Budiž kniha!

Letos jsem se pustila do knížek Jodi Picoultové. Prostě mě její tvorba totálně vcucla, nemohla jsem si pomoct. :-D A protože si myslím, že tyhle romány mají něco do sebe, ráda bych s vámi sdílela, proč jsou podle mě výjimečné a čím mi autorka učarovala. Připravení? Inu, čtěte dál! Kdo je Jodi Picoultová? Jodi je americká autorka, která má spisovatelství dokonce vystudováno –⁠ konkrétně získala titul v oboru tvůrčí psaní na Princetonu a v roce 2003 pak obdržela literární cenu New England Bookseller Award . O své tvorbě prohlašuje, že ráda zpracovává složitá témata. Taková, na něž se dá pohlížet z mnoha úhlů a která ve čtenářích vzbuzují otázky. Musím potvrdit, že přesně tohle se jí daří skvěle. Alespoň já to tak určitě mám. :-) Kterým tématům se věnuje? Jodi Picoultová v každé ze svých knih řeší jiné společenské téma a jak sama tvrdí – jde vesměs o složité otázky, na něž neexistuje jednoznačná odpověď. I tak se u ní ale některé motivy opakují. Jedním z nich je například mateřství,...

"Každý týden mi píše někdo, kdo by chtěl napsat můj životopis - a já je odmítám, protože ještě nejsem mrtvá." (A. Christie, únor 1965) Agatha Christie je nejen slavnou stvořitelkou Hercula Poirota a královnou detektivního žánru, ale také vysoce inspirativní osobností. Ačkoli si prošla nelehkými obdobími (včetně obou světových válek), dokázala žít naplno a téměř do konce svého života zůstala aktivní. Musím sice přiznat, že jsem si její životopis nepořídila sama, byl to nečekaný vánoční dárek. :-) Ale Agatha je určitě ženou, o které stojí za to si přečíst, zvlášť, pokud se člověk zajímá o životní cesty spisovatelů. Byla to totiž jedním slovem profesionálka . Co je na knize jedinečné? Jak asi všichni tušíte, životopis Janet Morganové není první knihou, která zpracovává život a dílo Agathy Christie. Řada autorů už se o to pokusila a sama Agatha navíc vydala titul s názvem  Vlastní životopis . Ten mimochodem vědomě připravovala k posmrtnému vydání a mnula si ruce při pomyšlení, ž...

"Nedostatky velkých osobností před námi historikové většinou zatajují. Nevím jak vy, ale já jsem se třeba ve škole nikdy nedozvěděl, mimo jiné tedy, že všechna díla Aloise Jiráska psaná v době jeho učitelského působení v Litomyšli, jsou napsána školním, a tedy kradeným inkoustem. A že to bylo nějakého inkoustu. Taky nám neřekli, že básník Karel Hynek Mácha byl sexuální maniak. Jako by na tom bylo něco špatného."  (Hospoda na Mýtince, Z.  Svěrák, L. Smoljak ) Aby bylo jasno. Tenhle článek, ač se to tak může jevit, rozhodně nevznikl proto, aby hejtoval Zdeňka Svěráka. Za sebe mohu prohlásit, že zbožňuju jeho humor, tvorbu i osobnost a dá se říct, že mě tento moudrý muž v podstatě provází už od dětství. Jako malá jsem ujížděla na jeho  Hodinách zpěvu , později na filmech typu  Marečku, podejte mi pero  nebo  Jáchyme, hoď ho do stroje . A pak jsem postupně dozrála k  Cimrmanům . Zdeňka Svěráka zkrátka obdivuju jako autora, textaře, scénáristu. Ale předevší...

Než začnu mluvit o jedné ze svých oblíbených píšících osobností, představila bych vám nejprve svou soukromou  síň slávy . Je to jakýsi prostor existující v mých představách, na jehož stěny si postupně vylepuju plakáty svých oblíbených autorů. Jsou tu muži, ženy, současní spisovatelé i ti z dob minulých. Autoři odpočinkové literatury i klasikové. Je to zkrátka taková barevná všehochuť. A mě napadlo, že by možná nebylo špatné čas od času některého z nich představit. Pro tentokrát jsem si vybrala  Liane Moriarty , která je pro mě výjimečná především tím, že se mi líbí všechno, co napíše. Takové tvrzení možná nevyznívá příliš sofistikovaně. Jenže! Ono nezklamat svého čtenáře je pro každého autora celkem oříšek a popravdě - není moc takových, na které bych (za sebe) mohla vsadit. O autorce Liane se narodila v Sydney jako nejstarší ze šesti sourozenců (dvě z jejích sester - Nicola a Jaclyn - mimochodem taky píšou) a ona sama prý milovala knížky už od dětství. Na jejím oficiální...

Co se Terryho Pratchetta týče, seznala jsem, že v našem prostředí existují dva typy lidí. Jedni ho bezmezně milují, Úžasnou Zeměplochu mají virtuálně procestovanou od Hor Beraní hlavy až po Krajopád , zbožňují velkou želvu A'Tuin se čtyřmi slony na krunýři… Prostě klub nadšenců. (Můj strejda po jedné z postav Terryho Pratchetta dokonce pojmenoval svou kapelu, takže to mám i v rodině. :-D) No a pak je druhá skupina, kterou tento autor moc nechytl, a ta ho prostě neřeší. Nečte. Můj osobní postoj je nicméně trochu složitější a Terry Pratchett ve mně vytváří jakési menší čtenářské dilema. Nemůžu se zkrátka rozhodnout, jestli mě Terryho knihy baví nebo ne. Zní to trochu divně, ale je to tak. On mě totiž na jednu stranu opravdu fascinuje. A přesto nakonec počítám stránky do konce. Kdybych měla říct, co na tvorbě tohoto autora obdivuju , byla by to jednoznačně bohatá imaginace . V tomhle je Terry Pratchett neuvěřitelný. Tryskají z něj nápady jako z gejzíru a člověk jenom žasne nad tí...

V tomto článku bych se ráda zamyslela nad tituly ze série romantické útěky . Jsou totiž čímsi spisovatelsky jedinečné: všechny tyto knihy jsou upečeny podle jediného receptu a jsou v podstatě jedna jako druhá. Pro zajímavost si je vyjmenujeme: Kavárna v Kodani , Pekárna v Brooklynu , Cukrárna v Paříži , Pláž v Chorvatsku (a momentálně se prý chystá Hotýlek na Islandu ). Přesto Julia Caplinová slaví ve svém žánru vcelku úspěch a zdá se, že nikomu nevadí číst stále dokola totéž. Čím to je? A jak dlouho to může fungovat? Pro ty, kteří autorku neznáte, nastiňuji, o čem její psaní je: Ambiciózní hrdinka cítí kariérní (nebo vztahovou) krizi. Vtom přichází zajímavá pracovní výzva spojená s cestou do cizí země . Hrdinka ji přijímá a ocitá se v novém prostředí. Zamiluje se do místní gastronomie , získává nový pohled na svět a hlavně nachází úžasného chlapa z kategorie  "alfa samci" . V některých detailech se pochopitelně příběhy "rozcházejí". Předně se pokaždé s...