Když jsem sáhla po knize Šinrin-joku pojednávající o pozitivním vlivu lesa na lidský organismus, hned mě napadlo, co by na to asi řekla mamka (kdyby věděla, co že to čtu): „Na to, abych si zašla do lesa, přece nepotřebuju číst knihu.“ Myslím si, že podobný názor může mít více lidí, proto to zmiňuju. :-D Takže ne. Jasně, že můžete do lesa vyrazit i tak. Bez znalosti fytoncidů. Nemusíte vědět, co to šinrin-joku je. I já jsem do lesa pochopitelně chodívala dávno předtím, než jsem se to dozvěděla. Na druhou stranu - když už teď tyto pojmy znám, jsou pro mě procházky jakýmkoli stromovím zase o něco bohatší. :-)
O co v Šinrin-joku jde?
Japonský termín šinrin-joku vznikl na základě národního projektu z roku 1982 realizovaného v Japonsku, který se zaměřoval na lesní terapii. Samozřejmě, že každý z nás tak nějak intuitivně tuší, že chodit do lesa je příjemné a uvolňující. Jádrem tohoto výzkumu bylo nicméně objektivně vyhodnotit, proč tomu tak je a co dělat, abychom z procházky po lese vytěžili co nejvíc. Dle výsledků zkoumání by měla lesní terapie:
- podporovat imunitní systém
- zvyšovat hladinu energie
- odbourávat úzkost, depresi a vztek
- snižovat stres a vyvolávat uvolnění
To, jakých konkrétních účinků člověk lesní procházkou docílí, nejspíše není pro nikoho až tak překvapujícím odhalením (i když i v tom je dobré se utvrdit). Publikace Šinrin-joku nicméně nabízí ještě něco: vysvětluje, jak to ten les vlastně dělá. A v tom je ono kouzlo. :-) Autor Dr. Qing Li je navíc docentem na Nippon Medical Scholl v Tokiu a na lesní terapii se přímo specializuje. Předpokládám tedy, že nejde jen o nadšence do stromů, nýbrž o někoho, kdo tomu, o čem píše, opravdu rozumí.
Z informativního hlediska...
... je knížka vyvážená. Čtenáře nezahlcuje, ale zároveň vysvětlí, co je třeba. Ze začátku jsem sice měla dojem, jako bych četla stylově vysušenou Wikipedii, ale to se ve čtvrtině textu zlomilo a zbytek knihy už jsem zhltla jako (lesní) malinu.
Motivace k lesnímu životu
Přestože je autor především vědec a opírá se o výzkum, tak bych jeho Šinrin-joku zařadila do regálů s motivační literaturou. Podle mě je publikace takto myšlena a pravdou je, že člověka může v lecčems inspirovat. Sama jsem dostala spoustu nápadů. Dát čajový piknik přímo v lese. Pořídit si éterický olej s vůní stromu hinoki. Jo - a kdybych někdy v budoucnu náhodou vyrazila do Japonska, tak nejspíše zamířím do lesa jménem Akasawa. :-)
Nedotažená grafická stránka
Jedna věc mi ale na publikaci přece jen nelahodila, a to její grafické zpracování. Takhle - ona ta kniha JE v zásadě hezká. Má decentní přebal. Fotky s potenciálem vtáhnout čtenáře do lesů. Jenže finální řešení působí tak nějak... nedotaženě. Konkrétně se mi nelíbí prvky, z nichž na první pohled tryská snaha grafika knihu co nejvíce nafouknout - obrovité písmo, velké množství nevyužitého prostoru. Navíc nejsem příznivcem zubatého textu se zarovnáním vlevo (zejména tedy v tištěných knížkách). A ještě něco - vůbec bych se nezlobila, kdyby byly určité obrázky vynechány, pokud by to těm působivějším umožnilo více vyniknout. :-/
Celkově je to ale moc hezké čtení o prospěšnosti stromů.
Umožňuje čtenáři lesní krajinu více prožívat, doceňovat a užívat si ji všemi smysly. A protože skrze nabyté znalosti proniknete hlouběji pod povrch lesního bohatství, už nikdy nebudete jen chodit do lesa. Budete praktikovat šinrin-joku, protože šinrin-joku vnese do vašich procházek nový rozměr. :-)
Bibliografické údaje
Název: Šinrin-joku, Japonské umění lesní terapie
Autor: Dr. Qing Li
Překlad: Tereza Grufíková
Nakladatelství: Pragma
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320
ISBN: 978-80-7549-765-9
Komentáře
Okomentovat