OBLÍBENÍ AUTOŘI # 1: Liane Moriarty

Než začnu mluvit o jedné ze svých oblíbených píšících osobností, představila bych vám nejprve svou soukromou síň slávy. Je to jakýsi prostor existující v mých představách, na jehož stěny si postupně vylepuju plakáty svých oblíbených autorů. Jsou tu muži, ženy, současní spisovatelé i ti z dob minulých. Autoři odpočinkové literatury i klasikové. Je to zkrátka taková barevná všehochuť. A mě napadlo, že by možná nebylo špatné čas od času některého z nich představit. Pro tentokrát jsem si vybrala Liane Moriarty, která je pro mě výjimečná především tím, že se mi líbí všechno, co napíše. Takové tvrzení možná nevyznívá příliš sofistikovaně. Jenže! Ono nezklamat svého čtenáře je pro každého autora celkem oříšek a popravdě - není moc takových, na které bych (za sebe) mohla vsadit.

O autorce

Liane se narodila v Sydney jako nejstarší ze šesti sourozenců (dvě z jejích sester - Nicola a Jaclyn - mimochodem taky píšou) a ona sama prý milovala knížky už od dětství. Na jejím oficiálním webu se praví, že v tomto věku dokonce "publikovala" svůj první literární pokus - povídku, za kterou jí tehdy údajně tatínek předem zaplatil. Jeden dolar. :-) Tahle nějak tedy vznikl Lianin první dětský text s názvem "The Mystery of Dead Man’s Island".

Její skutečná spisovatelská kariéra nicméně odstartovala knihou Tři přání (tu napsala jako součást diplomové práce na Macquarie University), přičemž v následujících letech jí pak vyšlo dalších sedm románů (jejich podrobný seznam najdete na ČBDB) a tři příběhy pro děti. Těm dětským se ale s dovolením v této chvíli věnovat nebudu (už jenom proto, že jsem je prozatím nečetla a nemůžu je tudíž hodnotit).

Principy autorčina psaní

Zařadit Lianinu tvorbu do konkrétního žánru není zrovna jednoduché, i když se dá v zásadě říct, že se její knihy ocitají někde na pomezí thrilleru a společenského románu. Taky jsem je kdesi zahlédla v oddělení "romány pro ženy". To je popravdě označení, ze kterého mám osypky. Ale ano, v příbězích autorky se řeší vztahové problémy, pokaždé je jedním z klíčových témat mateřství a s tím logicky souvisí i fakt, že hlavními hrdinkami jsou tu povětšinou ženy.

A teď to hlavní - na čem konkrétně stojí autorčin úspěch? Zamýšlela jsem se nad tím a dospěla k názoru, že já osobně na jejím  psaní oceňuju následující tři "principy".

Uvěřitelné postavy

Zaprvé, Liane Moriarty klade velký důraz na psychologické profily svých postav. A dělá to skvěle - nesnaží se hádat, jak by se asi tak na jejich místě cítila, ale provádí cosi jako výzkum v terénu. Baví se s lidmi, informuje se. A to nejen v případě ústředních témat. V Šílených výčitkách třeba Liane pracuje s postavou violoncellistky a i v tomto případě je znát, že si o vnitřním světě hudebníků leccos zjistila. Dobrému spisovateli zkrátka nemůže stačit, že se v pohodlí domova "vžije do něčí kůže", každá sebemenší nevěrohodnost totiž může ve čtenáři vyvolat nedůvěru. A naopak - když se s detaily pracuje profesionálně, postavy jsou ve finále úžasně živé a uvěřitelné.

K tomuto bodu bych ještě dodala, že autorka příběh pokaždé vypravuje z pohledu několika protagonistů (typicky tří),  což jejím románům navíc dodává psychologickou plasticitu. Jinými slovy - známe nejen jejich vnímání, ale také víme, jak působí na své okolí.

Napětí

Dále autorka dokáže dávkovat informace takovým způsobem, abyste měli chuť pokračovat ve čtení. Hraje si se syžetem, vytváří napětí a vyvolává u čtenáře zvědavost. Nemá to sice takový ten mega spád, který znáte z čistokrevných thrillerů... Tempo Lianiných knih je přece jen trochu pomalejší. I tak ale tahle žena ví, co, kdy a jak prozradit, aby vás udržela v příběhu.

Něco „navíc“

A do třetice: každá autorčina kniha má navíc nějakou přidanou hodnotu. Pokaždé se člověk dozví něco nového, proniká do nových světů. Tři přání například čtenáři umožňují nahlédnout na vztahy mezi trojčaty. V knize Co Alice zapomněla zase pozorujeme případ amnézie, v Posledním výročí poporodní depresi. Nicméně! Ačkoli se Liane nevyhýbá vážnějším tématům, nikdy z jejích knih nečpí depka. A to je super. Aspoň tedy pro mě. :-)

Kromě těchto tří kvalit bych na závěr měla upozornit na jedno potenciální úskalí - v Lianiných knihách vás může zaskočit velké množství postav. Ze začátku máte prostě pocit, že si tolik lidí najednou nejste schopni zapamatovat. Nenechte se tím ale odradit - autorka v průběhu šikovně (ale nenápadně) připomíná, kdo je kdo, a člověk se v tom zdánlivém chaosu nakonec celkem snadno zorientuje.

Moje TOP-MORIARTOVKY ♡

Kdybych měla říct, který román Liane Moriarty je nejlepší, bez váhání bych odkázala na Sedmilhářky. Ty jsou zkrátka geniální od začátku do konce, je v nich perfektně zpracována tematika domácího násilí a má to elegantní pointu. Podobně si mě získal i stejnojmenný seriál, takže ten taky s klidem doporučuju (v originále ovšem, český dabing udělal z Reese Witherspoon kvočnu :-D). Zajímavé ovšem je, že ačkoli jsou Sedmilhářky u většiny čtenářů „top jedna“, názory na ostatní knihy této autorky se dost odlišují. Co člověk, to jiný pohled. Já jsem si hodně užila Tři přání a Manželovo tajemství. (Manželovo tajemství teda hlavně díky epilogu – ten mě dostal.)

Pokud tedy Liane Moriarty ještě neznáte, určitě si od ní zkuste něco přečíst. Myslím, že je to skvělé čtení. Současné, napínavé, čtivé. 

A já se každopádně těším, až tahle Australanka zase něco vydá, protože... 

... protože zkrátka vím, že mě to zase bude bavit. :-)