Desatero prvků, které mě štvou na knižních provedeních

Mám ráda knížky. Příběhy, texty, jazyk. Ale taky si nesmírně ráda užívám jejich provedení. Mnohokrát mi přijde do ruky výtisk, na který se nemohu vynadívat. Krásný, voňavý a příjemný na dotek. Jindy je vzhled knížky "jenom" fajn. No a pak jsou tu ony nepříjemné situace, kdy se mi zpracování publikace vyloženě nelíbí, a o těch dnešní článek bude. Čili - budiž seznam "knihu degradujících prvků", které mě... tak trochu štvou.



Začnu lehce podivným bodem. :-D

1) Když kniha smrdí...

Miluju vůni knih, takže... když náhodou obdržím publikaci, jejíž odér není zrovna libý, tak mé čichové buňky prožívají hluboké zklamání. Stránky s nakyslým puchem, ke kterým NECHCETE přičichnout... to je vážně mrzuté. Ale abych nebyla nefér - celkově vzato se nejedná o příliš častý jev. V mém případě se to ostatně stalo jenom třikrát. Přesto se mi ony tři události, jak se zdá, nesmazatelně vryly do útrob paměti. :-D

2) Odstávající obálka u paparbacku

A pak jsou tu paperbacky. Nic proti nim, jsou-li kvalitně provedené. Ale nakrkne mě, když po pár rozevřeních nové (!) knížky začne odstávat obálka. Chvíli čtete, pak knížku odložíte na stůl a místo toho, abyste se kochali její obálkou, koukáte na jakési nevzhledně rozevřené horizontální "véčko".

3) Nemožnost knihu pořádně rozevřít

Další aspekt je pak rovněž příznačný pro brožované vazby: knížku není možné pořádně rozevřít. Někdy jde pouze o to, že ji nelze nechat samovolně otevřenou na nějaké stránce (prostě to nedrží), ale existují i taková vydání, kdy je nutné používat sílu už jen na to, aby se vám kniha sama nezavírala v ruce. (Nedávno mi jedna taková věc přišla - The Circle. Na text se těším, ale na posilování během něj už teda méně...)

4) Snímatelné přebaly

Některé knížky se vyrábějí s přebaly, jiné je nemají. A já jsem popravdě mnohonásobně raději za tu druhou možnost. Přebaly pro mě představují jenom potíže - snadno se poničí, při rozevírání knížky nedrží tvar (takže je stejně většinou před čtením sundávám) a nejhorší je, že když opravdu dojde k poškození, kniha pod přebalem už bývá většinou tak nějak "nahá". Někdy je jednobarevná, jindy bývá pojata zajímavěji, ale přesto se povětšinou neubráním onomu obnaženému dojmu. Knihy původně bez přebalu bývají oproti tomu řešeny velmi hezky i tak. Samy o sobě. Ehm... pokud tedy nejde o následující případ... → 

5) Tuctové fotografie na obálkách

Přiznám se, že fotografické obálky mě více než odpuzují. Nemluvím o takových těch umělečtějších, se kterými se člověk setkává u beletrie. Odrazující efekt na mě mají především publikace zaměřené na všelijaká hobby. Na knihách o běhání třeba zpravidla naleznete týpka v teniskách. Na publikacích o rodičovství dítě. Příručky pro chovatele psů zdobí průměrná fota boxerů, buldoků nebo jezevčíků. Abych to tedy shrnula - podobně přímočará řešení mi přijdou nudná, krajně nevynalézavá a co hůř - z estetického hlediska jsou to strašáci do knihovny. 

6) Písmo jako pro prvňáka

Dále pak nemám ráda velké písmo. Obří znaky, které by mohly být součástí slabikářů. Mému estetickému cítění to nelahodí a z nějakého důvodu mi styl s nadměrně velkými písmeny přijde retardovaný. Tedy pozor - jen pokud jde o knížku pro dospělé - u dětské literatury to pochopitelně svůj význam má.

7) Písmo zarovnané "vlevo"

Texty knížek bývají standardně zarovnávány do bloku. Většinou. Přijde mi to fajn. Proto moc nechápu, když se grafik rozhodne jinak, písmo zarovná doleva a vytvoří na pravé straně nevzhledné zoubkování. :-/ Naposledy jsem na tohle narazila v publikaci Šinrin-joku. Nebylo to moc hezké. Škoda.

8) Příliš dlouhé řádky 

A když už jsem u toho zarovnávání, musím ještě zmínit jednu věc, která čtení vyloženě znepříjemňuje - příliš dlouhé řádkování. Je-li řádek nadmíru dlouhý, čtení neodsýpá, neboť čtenářovo oko soustavně hledá začátek řádku následujícího. A to je sakra otravné. "Originální" čtvercový formát s dlouhými řádky mě mimochodem kdysi dokonale odradil od čtení díla Smutné tropy (Claude Lévi-Strauss). To prostě nešlo.

9) Pochvalné a jiné fráze na obálce 

Když narazím na texty hodnotící knížku (ať už jde o výroky slavných osobností či o ohlasy médií) na zadní straně knihy, nevadí mi. Ale vepředu je teda ráda nemám. Podle mě narušují vzhled obálky a často vůbec nerozumím tomu, proč má nakladatel potřebu určité informace cpát na tak prestižní místo, jakým je právě přebal... Na mě to totiž většinou působí následovně:

"Od autorky bestselleru Sedmilhářky." → Já vím, četla jsem je a překvapivě si umím přečíst i jméno autorky na knížce.

"Od autorky románů Dokonalé ticho, Sestra a V plamenech." → Ani jeden z románů neznám, takže moc nechápu, co mám z tohoto jako vyvodit.

"Naprosto strhující příběh plný zvratů. (Tess Gerritsenová)." → Co si o knížce myslí Tess Gerritsenová, je mi opravdu celkem šumák.

"Případy vrchního inspektora Gamache, nejoblíbenějšího detektiva dle The Washington Post." → Aha.

No... a tak dále.

10) Reklama v knížce

A nakonec k reklamám integrovaným do knih. Co mě až tak neštve, jsou malé letáčky volně vložené dovnitř. Nebo zmínky o dříve vydaných knihách téhož autora (ne na obálce ovšem). Ale pokud publikace obsahuje přímo stránky s jakoukoli reklamou - to fakt neodpouštím. A úplně nejhorší, co jsem kdy v tomto směru viděla, byl titul Léčivá síla vitaminů minerálů a dalších látek, do kterého byly reklamy nepokrytě umístěny i do textu. Prostě si listujete knihou a tu najednou okénko s reklamou na farmaceutický produkt. Jako byste neměli v ruce knihu, ale laciný časopis. :-/

...

Toť ode mne dneska vše. Snad jste tu snůšku hejtů ustáli. :-D

A co v knížkách otravuje vás?  :-)

Komentáře

  1. Ještě jsem nenarazila na nově koupenou knihu, která by mi smrděla. Jiné to je, když kupuji z druhé ruky :D
    Reklamy přímo v textu by mě teda taky hodně štvaly. Když jsou na konci, tak mi to ani tolik nevadí - chápu, že náklady na vydání knih jsou vysoké, tudíž se hodí každý sponzor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda je, že většina knížek voní nádherně. Jak ty nové, tak ty z antikvariátů a starých knihoven. Vůni knížek si strašně moc užívám. :-) Snad právě proto se mi tak vryly do paměti ty tři nebohé případy. :-D

      Vymazat
  2. To je krásný přehled!
    Mě ještě rozčiluje opačný potisk hřbetu, viz https://blog.wuwej.net/2018/02/06/orientace-potisku-hrbetu-knihy.html

    Co obzvlášť podepisuju:
    bod 1 - když kniha smrdí. To je fakt hrůza, myslím že to jsou nějaká laciná lepidla.
    bod 4 - snímatelné přebaly. Přesně. Při čtení to sundávám, mám na to speciální místo v knihovně (jak čtu hromady knih najednou, mám i hromádku sundaných přebalů). A pak to zapomínám vracet :).
    k bodu 5 - iritují mě IT příručky, kde je nenapadne nic jiného, než tam dát fotku autora. Vysloveně trapné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za podrobný koment! :-)

      S tím hřbetem - máš o tom zajímavý článek. :-) Nevěděla jsem, že jde o "anglosaskou" a "kontinentální" tradici. Pravda je, že knížky chce mít člověk seřazené v knihovně nějak sjednoceně. Ale když už bych si měla vybrat jednu z těch tradic, tak bych asi volila tu starší. Abych mohla knížce vyfotit hřbet a bylo zároveň vidět na obálku. Takový... povrchně blogerský důvod. :-D

      Ale určitě jsem pro jeden smluvený styl, ať člověk nemá v knihovně tituly v angličtině vzhůru nohama. :-D

      Vymazat

Okomentovat

Nejčtenější články

Kniha jako dekorace do bytu

Co byste řekli na "personalizovanou literaturu"?

Proč v poslední době nechodím do knihoven