Audiokniha: Hotýlek

Knihy Aleny Mornštajnové čtu tak nějak na přeskáčku. Začala jsem Hanou, pokračovala Tichými roky a teď jsem se zaposlouchala do jejího Hotýlku z roku 2015. Byl to příjemný (a jako obvykle posmutnělý) literární zážitek. Než se ale ke knížce blíže vyjádřím, jedna poznámka - během poslechu téhle audioknihy jsem si občas bezděky vzpomněla na Cirkus Humberto. Náladově mi ho Hotýlek připomínal, nejen proto, že se v textu objeví motiv cirkusu. Já osobně jsem v příběhu narazila i na další shodné rysy. Třeba na rodinný podnik děděný z generace na generaci, osudové zvraty, postupně odcházející postavy... a stejně tak se protagonisté v obou dílech jmenují Václavové. :-)



O čem to je?

Hotýlek je citlivý román, v jehož středu tedy (jak již bylo řečeno) figuruje muž jménem Václav. Název knížky pak odkazuje na hotel s " hříšnými výhodami" založený dědečkem Leopoldem, který Václav v jistou chvíli přebírá. Podobně jako v jiných autorčiných románech, také zde se příběh odehrává v dlouhém časovém horizontu zasahujícím do vícero dějinných epoch. Václavův život sledujeme od jeho narození během druhé světové války, až po hrdinův konec přicházející již v demokratickém režimu. Do hloubky však poznáváme nejen jeho samotného, ale také lidi okolo něj, hlavně tedy Václavovy více či méně osudové ženy. A samozřejmě rodinu. Mezi tématy, které se v příběhu objeví, jsou: socialismus, duševní nemoc, komplikované mezilidské vztahy a taktéž (ne)jeden kriminální čin.

Hotýlek jako psychologická mozaika

Téměř každá výraznější postava, která se v příběhu objeví, dostává v románu svůj prostor. Jinými slovy - u každé z nich se autorka na moment pozastaví, aby ji hlouběji představila. Možná kvůli tomuto stylu psaní můžete mít chvílemi pocit, že se hlavní linie příběhu "zbytečně" rozbíhá do stran. Ale já to vidím spíše tak, že tímto autorka docílila určité psychologické plasticity. Čtenář lépe chápe jednání lidí kolem Václava; pozná totiž jejich povahu, myšlení, osobní historii a s tím vším související motivy počínání každého z nich.

Série smutných osudů

Vyprávění má povětšinou pomalý spád, přesto čtenář narazí na několik zásadních a často poměrně šokujících zvratů. Traumatizujících a smutných. Silným momentem pro mě byla kupříkladu chvíle, kdy je Václav vržen do pasti, z níž v podstatě nelze vyváznout bez viny. Ať tak, či tak... každé jeho rozhodnutí vede k výčitkám svědomí. Za úžasnou emotivní tečku pak považuju závěr, ten byl velice vydařený.

Styl psaní

Stylově je kniha profesionálně vybroušená, jak je ostatně u Aleny Mornštajnové zvykem. Oceňuju autorčin cit pro detail a to, jak dokáže pracovat s vizuálními výjevy. Když si příběh zpětně promítnu, vidím před sebou palec trčící z díry v ponožce (nebudu prozrazovat, proč), rozmazanou černou postavu, která jednu z žen "odřízne od života" nebo malého oslíka - hračku, která nikdy nebyla pojmenována...

Audio-interpretace v podání Jaromíra Dulavy byla...

... rovněž velmi zdařilá. Možná až na moment, kdy měl hlas jedné z postav s přezdívkou Písklák znít jako "šestileté dítě", ale v podání interpreta podle mě připomínal spíše nějakého starce se zastřenými hlasivkami. Ale to je jenom drobnost. Celkově bylo moc příjemné audioknihu poslouchat. :-)

Takže opět dobrá kniha Aleny Mornštajnové.

V rámci autorčiny tvorby ji sice před Hanu, ani před Tiché roky nezařadím, ale rozhodně bych Hotýlek neoznačila za nic podprůměrného. Propracovaný rukopis spisovatelky je i zde zcela zřetelný a dostala jsem přesně to, co jsem očekávala.

Jsem spokojená. :-)

 
Obecné údaje

Název: Hotýlek
Autorka: Alena Mornštajnová
Interpret: Jaromír Dulava
Vydavatel: OneHotBook
Rok vydání: 2018
Délka: 9h55

Komentáře

Okomentovat

Nejčtenější články

Kam s vyřazenými knihami?

Obrázek
Dneska trochu prakticky. :-) Myslím, že každý čtenář někdy řešil otázku, co s vyřazenými knihami. Přetřízení knihovny je totiž pouze prvním krokem k tomu, abychom uvolnili místo na nové výtisky a zbavili se těch, které už z různých důvodů nepotřebujeme. I já jsem v minulosti zkoumala, "kam s nimi" - prostor naší domácí knihovny také není nafukovací. :-D Čili... jaké tedy máme možnosti?  Člověk má obvykle představu, jak by zhruba chtěl s vyřazenými knihami naložit. Zpravidla přemýšlíme o dvou alternativách: buď z nich chceme ještě něco vytěžit (a prodat je), nebo je naším primárním cílem vyklidit prostor v knihovně (a třeba je i darovat). Otázka zní, kde a jak. Plus - existují i jiné způsoby, jak poslat literaturu dál. Pojďme se na to tedy společně podívat. (↓) 1)     Varianta  PRODAT Antikvariáty - Kontaktovat majitele antikvariátů se vyplatí především ve chvíli, kdy se vám v bytě povalují stovky knih, se kterými si nevíte rady. Podle mě je to ideální řešení, pokud kupříkladu
Číst

Coleen Hoover: Námi to končí

Obrázek
Námi to končí je kniha velmi oblíbené autorky v žánru new adult -  Colleen Hoover . Až doteď jsem ji moc neznala, jen jsem na ni odevšad slýchala chválu a ódy. :-) Titul Námi to končí jsem si pro seznámení s její tvorbou vybrala především proto, že jej mnoho čtenářů (resp. spíše čtenářek) označilo za svůj nejoblíbenější. A pak mě utvrdilo 91   % na Databázi knih a 92   % na ČBDB . :-)
Číst

Tři známé knihy, které mě zklamaly závěrem

Obrázek
Dneska si pro změnu dovolím být lehounce kritická. Jen trochu, ale přesto. :-) Tentokrát jsem se totiž rozhodla rýpnout si do tří knih, které mě  zklamaly svým závěrem . Nechápejte mě špatně: závěrečná pointa můj celkový dojem z knížky většinou nijak výrazně neovlivňuje. Peckoidní vyústění příběhu považuju spíše za takovou třešinku na dortu . Když to tam je, jsem nadšená. Když ne, nevadí. Nicméně i tady se vynořily jisté výjimky a o těch to dneska bude. Čili – vítejte v dnešním protivném okénku. :-) Než se k jednotlivým knížkám vyjádřím, musím upozornit na zcela minimální, leč možné spoilerování. Budu se sice snažit, abych neprozradila příliš, ale přesto musím nějak odůvodnit svá stanoviska. Vysvětlit, čím mě inkriminované závěry nepotěšily. To jen tak pro pořádek. :-) A teď už pojďme na to! Dívka ve vlaku   Paula Hawkins Na prvním místě musím uvést thrillerový bestseller Dívka ve vlaku . Příběh o zvědavé Rachel, která den co den z okýnka vlaku sleduje, co se děje v jejím starém domě
Číst

Penelope Bloom: Jeho banán

Obrázek
Knihy Jeho banán jsem se popravdě hodně bála. Ten název prostě zavání prvoplánovou erotikou, kteroužto v beletrii úplně nevyhledávám. Přesto mě hryzala zvědavost, protože úspěch knížek této série je opravdu jen stěží ignorovatelný. Kdykoli otevřu sítě, tak na mě některý z oněch titulů vykoukne. A že už jich vyšlo fakt hodně:  Její třešničky , Jeho zákusek , Její keřík , Její tajemství , Jeho balík .... Ale abych to zkrátila – nakonec jsem se odhodlala, do poťouchlého Banánu se zakousla a... jo. Je to taková odpočinková blbost. :-D Dějový rámec Příběh je vyprávěn ze dvou perspektiv; první z nich patří trochu ztřeštěné, přidrzlé a pohromy přitahující Nataše , druhou ztělesňuje vlivný suchar  Bruce . Tito dva lidé se v jednu chvíli ocitnou v peprném postavení šéf-stážistka . Nataša a Bruce jsou protipóly, které se nesnášejí a přitahují zároveň, hrají si spolu na kočku a myš. A do toho mají oba svůj vlastní (tajný) kariérní cíl. Povaha banánového humoru Spousta čtenářů o knížce již nap
Číst

Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý

Obrázek
Nedávno si ke mně našla cestu knížka  Až na ten konec dobrý . Úplně náhodou, nutno říct. O to větší překvapení pro mě bylo, jak moc jsem si ji užila. Navíc – přestože jde o knížku, která se v mnoha bodech dotýká smrti, tak jsem se u ní místy fakt zasmála. A nejsem jediná. Vzhledem k tomu, že titul získal Magnesii Literu v kategorii Cena čtenářů, je jasné, že cynický humor Pavla Tomeše zdaleka neoslovil jenom mě. :-) Struktura příběhu Vypravěči se v knize  Až na ten konec dobrý vyskytují celkem tři  –  pětatřicetiletá novinářka, bývalý ředitel hvězdárny v důchodu a jeho vnučka Luna. Každý vypráví svůj vlastní příběh, prezentuje vlastní pohled na svět... a (jak asi čekáte) v jednu chvíli jejich osudy protnou . Velice nezvykle ovšem, to se musí nechat. :-) Chlap v každé postavě Každý z těchto tří pohledů autor jazykově přizpůsobil konkrétním postavám . Všechny jsou jasně rozpoznatelné a ohraničené. Přesto mi přijde, že se chlapský a sarkastický styl Pavla Tomeše promítnul nejen do osobn
Číst