Audiokniha: Tiché roky
O čem to je?
Tiché roky jsou střídavě vyprávěny ze dvou perspektiv. Prvním vypravěčem je introvertní Bohdana a druhý pohled patří jejímu otci Svatoplukovi (tato část je řešena er-formou). Podobně jako tomu bylo v případě autorčiny nejznámější knihy Hana, také zde se tedy setkáváme s dvougeneračním románem, který čtenáři dovoluje nahlížet příběhům pod kůži. Čtenář postupně zjišťuje, jak jedna událost navazuje na druhou. Stránku po stránce začíná chápat, proč se postavy chovají tak, jak se chovají. Nic se totiž neděje jen tak, samo od sebe. Svatoplukův příběh tentokrát spadá do období socialismu / normalizace - je to přesvědčený komunistický funkcionář, který se dá dohromady s klavíristkou z opačné strany barikády. Jejich manželství (ač z politických příčin občas skřípající) do poslední chvíle přežívá, přesto je ale vztah Svatopluka s dcerou Bohdanou podivně chladný a oboustranně odtažitý. Proč ale? Co se mezi nimi přihodilo...?
Loudavé smutno
Jak víme, Alena Morštajnová dokáže ve čtenářích probouzet emoce. To proto mají její příběhy takovou sílu. Autorka dobře volenými slovy drnká na struny naší přirozené lidskosti a citlivým způsobem je rozechvívá.
Specifikem spisovatelčiných textů je navíc to, že nepotřebuje velké události k tomu, aby dokázala napsat poutavou knihu. Ona totiž umí jedno: vytvářet velké příběhy i z těch zdánlivě malých.
Myslím si, že právě tenhle rys je na knihách A. Mornštajnové nejpůsobivější. Její hrdinové jsou normálními lidmi s posmutnělými osudy, kteří se loudavě prokousávají životem. V zárodku jejich neštěstí pak většinou stojí něco na první pohled bezvýznamného. Shoda náhod. Nebo třeba některé z obyčejných všednodenních rozhodnutí. A právě ono "co by bylo, kdyby" čtenáře chtě nechtě donutí k zamyšlení.
Literární styl Aleny Mornštajnové
Po stylistické stránce je knížka taktéž více než profesionální. Alena Mornštajnová je u nás právem považována za paní spisovatelku. Nádherně pracuje s jazykem a co víc - pohrává si s detaily. V případě Tichých roků se mi například líbilo, že poslední slova úseku patřícího Bohdaně byla vždy (v odlišném kontextu) zopakována v úvodní větě úseku Svatoplukova (a naopak). Je to maličkost, ale právě takové drobnosti dodávají autorčiným textům literární šarm.
Několikavrstvé ticho
Kromě toho pak musím určitě ocenit autorčinu hru s tichem. Teď si budu na chvíli připadat trochu jako studentka literatury píšící seminárku, ale nemohla jsem si nevšimnout, jak nádherně autorka s motivem ticha pracovala. Ticho je totiž v románu zhmotněno hned několika způsoby: ticho jako projev němoty, ticho jako důsledek zborcených vztahů mezi lidmi. Ticho jako marné volání po informacích, leč bez odezvy. Ticho ve smyslu něčeho nevyřčeného... Zkrátka a dobře: jako by bylo právě ono "ticho" notovou osnovou, jíž postavy popsaly sotva slyšitelnými, mollovými tóny.
Jako audiokniha...
... se příběh poslouchal také moc hezky. Interpreti (Klára Suchá a Miroslav Hanuš) podali obstojný výkon a náladová klavírní intermezza skvěle dokreslovala atmosféru.
Působivá obálka knížky
A na závěr bych ráda pochválila přebal knížky, potažmo cédéčka. Zvolené řešení příjemně decentní a ta holubička z notového papíru je jednoduše dokonalá.
Určitě tedy mohu doporučit. :-)
Název: Tiché roky
Autorka: Alena Mornštajnová
Interpreti: Klára Suchá, Miroslav Hanuš
Vydavatel: OneHotBook
Rok vydání: 2019
Délka: 8:30 h
Komentáře
Okomentovat