny mají navíc své výhody - svět kolem se ještě neprobouzí a já upřímně bažím po představě klidu a ticha, ve kterém mě nic neruší. A když si představím ten (řekněme) dvouhodinový bonus před snídaní, začínají se mi v hlavě rozvíjet lákavé představy plné vzrušujících možností, jak ho využít. Dělat se dá dělat tolik úžasných věcí (samozřejmě s ohledem na spící v bytě) - jít se proběhnout, meditovat, zacvičit si jógu, soustředit se na psaní, učit se nový jazyk, číst knížky, plánovat... Taky se dá pracovat na osobních projektech, které člověk v běžných chaotických dnech odkládá.

Dokážu si velmi živě představit, že efektem takto aktivního startu dne musí být dobrý pocit. Máme už totiž za sebou něco, co nás posunulo. Jinými slovy - už před "snídaní" den získal smysl. To nás nabudí, pozitivně naladí. Já to tak tedy mám (soudě dle ojedinělých předchozích zkušeností). A když vzpomenu na svá studentská léta, kdy jsem se kolikrát probouzela i v deset nebo v jedenáct, nemohu popřít, že se mi v tu chvíli den jevil tak nějak rozplizle. Ve dvě odpoledne jsem se chystala na odpolední blok přednášek a nestihla jsem... nic. Jen vstát, najíst se, prošustrovat sociální sítě... prd. Můj vnitřní stav byl v tu chvíli vážně žalostný. Kamarádka Majda to pojmenovávala takto: "Cítím se jako plazivý hmyz." :-D No... a já mám prostě za to, že aktivní start dne je pravým opakem "plazivého hmyzu", což zní dobře. :-)

K tomu všemu už jsem si sama před časem si všimla, že se ráno cítím mnohem lépe než po večerech. Věřím, že to tak nemusí mít každý, ale já jsem opravdu v ranních hodinách prokazatelně kreativnější, soustředěnější, méně mi utíkají myšlenky, lépe mi to myslí. Jsem zkrátka čerstvá a... ono je vlastně škoda, že z toho aktuálně těžím docela pomálu.

Nevím sice...

... jestli je brzké ranní vstávání pro každého. Někdo může mít nastavený biorytmus spíše na noční pařby, někomu podobná alotria nedovolí profese, kterou vykonává. A popravdě si ani nejsem jistá, jestli jsem já sama schopna překousnout nepohodlí spojené s předčasným opuštěním teplé peřiny. Jasně, když musím, tak to vždycky zvládnu, ale tady se bavíme o dobrovolném jednání. :-D Zkrátka a dobře - uvidíme.

A zda doporučit právě tuhle knihu?

Tím si moc jistá nejsem. Na jednu stranu musím uznat, že mi něco předala. Na druhou stranu je ale opravdu nafouknutá. Vším možným. Ale pokud by vás koncept zázračného rána zaujal, tak vlastně... proč ne?